Miroslava Němcová po téměř třech dekádách opouští vrcholnou politiku. „Když se dívám na Sněmovnu, tak na to fakt občas nemám nervy,“ říká ve Studiu N. V bilančním rozhovoru mluví o promeškaném čase s rodinou, o tom, proč nechce být senátorkou do svých osmdesáti let, i o tom, proč se v politice za poslední roky zhoršil přístup k ženám.

Bývalá šéfka dolní komory v rozhovoru vzpomíná také na zákulisí české politiky: „Vždycky jsem měla v povaze být samotným vojákem v poli. Netrápilo mě, že mě kolegové nebrali s sebou na pivo, kam šli domlouvat nějaké tahy ve Sněmovně,“ říká.

Během své kariéry na sebe několikrát upozornila ostrými výroky nebo symbolickými gesty. Ve Studiu N připustila, že několikrát přestřelila: „Možná jsem někdy prchlivá ve výrocích a někdy to přepálím.“ Dodává ale, že za jejími reakcemi stojí obava o směřování země. „Vidím, jak to úsilí, které vyvinula spousta generací před námi, jde vniveč. Jak se dostávají k moci lidé, kteří tam nemají co dělat.“

Řeč přišla také na bilanci polistopadové éry. ODS byla součástí vládní moci po významnou část existence samostatného Česka a nese tak svůj velký díl odpovědnosti za stav země. Co její politická generace podcenila, že dnes Česko trápí nedostupné bydlení, regionální rozdíly, složitý stát i klesající důvěra lidí v instituce?

Proč se jí nikdy nepodařilo dostat na nejvyšší politické pozice, o které usilovala? Jak si vysvětluje proruské názory zakladatele ODS Václava Klause? A co demokratické strany zanedbaly, že vyklidily prostor populistům a extremistům? Podívejte se na celý rozhovor.

Celé díly Studia N najdete na platformě Herohero, na webu Deníku N jsou přístupné předplatitelům a předplatitelkám Klubu N. Bezplatné části zveřejňujeme v podcastových aplikacích Spotify, Apple Podcasts, Podbean či na YouTube. Sledovat nás můžete také na Instagramu.

„Nejvíc mě trápí válka. A to, jak se k sobě chováme,“ říká slovenská hudebnice Katarzia, která vydala nové album Pozvi ma, neprídem. Ve Studiu N mluví o bezcitnosti, která podle ní prorůstá veřejným prostorem, ale také o tom, proč sama někdy empatii ztrácí a musí ji v sobě znovu hledat.

Řeč přišla i na Ficovu vládu, kulturní války nebo Zuzanu Čaputovou. „Slovenskou politiku z devadesáti procent tvoří toxičtí alfa samci a narcističtí sociopati, takže se bývalé prezidentce nedivím, že v životě našla jiný způsob, jak pomáhat lidem,“ říká zpěvačka.

To, co se děje v kulturní oblasti pod vedením ministryně Martiny Šimkovičové a vysokého státního úředníka Lukáše Machaly, považuje za katastrofu. „Čekáme, kdy to všechno skončí. Už jsou unavení i lidé, kteří aktivně pořádají protesty. To, co tahle dvojice dělá, je nekonečné a stále přidávají a přidávají. Pád na absolutní dno je ale pro kulturu dobrá terapie,“ myslí si Katarzia. „Kulturní obec to velmi spojilo.“

Proč bychom měli přepsat definici dospělosti? Jak nedostupnost bydlení u mladé generace mění víru v budoucnost? A proč se tak moc bojíme ukazovat zranitelnost? Podívejte se na celý rozhovor.

Celé díly Studia N najdete na platformě Herohero, na webu Deníku N jsou přístupné předplatitelům a předplatitelkám Klubu N. Bezplatné části zveřejňujeme v podcastových aplikacích Spotify, Apple Podcasts, Podbean či na YouTube. Sledovat nás můžete také na Instagramu.

Do Česka dorazil dopis z Bruselu, který znovu otevírá otázku Babišova střetu zájmů. Evropská komise chce další vysvětlení a českým úřadům dala měsíc na reakci. Jak vážný problém to pro Andreje Babiše skutečně je? Reportéři Karolína Blažková a Jan Tvrdoň ve Studiu N vysvětlují, proč je Evropská komise stále nespokojená, co Česku hrozí a jestli opozice dokáže Babišovy problémy politicky využít.

V epizodě rozebíráme i aktuální napětí uvnitř vládní koalice ANO, SPD a Motoristů. Dochází už premiérovi trpělivost s trolením Petra Macinky a Filipa Turka? Utrhl se Tomio Okamura se svými sólo akcemi ze řetězu? A vydrží toto spojenectví celé volební období? Podívejte se na celý rozhovor.

Celé díly Studia N najdete na platformě Herohero, na webu Deníku N jsou přístupné předplatitelům a předplatitelkám Klubu N. Bezplatné části zveřejňujeme v podcastových aplikacích Spotify, Apple Podcasts, Podbean či na YouTube. Sledovat nás můžete také na Instagramu.

Na vrcholu žebříčku je takzvaný Chad. Muž se světlou pletí, ostrými rysy, štíhlou, ale svalnatou postavou a očima lovce. „Looxmaxxing je na vrcholu. Není to jen internetový trend, měli bychom nad tím uvažovat i jako nad širší subkulturou, která má vlastní kořeny a historii,“ říká ve Studiu N novinářka Karolína Klinková, která se ponořila do fenoménu maximálního vylepšení mužského vzhledu.

„Looxmaxeři mají matematiku toho, jak má vzhled vypadat, pracují například i s úhly ve tváři. Konkrétní pojetí vychází z hypermaskulinních představ o tom, co je to být krásný,“ říká v podcastu Klinková.

„Vychází to z poučky incelů, že 80 % žen na seznamovacím trhu si vybírá nejlepších 20 % mužů. A reakcí lookmaxxerů je, že musíš maximalizovat svůj vzhled, aby ses objevil na vrcholu žebříčku,“ vysvětluje novinářka.

Jsou veškeré úspěchy a neúspěchy v dnešním světě předurčené vzhledem? Co všechno jsou looksmaxxeři ochotni pro krásu obětovat? Co současný trend říká o politice a postpolitice? A proč jde nakonec looksmaxxerům více o uznání jiných mužů než o zájem žen? Podívejte se na celý rozhovor.

Celé díly Studia N najdete na platformě Herohero, na webu Deníku N jsou přístupné předplatitelům a předplatitelkám Klubu N. Bezplatné části zveřejňujeme v podcastových aplikacích Spotify, Apple Podcasts, Podbean či na YouTube. Sledovat nás můžete také na Instagramu.

Daniel Žižka detailně popisuje, co se dělo během českého vystoupení na Eurovizi ve Vídni i po něm. V rozhovoru pro Studio N mluví o technické chybě, kterou česká delegace reklamovala u Evropské vysílací unie, o atmosféře kolem Izraele a proč podle něj už nejde oddělit hudbu od politiky.

Před živými přenosy byl český tým pod velkým tlakem. Některé klíčové části vystoupení se podle Žižky nedaly plnohodnotně nacvičit až do vystoupení. „Kameraman si to s námi nemohl nazkoušet. My jsme mu jen popisovali, kde by měl stát a jak by to měl zabírat. Dostal režijní video, kde byly přibližně úhly, ale musel to chytnout na místě,“ popisuje zpěvák.

Během vystoupení pak došlo k technické chybě, kvůli níž česká delegace podala námitku k Evropské vysílací unii. Ta ji odmítla. „Myslím si, že jsem měl právo na to to opakovat. Ale snažím se věřit tomu, že kdyby se tento rozsah technického problému stal jakékoliv zemi, rozhodnutí by bylo stejné,“ říká.

Podle Žižky se navíc letošní Eurovize definitivně proměnila i v politickou událost. „Chtít po divácích, aby oddělili politiku od hudby, by bylo příliš. Je to reprezentant té země, takže reprezentuje i všechno, co ta země lidem evokuje,“ říká o debatách kolem účasti Izraele.

Celé díly Studia N najdete na platformě Herohero, na webu Deníku N jsou přístupné předplatitelům a předplatitelkám Klubu N. Bezplatné části zveřejňujeme v podcastových aplikacích Spotify, Apple Podcasts, Podbean či na YouTube. Sledovat nás můžete také na Instagramu.

„Česko už před třiceti lety řeklo, že nebude dělat přesně to, co momentálně dělá,“ podotýká k ostré politické debatě o plánovaném sudetoněmeckém sněmu germanistka Zuzana Lizcová. „Nevnímám to jako provokaci, politici z toho vytvořili umělou kontroverzi,“ dodává ve Studiu N.

Sjezd krajanského sdružení v Brně vyvolal v české politice mimořádně ostré reakce. Sněmovna dokonce díky hlasům koaličních poslanců vyzvala organizátory, aby akci zrušili.

„To je skutečně velmi bezprecedentní situace. Samotný premiér Andrej Babiš přitom ještě začátkem roku říkal, že jde o občanskou iniciativu, kterou vláda nebude řešit. Poté se ale radikálnější části české vlády zapojily do kampaně proti sudetoněmeckému setkání – jinak to nemohu nazvat – a posunuly diskuzi na politickou úroveň, kam vůbec nepatří,“ říká vedoucí Katedry německých a rakouských studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy.

Sněm se má na českém území odehrát poprvé. Podle Lizcové je to gesto, které následuje po dlouhém procesu smiřování. „Je to logické vyústění dlouhodobějšího trendu,“ zmiňuje v podcastu.

„Pro určitou část politického spektra jde o příležitost, jak se vyprofilovat na zneužití historie a zároveň neřešit důležitější věci. Poslanecká sněmovna by se měla věnovat palčivějším otázkám, které jsou pro naši zemi relevantní,“ říká.

Nakolik se Češi vyrovnali s historickými milníky, jako bylo vyhnání sudetských Němců? Proč se dnes k této otázce nedokážeme postavit sebevědomě? A máme s Německem ještě další nedořešené křivdy? Podívejte se na celý rozhovor.

Celé díly Studia N najdete na platformě Herohero, na webu Deníku N jsou přístupné předplatitelům a předplatitelkám Klubu N. Bezplatné části zveřejňujeme v podcastových aplikacích Spotify, Apple Podcasts, Podbean či na YouTube. Sledovat nás můžete také na Instagramu.

Když političtí lídři ukážou na konkrétního člověka, dav často udělá zbytek. Novinářka Zuzana Černá v rozhovoru popisuje, jak po příspěvku Jindřicha Rajchla začala čelit vlně nenávisti a výhrůžek smrtí. Přesto odmítá zmizet z veřejného prostoru. „Chci dál konfrontovat politiky. Společnost si zaslouží, aby se otázky dostávaly k těm, kteří ovlivňují, jak tu budeme žít,“ říká

Příspěvek Jindřicha Rajchla podle Černé během krátké doby nasbíral stovky komentářů. Vedle urážek vzhledu, inteligence nebo osobního života se objevily i explicitní výzvy k násilí: „Po několika dnech tam přibyly příspěvky jako ‚Proč ta m*dka ještě nevisí‘ nebo ‚Zabte někdo tu svini,‘“ říká novinářka. Situaci řeší s policií. Podle ní ale nejde jen o jednotlivé komentáře na sociálních sítích, ještě závažnější je mechanismus, kdy politici svými výstupy vědomě mobilizují publikum proti konkrétním lidem.

„Člověk má dvě možnosti: buď si řekne, že tolik kýblů hnusu o sobě nechce číst, vyklidí prostor a půjde dělat něco jiného, co nebude tolik na očích, anebo si řekne, že se z toho nepo*ere,“ říká novinářka. Sama si vybrala druhou možnost a v práci chce pokračovat dál. Za zásadní problém považuje to, že podobné kampaně probouzejí v lidech agresi a nenávist, kterou politici následně využívají. „Rajchl a Okamura často posílají armády trollích účtů i reálných lidí na ty, kdo jim šlápli na kuří oko. Vzbuzují v lidech to nejhorší v nás: zlo a nenávist. A to je na tom všem nejnebezpečnější,“ dodává.

Celé díly Studia N najdete na platformě Herohero, na webu Deníku N jsou přístupné předplatitelům a předplatitelkám Klubu N. Bezplatné části zveřejňujeme v podcastových aplikacích Spotify, Apple Podcasts, Podbean či na YouTube. Sledovat nás můžete také na Instagramu.

Jedna zpráva. Jeden tip. A najednou stojíte uprostřed příběhu, který může otřást byznysem, politikou nebo celou zemí. Co stálo na začátku kauz mocných lidí v Česku? Jak se hledají stopy, skládají důkazy a ověřují fakta v klíčových příbězích? A jakému zastrašování čelí investigativní novinářky a novináři? Podívejte se na záznam Studia N live v Olomouci se Zdislavou Pokornou a Lukášem Prchalem z investigativního oddělení Deníku N. O zákulisí práce mluvili s Filipem Titlbachem během festivalu Academia Film Olomouc v kině Metropol. Celý záznam najdete na 👉🏼 herohero.co/studion

Britský přírodovědec a dokumentarista David Attenborough slaví 100 let. „Na jeho životě vidíme, jak se měnil svět – jak ubývaly korály, jak klesá biodiverzita… a mluví o tom s charismatem, které odkapává z televize,“ říká ve Studiu N vědecký novinář a moderátor České televize Daniel Stach.

Jeho magnetizující styl vyprávění si uvědomil u jednoho starého videa. „Je to strašně starý šestiminutový záznam, kde stojí mladý Attenborough shrbený v černém obleku a bílé košili, má ruce křížem, vypráví a porušuje u toho drtivou většinu všech televizních pravidel. A já jsem po šesti minutách zjistil, že jsem se poprvé nadechl,“ říká Stach. Jeho hlas označuje za strhující, naplňující a věrohodný.

Attenborough podle něj lidskému pokolení připomíná, že je pouhou součástí přírody. „Říká nám, že jsme na ní závislí a že nejsme nic víc. Víme od něj, že žijeme ve světě, který výrazně ovlivňujeme, ale že ho také dokážeme zachraňovat. Dokážeme mu pomáhat, ale musíme chtít,“ shrnuje jeho zásadní myšlenky.

Ve Studiu N se moderátor vědeckých pořadů vyjadřuje také k aktuálním hrozbám. „Nikdy v historii nebylo tak snadné a tak levné lhát tolika lidem. A bude to ve velmi blízké budoucnosti ještě jednodušší a cílenější,“ upozorňuje. „Umělá inteligence naučí umělou inteligenci, jak zacílit lež konkrétně na vás. Obávám se, že ztratíme sdílenou realitu a tím se rozpadne společnost. Co bude pravda pro jednoho, nebude pravda pro druhého. Každý bude mít svět vytvořený přímo pro něj, který se nebude protínat se světem těch dalších,“ popisuje Stach.

Tento vývoj podle něj může vést k občanským válkám a rozložení společnosti, která se přestane starat o slabší. „Z toho mám obrovskou obavu,“ přiznává.

V rozhovoru se dotýká také aktuálního politického tlaku na veřejnoprávní média. „Já doufám, že máme generálního ředitele, který sice nevystupuje silně navenek, ale dokáže dobře vyjednávat v zákulisí,“ říká o vedení České televize. „Doufám, že to Hynek Chudárek dokáže vyjednat tak, aby ČT mohla zůstat nezávislá a byla tam co největší bariéra mezi novináři a politiky. Navenek ale nevidím silná vyjádření, silné výstupy ani bouchání do stolu. Neříkám tím, že nedokáže dostát výsledku, ale zaměstnanci se ozvali hlasitěji než generální ředitel,“ tvrdí.

V jaké situaci by opustil Kavčí hory? Co říká na konec Václava Moravce? Proč při každé návštěvě hotelu hledá evakuační cestu? Připadá si při rozhovorech s nobelisty hloupý? Co probíhalo před rozhovorem s dalajlamou? A co je to televizní pravidlo hospody? Podívejte se na celý rozhovor na herohero.co/studion

„Je těžké být spolu dvacet pět let, neprorazit a nedávat jeden druhému za vinu, proč si nás nikdo nevšiml,“ říká standup komička a zpěvačka Ester Pes Kočičková, která společně se skladatelem Lubomírem Nohavicou chystá nové album šansonů. Ve Studiu N otevřeně mluví o tom, proč se nikdy nedostala do mainstreamu, z čeho pramení její sebekritický, místy shazující vztah k vlastnímu vzhledu nebo jak přemýšlí o písničkáři Jarkovi Nohavicovi a jeho místě v české kultuře.

Co má proti mužům s knírem? Proč je tak oblíbená mezi queer lidmi? A kdo jsou podle ní současní otec a matka národa? Podívejte se na celý rozhovor na herohero.co/studion

Co mělo být uzavřenou kapitolou, se vrací. Slovenský queer umělec a čerstvý držitel Thálie Martin Talaga ve Studiu N říká, že se LGBTQ lidé znovu stávají nástrojem politického boje – a společnost si toho všímá příliš pozdě. „Když jsem byl mladší, myslel jsem si, že tahle témata už nebudou rezonovat společností. Nečekal jsem, že se queer lidé zase stanou terčem.“ 

Změna podle něj nemusí být dramatická ani viditelná. „Může se to stát strašně rychle, že si toho ani člověk nevšimne,“ varuje s odkazem na vývoj na Slovensku. „Lidem už spousta věcí nevadí, zvykají si. Je pro ně normální, že každý den přijde nějaká kauza, která by v demokratické společnosti měla být zásadní a otřást společností. U nás se řekne: ‚Hm, zase něco‘,“ popisuje.

Například ve slovenských veřejnoprávních médiích už podle něj panuje tvrdá cenzura. „Nestalo se to ze dne na den. Už dřív jsme sledovali znaky, které k tomu vedly. Většina prostoru se dává vládní straně Směr a do televizních debat jsou zváni předsedové fašistických stran, to se dřív nedělo,“ míní Talaga.

Za největší chybu Čechů a Češek považuje, že podceňují vlastní politickou situaci. „Jste v něčem delulu,“ říká otevřeně. Podle něj chybí včasná reakce na varovné signály. Ve Studiu N připomíná politické útoky na své přátele ze strany českých politiků. „Třeba Tomio Okamura na svých sítích sdílel obrázky mých kamarádů v dragu, ukazoval je jako deviaci,“ dodává.

Je Oto Klempíř česká Martina Šimkovičová? Co na jeho virální videa říkají slovenští politici? Proč se mladí umělci a umělkyně vracejí k folkloru? V čem je drag osvobozující? A co přesně rozvířilo vlnu nenávisti kolem vystoupení Ondřeje Brzobohatého v dragu nebo pořadu České televize Chi Chi na gauči? Podívejte se na celý rozhovor na herohero.co/studion

Jsou senioři nová skupina závislých na internetu? Kde leží štěpné linie, které rozhodují o digitálním vyloučení? Dá se dnes ještě vést dobrý život offline? A proč je seniorem na internetu v principu každý z nás? Ve Studiu N odpovídá spoluautorka série textů o digitálním světě českých seniorů a seniorek Karolína Klinková.

„Kim Čongun mluvil o tom, že chce v následujících pěti letech napřít veškerou sílu a snahu do armády, vyzbrojování a vývoje jaderných zbraní. V jeho rétorice během sjezdu vládnoucí strany to bylo strašně silné. Zároveň je to pro KLDR ekonomicky výhodné – odhaduje se, že od začátku války na Ukrajině země inkasovala přes 14 miliard dolarů za zbrojení do Ruska,“ říká ve Studiu N koreanistka a spisovatelka Nina Špitálníková.

Od doby, kdy Severní Koreu navštívila naposledy, se země výrazně změnila, a to zejména po pandemii covidu. „Přichází digitalizace, v zemi jsou už celkem běžné mobilní telefony a severokorejská vláda na to musí reagovat – zpřísnily se tresty, včetně trestů smrti,“ popisuje s tím, že Kim Čongun vládne tvrdší rukou než jeho předchůdce Kim Čongil.

Přesto v zemi existují různé formy tichého odporu: „Projevuje se to například tak, že vyšší kasta sleduje jihokorejské seriály. Skrze to přejímá styl oblékání nebo účesy – existují i domovní kadeřnice, které vás trošku upraví. Lidé začínají přejímat i dialekt, třeba říkají ‚kamaráde‘ jihokorejsky, což už je problém, za to vás může policie trestat,“ říká Špitálníková.

Z popkulturního hlediska podle ní v Severní Koreji letí hlavně jihokorejská dramata, ale populární je i západní literatura. „Dá se tam sehnat i Harry Potter nebo časopis Vogue. Jediné, co tam nefrčí, je pornografie, ta je příliš tvrdě trestaná. Velké téma je také oblečení a doplňky – ženy řeší make-up a velkým hitem jsou třeba značkové brýle Dior.“

Koreanistka v podcastu reaguje také na píseň, která oslavuje Kim Čonguna coby laskavého otce národa a stala se populární na sociálních sítích po celém světě. „Severokorejští propagandisté podle mě neočekávali, jaký z toho bude banger,“ směje se Špitálníková.

Podceňuje svět vojenskou schopnost KLDR? Nasadil severokorejský režim sofistikovanější propagandu? Proč založila vlastní nakladatelství? A jak se vyvinula kauza Knihobotu, na kterou před časem upozornila? Podívejte se na celou epizodu na herohero.co/studion

Veřejnoprávní média jsou na hraně střetu s vládou. Kabinet tlačí nový zákon, který má zásadně proměnit jejich fungování i financování – a uvnitř institucí už se plánuje forma odporu. „Už se řeší ne jestli, ale v jakém momentu se půjde stávkovat,“ říká redaktor Deníku N Tomáš Linhart.

Zatímco vláda mluví o plnění předvolebních slibů, kritici upozorňují na kvalitu návrhu i možné politické motivace. „Z odborného hlediska není důvod, aby došlo k tak rychlým a razantním změnám,“ říká Linhart. „Formálně je to sice návrh zákona, ale mnozí kritici to označují za legislativní paskvil. Někteří analytici tomu říkají prostě ‚věc‘ a odmítají tomu kvůli kvalitě, obsahu a formě říkat zákon.“

Nejde přitom o kosmetické změny, ale o zásah s reálnými dopady: „Pokud se ty rozpočty skutečně osekají na zmiňovanou úroveň, Česká televize může propustit desetinu lidí, rozhlas téměř třetinu pracovníků.“ To by znamenalo omezení výroby, útlum regionální tvorby i redukci zahraničních zpravodajů. „V rozhlase by mohlo dojít ke slučování některých stanic,“ dodává.

Rychlost, s jakou kabinet postupuje, podle něj není náhodná: „Tahle vláda chce výsledky a chce je doručit co nejrychleji. Když k tomu přičteme antipatii Andreje Babiše a Tomia Okamury vůči veřejnoprávním médiím, dostaneme se k důvodu, proč to jde tak rychle.“

Do napjaté situace navíc vstupují i nejasnosti kolem údajné nahrávky z Rady ČT, kterou zveřejnil server Forum 24. Záznam má zachycovat radní Pavla Matochu a Romana Bradáče, kterak hovoří o nedoplaceném půlmilionu korun za neurčenou volbu. Její pravost ale nelze ověřit. „Když jsem ji slyšel poprvé, zdálo se mi, že hlas Romana Bradáče zní jako on. Hlas Pavla Matochy mi podobný nepřipadal. Může to být výtvor umělé inteligence, ale nevíme to. Kdyby šlo o pravou nahrávku, byl by to hmatatelný důkaz, že se někdo snaží ovlivňovat dění v České televizi,“ doplňuje reportér.

Proč došlo u ministra kultury Oty Klempíře ve vztahu k veřejnoprávním médiím k názorové otočce? Mají Česká televize a Český rozhlas silné generální ředitele, kteří jsou připraveni za své instituce bojovat? A postaví se za veřejnoprávní média česká veřejnost? Podívejte se na celou epizodu na herohero.co/studion

„Máme premiéra, součástí jehož politického úspěchu je vyhýbat se situacím, u kterých by jeho popularita mohla utrpět,“ říká diplomat a poradce prezidenta Michael Žantovský ke sporu o účast zástupců Česka na summitu NATO v Ankaře. V podcastu Studio N kritizuje, že se Andrej Babiš vyhýbá nejen politicky nepříjemným situacím, ale i své ústavní roli.

Podle Žantovského premiér nechává věci „na menších hráčích, kteří se radostně chopí příležitosti a dělají potom v české politice dusno“. Tím podle něj přispívá k eskalaci sporu.

Celý konflikt podle něj způsobil ministr zahraničí Petr Macinka. „Vidím to jako problém, který způsobil a dále pod ním zatápí jeden ministr, a to z osobních a vnitropolitických důvodů, které nesouvisejí s NATO a s tím, kdo tam bude Česko zastupovat,“ míní.

„Je to politická vendeta, ke které se pan Macinka otevřeně přihlásil ve zprávách, které zasílal jednomu z mých kolegů poradců prezidenta. Nyní v tom otevřeně pokračuje a otevřeně škodí zájmům této země, ačkoliv by měl mít jako ministr zahraničních věcí v první řadě na paměti zájmy České republiky. Je to velmi zvláštní způsob chápání své role,“ tvrdí Žantovský.

„Já jsem povoláním psycholog a strávil jsem osm let života v psychiatrické léčebně. Mohl bych chování pana Macinky nahlížet i z tohoto úhlu, ale myslím, že bude lepší, když to zatím neudělám,“ říká ve Studiu N.

Kdo tahá ve sporu Babišovy vlády s prezidentem za kratší konec ústavy? Proč by podle něj kompetenční žaloba nevedla k vyřešení situace? Jak by se s Petrem Macinkou vypořádal Václav Havel? Má stále ještě smysl udržovat formát V4? A zůstává NATO naší bezpečnostní zárukou, nebo už jde jen o spojenectví na papíře? Podívejte se na celý rozhovor na herohero.co/studion

„Než jsem odjel do Budapešti, myslel jsem si, že vyhraje Viktor Orbán. Po týdnu jsem se vrátil přesvědčený, že zvítězí Péter Magyar,“ říká ve Studiu N redaktor časopisu Reflex Oliver Adámek. 

„Na Orbánových mítincích jsem na vlastní oči viděl atmosféru strachu z prohry. Lidé byli vystrašení, řekl bych až skoro agresivní. Příznivcům Ukrajiny a opozičním politikům sprostě nadávali, cítil jsem tam negativní emoce,“ líčí novinář.

Naopak Magyarova předvolební shromáždění popisuje jako plná euforie. „Lidé jsou si tam jistí, že vyhrají. Opoziční lídr působí charismaticky, lidé se smějí jeho vtipům, mluví hodinu vkuse a je to strhující. Je nesporně rétoricky talentovaný,“ říká. „Zároveň se z něj stal love brand, na sítích už má větší dosahy než současný premiér.“

Proč Maďaři inklinují k lídrům s autoritářskými sklony? Nestal by se z Pétera Magyara jen druhý Orbán? Jaké špionážní kauzy provázejí aktuální předvolební kampaň? A co se od Orbána jezdí učit světoví konzervativci? Podívejte se na celý rozhovor na herohero.co/studion

Za ladnými jízdami a medailemi se v krasobruslení skrývá tlak, o kterém se příliš nemluví. Filip Taschler ve Studiu N otevřeně popisuje prostředí, kde se úspěch často pojí s psychickým vyčerpáním, tlakem na vzhled i vnitřními pochybnostmi, které zůstávají mimo záběry kamer i veřejnou debatu.

Taschler mluví o posměšcích, které v prostředí sportu zažíval. „Od hokejistů jsem slýchal, že jsem baletka,“ říká. Právě v reakci na podobné narážky podle něj došlo ke zlomu v přístupu k vlastnímu tělu. „Býval jsem hodně flexibilní, ale v momentě, kdy přišly urážky a posměšky, jsem si v hlavě řekl, že už se protahovat nebudu,“ popisuje. Dnes toho zpětně lituje: „Kéž bych si to neřekl, doteď s tím bojuju. Pracoval jsem na tom, abych byl víc svalnatý, a tělo začalo být zkrácené.“ V náročnějším období pak dokonce uvažoval o tom, že s krasobruslením skončí a přejde k bojovým sportům.

Zároveň ale přicházel tlak i z opačné strany – tentokrát přímo z vlastního týmu. „Před třemi lety jsem bojoval s identitou. Občas mi bylo řečeno, že jsem až moc maskulinní a že se tak nemusím prezentovat. Byl to každodenní psychický teror. Jednou jsem zůstal sedět v šatně a nevěděl jsem, kdo jsem, jak bruslit a co dělat se životem,“ popisuje. Vzpomíná i na to, že tehdy přicházely velmi temné myšlenky. Zlom podle něj nastal až díky terapii: „Došel jsem k tomu, že chci být borec, protože se mi to líbí.“ Jak říká, právě mezi těmito extrémy – jak má vypadat muž v krasobruslení – dlouho hledal vlastní rovnováhu.

Během olympiád a dalších vrcholových soutěží se na sportovce snáší ve velkém také komentáře na sociálních sítích. „Lidi vědí nejlíp, jak to má vypadat a jak to ve sportu chodí. Začnou okamžitě komentovat i vzhled,“ říká. Hejty přitom mířily i na jeho sestru a taneční partnerku Natálii, která se zotavuje z anorexie. „Lidi vůbec nevědí, že je v rekonvalescenci. Když člověk začne jíst normálně, tak je tam období, kdy nějaká váha nabyde, protože se tělo musí uzdravit. Neměli jsme čas se na rok schovat.“

O poruchách příjmu potravy se v krasobruslení dlouho nemluvilo. Až v posledních letech se začíná dostávat na povrch – i díky sportovcům a sportovkyním, kteří o něm mluví otevřeně. Filip Taschler říká, že v jejich prostředí nejde o výjimku. „Bohužel jsou poruchy příjmu potravy běžné, ale dlouho to bylo tabu. Například americká krasobruslařka Gracie Gold si prošla úplným peklem. Kvůli anorexii málem zkolabovala a zemřela.“

Jaká traumata přenášejí někteří trenéři na své svěřence? Proč chodí se svou sestrou na párovou terapii? Co všechno kvůli vrcholovému sportu ztratil? A jaká témata by se měla dostat do veřejného prostoru? Podívejte se na celý rozhovor na herohero.co/studion

Vesmírné závody se vracejí. Místo Sovětského svazu dnes Spojené státy soupeří s Čínou – a Měsíc se znovu stává jedním z hlavních bojišť. „Opět jsou tu dvě supervelmoci, které chtějí být první,“ říká ve Studiu N editor vědecké rubriky Deníku N Petr Koubský. „Let na Měsíc je drahá, komplikovaná a riziková záležitost. Z vědeckého hlediska mise Artemis II žádný velký přínos mít nebude. Automaty to mohou dělat daleko levněji a účinněji než lidé,“ podotýká. Ve vesmíru je podle něj řada jiných věcí ke zkoumání – často zajímavějších a atraktivnějších.

Do hry ale vstupuje politika a osobnosti. „Donald Trump je bombastický prezident s megalomanskými sklony, který takové milníky potřebuje, aby jimi mohl zkrášlit své prezidentství. Víc by byl po jeho chuti Mars, ale protože je to technicky neuskutečnitelné, musí se spokojit s Měsícem,“ míní Koubský.

Jak posádka za letu vyřešila problém s Outlookem a toaletou? Proč Donald Trump během mise ohlásil snížení rozpočtu NASA? A jakou povahu musí člověk mít, aby se stal astronautem? Podívejte se na celý rozhovor na herohero.co/studion

„Než jsem odjel do Budapešti, myslel jsem si, že vyhraje Viktor Orbán. Po týdnu jsem se vrátil přesvědčený, že zvítězí Péter Magyar,“ říká ve Studiu N redaktor časopisu Reflex Oliver Adámek. 

„Na Orbánových mítincích jsem na vlastní oči viděl atmosféru strachu z prohry. Lidé byli vystrašení, řekl bych až skoro agresivní. Příznivcům Ukrajiny a opozičním politikům sprostě nadávali, cítil jsem tam negativní emoce,“ líčí novinář.

Naopak Magyarova předvolební shromáždění popisuje jako plná euforie. „Lidé jsou si tam jistí, že vyhrají. Opoziční lídr působí charismaticky, lidé se smějí jeho vtipům, mluví hodinu vkuse a je to strhující. Je nesporně rétoricky talentovaný,“ říká. „Zároveň se z něj stal love brand, na sítích už má větší dosahy než současný premiér.“

Proč Maďaři inklinují k lídrům s autoritářskými sklony? Nestal by se z Pétera Magyara jen druhý Orbán? Jaké špionážní kauzy provázejí aktuální předvolební kampaň? A co se od Orbána jezdí učit světoví konzervativci? Podívejte se na celý rozhovor na herohero.co/studion

„Fanoušci Motoristů mě nemají rádi, protože útočím na jejich modlu. Ale vůbec ne neprávem. Ve společnosti je silná nevraživost a lidem je jedno, jestli jim říkáte fakta, nebo ne,“ líčí ve Studiu N vědec Daniel Kortus, který na účtu Klimatomluva vyvrací mýty a dezinformace o klimatické změně.

Že ve veřejné debatě postupně přestává záležet na faktech, pozoruje podle svých slov od covidové pandemie. „Celá klimadezinformační scéna útočí na vědu a zpochybňuje ji, protože ví, že nemůže vyhrát pomocí faktů. Tam opravdu neexistuje žádná skulinka. Ze všech možných oborů – od biologie přes geologii, chemii až po fyziku – docházíme k tomu, že za klimatickou změnu můžeme my. Není co zpochybňovat. Oni se snaží vytvářet falešné autority, které napadají mainstreamovou vědu,“ vysvětluje výzkumník, který působí na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze.

„Motoristé a celá ta bandička kolem nich se snaží udělat z tématu ideologický politický boj, místo aby to nechali ve vědecké rovině. Přírodě je ale jedno, jestli jste levičák, nebo pravičák, klimatická změna se prostě děje,“ zdůrazňuje Kortus.

Od té doby, co se pohybuje ve veřejném prostoru, dostává výhrůžky. „Babička se bála, aby mi Motoristé nepřejeli kočky,“ směje se. „V jeden čas mi ale opravdu chodily e-maily typu ať si dávám bacha, kudy chodím,“ popisuje.

Ve Studiu N natáčeném v Lucerně během festivalu Jeden svět se vyjádřil také k aktuálním personálním čistkám a škrtům. Připomněl například práci Českého hydrometeorologického ústavu, jehož varování během bouře Boris v roce 2024 pomohla zachránit miliardy korun. „Brát peníze ČHMÚ je nejenom nezodpovědné, ale také riskantní,“ tvrdí. 👉🏼 herohero.co/studion

„Zažil jsem mnoho různých vlád, ale to, co se děje teď, jsem tu ještě nikdy nezažil. Nemáme jistotu, že mají nějakou koncepci. Ministryně ani její náměstek nám neřekli, co plánují. Máme obavu o celé sociální začleňování,“ říká ve Studiu N dokumentarista a romista Lukáš Houdek, který v Agentuře pro sociální začleňování pracuje čtrnáct let. Agentura má být během organizačních změn na ministerstvu pro místní rozvoj sloučena s odborem bydlení a tím de facto zrušena.

Tým, ve kterém pracuje víc než stovka lidí, se snaží ve vytipovaných lokalitách předcházet sociálním problémům. Houdek považuje zbavování se expertů na ministerstvech za „snahu potlačit jakékoliv protiproudy“.

Že se děje něco zvláštního, pozorují pracovníci ministerstva pro místní rozvoj už nějakou dobu. „Vedoucí pracovníci například opakovaně dostali pokyn, aby lidem na dohodě o pracovní činnosti nebyla zadávána žádná práce na další měsíc,“ popisuje romista.

„Že budou odvoláni, se k sedmi vedoucím pracovníkům dostávalo po chodbách nebo od partnerů z lokalit, kde působí,“ doplňuje.

To, jakým způsobem se rezort pod vedením hnutí ANO chová ke svým lidem, považuje Houdek za nemorální. „Je jedno, jestli jde o uklízečku, nebo špičkového odborníka na vzdělávání, ale takhle se s lidmi prostě nezachází. Každý má nějaké závazky, máme děti, hypotéky. Žijeme s tím, že nevíme, co se bude dít,“ říká. Mnozí z jeho kolegů a kolegyň mají podle jeho slov strach.

„Nemám za cíl bojovat proti této vládě, jsem loajální ke svému zaměstnavateli. Teď ale nastala nějaká hranice. Kdybych zůstal zticha, protivil bych se svým hodnotám a povinnosti na to upozornit. Děje se něco nevídaného,“ tvrdí.

Sledujeme konec sociálního začleňování v Česku? Jaké to bude mít důsledky pro celou společnost? A daří se nové vládě mocensky ovládnout státní instituce a úřady? Podívejte se na celý rozhovor na herohero.co/studion

„Bylo by dobré, kdyby Česká televize měla nějakou povahu. To, co teď ukazuje, mi moc sympatické není. Je to komické a trapné,“ říká ve Studiu N televizní producent a scenárista Tomáš Baldýnský. „Dostat svého moderátora do situace, kdy dává výpověď v přímém přenosu – a myslím, že s Václavem Moravcem se dá domluvit –, jako divák považuji za nezvládnuté.“

Baldýnský v rozhovoru hodnotí také současnou českou seriálovou tvorbu. „Jsme kromě Poláků v postkomunistickém prostoru zázrační tím, že naše seriály jsou hodně kvalitní. Vzhledem k omezeným financím nejsou trapné, máme know-how. Například v true crime jsme na evropské úrovni,“ míní.

„Nikdo asi nemůže popřít, že film Sbormistr to myslí dobře. Vznikl s dobrým úmyslem,“ reaguje na otázku, zda podle něj bylo etické použít příběh a shodné jméno jedné z obětí odsouzeného dirigenta Bohumila Kulínského. „Je to chyba, která se v této zemi už nestane. Tím jsem si absolutně jistý. Je dobře, že se to stalo, protože teď jsou všichni zatraceně poučení, jak tyto věci řešit. Pro filmový průmysl je to dobře,“ tvrdí Baldýnský.

Co chce v televizi vidět český divák? Jak reaguje na odezvu ke svému novému seriálu Buldok z Poděbrad? A jak hodnotí úřadování ministra kultury Ota Klempíře? Podívejte se na celou epizodu na herohero.co/studion

„Politicky vzato je náš přístup k Ukrajině jednou táhlou ostudou, a to počínaje Fialovou vládou. Babiš je zřetelný předěl, ale vkročil dveřmi, které minulá vláda nechala otevřené. Pakliže je ta Babišova vládou kolaborantů a chrapounů, Fialova byla vládou vyčůraného pokrytectví – hlavně na tom vydělat,“ říká ve Studiu N historik a ukrajinista David Svoboda.

Rusové nás podle Svobody podlomili. „V tomhle kole jsme poražení a dočkáme se dalšího dějství. Mnoho lidí by se s tím, že jsme prohráli, rádo smířilo, protože neumí vítězit a prohry se tolik nebojí. Na dějinné porážky jsme ostatně my Češi zvyklí. Potíž je v tom, že dějiny vždycky nastolí reparát,“ upozorňuje v rozhovoru.

Teď podle něj záleží na odolnosti institucí. „Máme vládu, jakou máme. Je ale pravda, že máme také silnou občanskou společnost. Tito lidé nebudou nikdy vnitřně poraženi, ale budou muset spolknout kalich trpkosti. Pozvednout tuto a jiné země z trosek bude o to pracnější,“ myslí si.

Ruský režim už nemůže s válčením přestat, tvrdí ukrajinista. „Je takto naladěn a už by postrádal potřebnou a životaschopnou dynamiku, aby přežil.“

V dalším dějství podle něj dojde k úderu na členskou zemi Severoatlantické aliance. „Pravděpodobně na Pobaltí,“ říká. „Rusko teď neválčí jen o Ukrajinu nebo o území, jak se často vkrádá do diplomatického slovníku, jímž se snažíme současné události popsat. Jde o to, že Ukrajina jako politicko-historická entita uráží vkus a samotný zakladatelský mýtus ruského státu v jeho imperiálním výměru. Rusko chce skoncovat s dosavadním mezinárodním řádem. A toho nedosáhne, pokud po Ukrajině nezpochybní integritu a spolehlivost NATO.“

Proč ještě ruský režim ještě nepadl na kolena? Jsme už ve třetí světové válce? A proč je podle Davida Svobody Česko neúspěšnou zemí, která boxuje pod svou váhovou kategorií? Podívejte se na celou epizodu na herohero.co/studion

„Čeká mě teď s mými právníky jedna věc – budu posílat zpátky do České televize peníze, abych se vyvázal z konkurenční doložky,“ říká ve Studiu N moderátor Václav Moravec. V rozhovoru s Filipem Titlbachem reaguje i na kritiku kolegů a kolegyň z Kavčích hor: „Neřekl jsem, že jsou tam zcenzurované ovce, to bych si vůči kolegům v životě nedovolil. Ale že se sami adaptují na prostředí, ve kterém už se já necítím dobře.“

Management zpravodajství podle něj počítal s tím, že do vysílání s Tomiem Okamurou vůbec nedorazí. „Myslím si, že se většina redakce domnívala, že využiju klauzuli svědomí. Michal Kubal v rozhovoru pro Seznam Zprávy řekl, že Moravec má osobní problém s Okamurou – to byla lež –, a že pokud využiju klauzuli svědomí, budu se na tom pořadu s někým střídat. Oni počítali s tím, že budou hrát příběh mé neprofesionality a egomaniactví,“ tvrdí moderátor.

O tom, že se chystá v závěru pořadu oznámit svůj konec v České televizi, věděli na place jen dva lidé. „Nechtěl jsem znervóznit štáb,“ říká Moravec. „Nevěděl jsem, jaký bude Tomio Okamura, ale musím říct, že mě překvapil. Dovolím si říct, že jsme byli oba nervózní. Je fakt skvělý, protože ukázal ostatním politikům cestu, jak dál zraňovat a dostávat do defenzivy médium veřejné služby.“

Moravec ve Studiu N tvrdí, že je překvapený z toho, jak jeho konec zaskočil vedení redakce. „Počítali s tím. Michal Kubal říkal, že když Moravec odmítne, mají připraveného jiného moderátora. Jak mohli být zaskočeni?“

Proč si přinesl na vysílání s Tomiem Okamurou svou výplatní pásku? Co mu napsal půl hodiny po posledních Otázkách expremiér Mirek Topolánek? A neměl odejít už dříve? Podívejte se na celý rozhovor na herohero.co/studion

„Když vidím chlapy typu Turek, Macinka nebo Červený, vidím sám sebe, když mi bylo nejhůř,“ říká ekolog, filmař a fotograf divočiny Prokop Pithart. „V přístupu ke klimatické krizi jsme se jako společnost zasekli v narcistické fázi dospívání. Na ministerstvu životního prostředí v přímém přenosu vidíme ztělesnění krize mezi člověkem a přírodou,“ tvrdí ve Studiu N.

Jak se klimatická krize propisuje do české krajiny? Jaké důsledky bude mít boj Motoristů s ochranáři a národními parky? A proč se rojí tolik dezinformací kolem větrných elektráren? Podívejte se na celou epizodu na herohero.co/studion

„Filip Turek dává na poradách ministerstva jasně najevo, že je to on, kdo určuje agendu a kdo to tam řídí,“ popisuje ve Studiu N investigativní reportérka Deníku N Zdislava Pokorná. „Na některých akcích vidíme ministra Igora Červeného, jak stojí v ústraní. Lidé, kteří mají jednat s ministrem, jsou zaražení, že s nimi za rezort jedná Filip Turek.“

Když přišel ministr Igor Červený na svůj úřad, jeho kancelář už byla obsazená. Reprezentativní místnost s vlastní koupelnou už si zabral vládní zmocněnec pro Green Deal Filip Turek. Místo prostoru splňujícího bezpečnostní parametry se musel člen vlády spokojit s výrazně menší místností po šéfce sekretariátu.

„Když jsme napsali o špeluňce současného ministra, byli Motoristé rozzlobení, že se to rozkřiklo. Igor Červený se měl teď podle našich informací přesunout do jiné kanceláře – po jednom z náměstků. V té ministerské stále sedí Filip Turek,“ říká ve Studiu N novinářka.

Dvouvládí se podle ní propisuje do každého dne, který se na ministerstvu děje: „Úředníci na ministerstvu jsou z celé situace perplex. Řada lidí je zmatená a neví, komu má z pozice úředníka sloužit.“

Igor Červený nastoupil do ministerské pozice bez předchozí politické zkušenosti. „Neprošel komunální politikou, nebyl ve Sněmovně a k Motoristům se dostal náhodou,“ říká Pokorná. „Dříve se podílel na programech, které dětem vysvětlovaly klima nebo udržitelné chování – tedy přesně to, proti čemu teď brojí v rámci Motoristů. Jsou to paradoxy jeho kariéry.“

Jaké dopady mají personální čistky, které Motoristé rozjeli na ministerstvu životního prostředí? Dělá ministr Červený vše, co vidí na očích zmocněnci Turkovi? Do jakých problémů se kvůli změnám dostávají národní parky nebo Český hydrometeorologický ústav? Proč se Filip Turek setkává s proruskými slovenskými dezinformátory, kteří bojují proti větrným elektrárnám? A co na to všechno říkají sponzoři Motoristů nebo uhlobaron Pavel Tykač? Podívejte se na celý rozhovor na herohero.co/studion

Společný úder americké a izraelské armády na Írán vyvolává otázku, kdo teď převezme moc po mrtvém nejvyšším vůdci země Alím Chameneím a zda Donald Trump domyslel důsledky války. „Od začátku se vědělo, že rychlá akce v Íránu není možná,“ říká ve Studiu N reportérka Dominika Píhová, která situaci sleduje na Blízkém východě. „Trump svým voličům sliboval, že Spojené státy nebude zatahovat do dalších válek. Tento slib během své druhé éry v Bílém domě docela solidně porušuje,“ tvrdí.

Do centra pozornosti se podle ní dostává varianta, že cílem útoku nebyla změna režimu, ale pouze jeho posun. „Mohlo jít jen o přeskupení a výměnu Chameneího za někoho jiného,“ říká reportérka.

Snaží se Donald Trump útokem na Írán odklonit pozornost od Epsteinových spisů a dalších domácích problémů? Zhroutí se íránský režim? A dokáže íránská společnost převzít moc nad svou zemí? Poslechněte si celý rozhovor na herohero.co/studion

„Na síti X mě označují za perverzní dominu českého veřejného prostoru nebo depilátorku delfínů. Píšou to chlapi, podle kterých jsem moc dominantní a moje profese je zbytečná. Bojí se mě určitý typ mužů, takoví slabší, je mi jich líto. Síť X je Sama doma pro muže, ať si to tam ventilují,“ směje se ve Studiu N designérka Veronika Rút, která v Česku bojuje s vizuálním smogem a radí městům, jak vytvořit přívětivý veřejný prostor.

Jedním z témat, které vnáší do společenské debaty, je otázka výdejních boxů, které zaplavily české ulice. Vytvořila proto nezávislou odbornou iniciativu, která připravila pravidla, jak s plechovými skříněmi nakládat. „Některé firmy se urazily a najaly si falešného novináře, aby mě zdiskreditoval,“ popisuje v rozhovoru.

„Jsme východní Evropa, tohle je totiž nižší kultura podnikání, kterou na Západě nevidíme. Tam firmy vědí, že už tam to město stojí osm set let a dalších osm set let tam stát bude, a tak je lepší se domluvit. U nás se to s vidinou krátkozrakého aktuálního zisku snaží firmy zpomalit, aby se například nevydávaly tržní řády,“ říká designérka.

Kvalita veřejného prostoru podle ní přitom přímo souvisí s tím, koho lidé volí. „Nejvíc voličů SPD bydlí u nadúrovňových křižovatek, protože je tam špatná dostupnost obchodů. Když jste ve vykořeněném místě, které nikomu nepatří a máte strašně daleko základní věci, tak snadněji propadnete extremismu. Není tam prostor k setkávání, a tak si nevybudujete v okolí vztahy. Pokud chceme být odolnou demokracií a mít silnou společnost s kvalitními vztahy, musíme mít prostor, kde se budeme potkávat s jinými názory,“ tvrdí.

Podchody, nadchody a nadúrovňové křižovatky považuje za klíčové chyby 20. století. „Dneska už víme, že lidi mají chodit po povrchu, protože to nejsou krysy. Frustrace a demotivace pramení ze zanedbaných prvků ve veřejném prostoru. Člověk má potom pocit, že nic nemá smysl – když jdete kolem oprýskaných zábradlí a musíte je neustále obcházet dokola, má to katastrofální dopady, vede to totiž v nízkou sebeúctu a nároky. Když potom přistane u kašny výdejní box, je vám to jedno,“ doplňuje Veronika Rút.

Která města jsou v naší zemi nejošklivější? A která naopak pracují s veřejným prostorem nejlépe? Kde se vzal v Česku pocit, že auta mají mít přednost před vším ostatním? Proč se politici bojí měnit města k lepšímu? A jak může každý z nás bojovat s vizuálním smogem? Podívejte se na celý rozhovor na herohero.co/studion

„Davidu Černému se podařilo fyzicky obsadit veřejný prostor a udělat ze sebe nepochybně cíleně mediální téma. O kvalitě bych nemluvila, mluvila bych o nekvalitě a mluvila bych o ní dlouho,“ říká ve Studiu N historička umění Milena Bartlová. Připouští přitom, že některá jeho starší díla jsou vysoce kvalitní: „Například Svatý Václav pověšený v Lucerně, to je naprostá špička.“

Současná Černého díla považuje za příliš „naléhavá, vlezlá, velká a takzvaně nekorektní“. „Můj osobní prožitek, který mi poskytují motýli na fasádě Máje, je ten, že to na mě každou chvíli spadne. Já se toho bojím, proto tudy nechodím.“

Soch, pomníků a plastik, které v Česku v posledních letech vyvolaly pozdvižení, je mnoho – kromě Černého motýlích spitfirů na Národní třídě například obnova Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí, socha maršála Koněva v Bubenči, pomník Marie Terezie na Hradčanech, lavičky Václava Havla nebo socha Jošta Lucemburského v Brně. „Když se lidi hádají o sochy a památníky, nehádají se o umění, ve skutečnosti se hádají o sebe,“ říká Bartlová.

Ve Studiu N také vysvětluje, proč nám stále dělá problém poradit si s uměním, které jsme zdědili po předchozích generacích, jako jsou socialistické sochy a plastiky nebo brutalistní architektura.

V čem přestala rozumět mladému umění? Co v Česku znamená být levicovou intelektuálkou? A proč se otázky kultury tak snadno mění v politické zbraně? Podívejte se na celou epizodu na herohero.co/studion

„Peče celá země je náročná soutěž. Když se účastníci dostanou do panické smyčky, že je tlačí čas, do toho se jim srazí krém a Maršálek je za rohem, radím jim, ať okamžitě všeho nechají, jdou do parku, obejmou strom a napočítají do deseti. Musí se nejprve dostat ze zajetí paniky,“ říká ve Studiu N cukrář a porotce televizní soutěže Peče celá země Josef Maršálek.

Jak přemýšlí nad tím, že svým hodnocením může amatérské cukráře odradit od dalšího pečení? Zůstal by porotcem v pořadu i v případě, že by politici zestátnili Českou televizi? A jak se vypořádává s nenávistí na sítích? Podívejte se na celý rozhovor na 👉🏼 herohero.co/studion

Když se po sociálních sítích začalo šířit video ženy v těžké životní situaci, Patrik Buday v ní poznal vlastní mámu. Ve veřejné výzvě pak lidi poprosil, aby nesbírali lajky na cizím neštěstí. Ve Studiu N vypráví o dětství po boku matky alkoholičky a násilného otce závislého na automatech, o vlastním propadu i rozhodnutí žít jinak. Chlapec, který v pěti letech skončil v Klokánku a vyrůstal v pěstounské péči, má dnes vlastní rodinu a věnuje se práci s dětmi – má skejtovou školu a dělá přednášky v dětských domovech.

„Ve všem negativním se snažím najít něco pozitivního. Jsem jak zas*anej Robin Hood,“ směje se Buday. V rozhovoru přiznává, že dlouho trpěl pocitem, že v jeho životě nic není fér. „Musel jsem si dojít ke klidu, lásce a pocitu, že můžu být šťastný. Na Vánoce jsem se díval do cizích oken a říkal jsem si: ‚To už budu do konce života sám?‘ Záviděl jsem jsem kamarádům jejich rodiny. Ale bylo pro mě důležité je vidět a být v nich. Jaký kluk si nechá v devatenácti vytetovat symbol rodiny na kůži? Cítil jsem, že to chci a potřebuju.“

O svých rodičích mluví ve Studiu N bez idealizace. „Na tátu nemám dobré vzpomínky, proto jsem ho odstřihl. Za celý život jsem u něj necítil dobrotu,“ říká. „Pokud vyčerpáte všechny strategie, jak udržet s rodiči kontakt, aniž by vám ubližovali, pak jediná možnost, abyste byli šťastní, je odstřihnout je. Není jiná volba.“

S mámou se dodnes stýká, ale museli si nastavit jasné hranice. „I když to v životě pos*ala, moje láska vychází z ní. Chlapi ji rubali, chodila nakalená tak, že nemohla mluvit, na hlaváku chodila vyzývavě oblečená a chlapi po ní řvali. Pamatuju si, že jsem se na ně ve čtyřech letech otočil a začal řvát, ať na ni tak nemluví. Měl jsem ochranářský pud už v tak nízkém věku. Máma nás ale hodně milovala. Pamatuju si, jak nás budila, lehla si k nám a říkala: miláčku, vstávej.“

Jak si nastavit hranici s rodiči, kteří propadli alkoholu nebo gamblerství? Kde se v něm vzala síla veřejně sdílet svůj příběh? A kdy si uvědomil, že už se sám dostává do problémů? Podívejte se na celé Studio N na herohero.co/studion

Čestmír Strakatý říká, že je „prozápadní, proevropský a proti Rusku“, ale odmítá být dogmatický. „Opakovaně dostávám otázku, kde názorově stojím, a vždycky to dopadne tak, že z toho vypadne, že já ty hodnoty nemám. Myslím, že to tak není. Kdo mě poslouchá pravidelně, ten ví, kde stojím – nemusím to nutně definovat. Zároveň jsem připravený své postoje zpochybňovat, protože věci se hýbou,“ říká ve Studiu N.

V rozhovoru také vysvětluje, proč si do svého pořadu nezve Tomia Okamuru, proč je clickbait v době předplatného slepá cesta nebo jakou lekcí pro něj byly rozhovory s Jaroslavem Duškem a Kateřinou Konečnou. Otevřeně mluví také o své citlivosti na konflikt nebo o tom, jak se změnil jeho přístup k vlastnímu tělu. 👉🏼 herohero.co/studion

Nové dokumenty z kauzy Jeffreyho Epsteina ukázaly, jak rozsáhlá vlivová síť tohoto odsouzeného sexuálního predátora byla. S finančníkem se přátelili milardáři i politici, radila se s ním evropská šlechta, kromě toho získával utajované vládní informace. „Epstein vytvořil novodobý Olymp, svět, kde neplatila běžná pravidla. Překonal řadu konspirací,“ říkají ve Studiu N Jiří Sobota a Barbora Chaloupková z podcastu Amerika, bejby.

Kvůli novým informacím ze složek Jeffreyho Epsteina se rozpadá britská vláda a zkompromitovaní muži se omlouvají či odstupují z vlivných pozic. „Sledujeme konec jedné generace elit,“ říká Barbora Chaloupková. Přesto to zatím nevypadá, že v Americe někdo další zamíří do vězení. Dočkají se oběti někdy spravedlnosti? A vystoupí Donald Trump ze stínu skandálu?

„Podstatou kauzy je, že už v tuto chvíli naleptává důvěru celé společnosti v systém. Jestliže jsme se dříve smáli těm, kteří věřili v konspirace, jako je QAnon, dnes vidíme, že reálná situace může být ještě horší,“ říká Jiří Sobota.

Na druhé straně ale materiály vycházejí na světlo a část elity, jež považovala samu sebe za nedotknutelnou a nad zákonem, teď čelí celospolečenskému odsouzení. Kauza Epstein je děsivá, může se ale stát i zárodkem budoucí očisty. K tomu ale vede v tuto chvíli ještě dlouhá cesta. 👉🏼 herohero.co/studion

Když lidé demonstrovali na podporu prezidenta, Jan Cina byl zrovna v divadle. Hrál v Šíleně smutné princezně, kterou považuje za aktuální i pro dnešek. „Zlo je v té pohádce zosobněno dvěma rádci – Hranatým a Kulatým. A ať se snaží sebevíc a využívají všechny možné metody, jak dobro a lásku překazit, překroutit, zničit a ohrozit, nakonec zvítězí dobro. Jde jim o to, aby ovládli království, kterému slouží. To také sedí,“ říká ve Studiu N.

V rozhovoru také reaguje na výzvu ministra kultury Oto Klempíře, který pozval umělce na úřad, aby si to s nimi „vyříkal z očí do očí“: „Chtěl bych pochopit vidění jeho kulturního světa. Jak uvažuje, co zamýšlí a jaké jsou jeho hodnoty. Potřeboval bych to od něj vysvětlit, protože v tom možná nějakou logiku má. Myslím, že jediný způsob, jak se dva tábory můžou domluvit, je, že se budou poslouchat a diskutovat,“ tvrdí Cina.

Proč se vydal do Spojených států a jak se podle něj projevilo, že ve společnosti přituhuje? Jak vnitřně prožíval oslavy 17. listopadu na Národní třídě, kde zpíval Modlitbu pro Martu? A co mu pomohlo, aby dokázal zahrát „svině“? Podívejte se na celý rozhovor na herohero.co/studion

„Trestná činnost dětí se každý rok zvyšuje, jen loni musela policie vyjet ke třem stovkám zásahů ve školách. Činy mají navíc čím dál agresivnější podobu. Bavíme se o vraždách, loupežných přepadeních nebo ublížení na zdraví s těžkými následky,“ upozorňuje ve Studiu N nejvyšší státní zástupkyně Lenka Bradáčová. Děti podle ní často páchají násilí kvůli zážitkům a rituálům. V Česku pro takové případy podle jejích slov chybí detenční zařízení.

V podcastu odpovídá také na otázku, jak vnímá spor mezi ministrem zahraničí Petrem Macinkou a prezidentem Petrem Pavlem, který považuje ministrovy zprávy za vyhrožování a vydírání.

Řeč přijde i na chyby a selhání při vyšetřování bitcoinové kauzy, politické tlaky, úniky informací nebo na situaci ve Spojených státech, kde dochází ke zneužívání systému vymáhajícího práva. Bradáčová zároveň reaguje na osobní kritiku, s níž se dlouhodobě setkává – včetně nálepky „kariéristky, která neumí uznat chybu“.

Otevřeně mluví i o osobní ceně, kterou funkce nejvyšší státní zástupkyně přináší. „Na pivo chodím, ale musím si rozmyslet s kým, kam, kdo mě tam může potkat a co tam říkám. S výkonem naší práce je spojené, že musíme být podezíraví. Ale smutný život to není,“ říká ve Studiu N. Podívejte se na celou epizodu na herohero.co/studion

„Jestli ještě někdy mohl Petr Macinka doufat, že prezident podepíše jmenování Filipa Turka ministrem, tak po jeho smskách je to naprosto vyloučené. Tím spíš, že Andrej Babiš nechce podat kompetenční žalobu. Tady si to Motoristé definitivně zabetonovali,“ myslí si politický analytik Jan Tvrdoň. „Pro Petra Pavla to byla poslední kapka soustavného tlaku,“ říká ve Studiu N investigativní reportérka Zdislava Pokorná.

„Petr Macinka vypisoval prezidentovu poradci Petru Kolářovi soustavně poslední dva měsíce. Tlačil na něj, aby došlo k nějaké dohodě. V kontextu toho, jak ta komunikace dlouhodobě probíhala, si myslím, že už prezidentovi došla trpělivost,“ popisuje zákulisí současného sporu mezi Motoristy a Hradem novinářka.

„Petr Macinka v podstatě říká Petru Pavlovi: Pokud mi nevyhovíte a nejmenujete Filipa Turka ministrem životního prostředí, tak se mnou budete mít těžký život,“ interpretuje Macinkovy večerní smsky Tvrdoň. „A to slovo ‚extrémní‘ nám asi naznačuje, že pan Macinka tak nějak pomrkává na prezidenta se sdělením: V zásadě neprosadíte nic, budete úplně zbytečný, možná budete sedět na Hradě a jezdit po Česku, ale to je tak možná všechno, co vám dovolím.“

Proč Deník N dostal zákaz účastnit se tiskové konference ministerstva zahraničí? Je Andrej Babiš slabý premiér, který si kvůli svému vydání neumí došlápnout na vlastní ministry, nebo mu spor Motoristů s Hradem vyhovuje? A proč nechce na Petra Pavla podat kompetenční žalobu? Podívejte se na celou epizodu na herohero.co/studion

„Evropa je zcepenělá hrůzou, ale chová se, jako kdyby Moskva byla obklíčená evropskými vojsky a my jsme si mohli klást ultimáta,“ říká ve Studiu N reportérka Petra Procházková. „V mírových rozhovorech hrajeme nicotnou roli a je to jen naše vina. To, že se do nich nedokážeme zařadit, je neschopnost evropské diplomacie,“ tvrdí v rozhovoru.

Aby Evropa mohla vyjednávat s ostatními velmocemi, potřebovala by podle Procházkové někoho, kdo se bude chovat jako americký vyjednavač Steve Witkoff. „Jenže nikoho takového nemáme, nechceme a pohrdáme jím. On je nám Witkoff odporný, posmíváme se mu, ale pokud chceme jednat, musíme na to jednání také někoho poslat. Takovou postavu bychom dokázali vygenerovat rychle – a vůbec tím nemyslím, že by to měl být Viktor Orbán,“ říká novinářka.

„My jsme se do té války nerozhodli vstoupit. A už vůbec jsme se ji nerozhodli vyhrát,“ popisuje evropský postoj Procházková. „Vnitřně jsme coby Evropané rozhodnuti se s Rusy dohodnout tak, aby to moc nebolelo,“ myslí si.

Ukrajina v těchto měsících čelí mrazům a v podstatě každou noc se brání silným útokům na energetickou infrastrukturu. „Není to nic jiného než energetický teror. Kyjev je obrovský – když ho zbavíš tepla a elektřiny v minus dvaceti stupních, moc dobře víš, že civilní obyvatelstvo terorizuješ. Není to ale ruský vynález, je to běžná součást válek už po mnoho století,“ popisuje válečná reportérka.

Třístranná jednání mezi Ukrajinci, Rusy a Američany považuje za důležitá. Stejně tak dohody, na které všechny strany přistoupily. Je podle ní ale důležité vnímat je jako „smlouvy o smlouvách budoucích“. „Je to stejné, jako kdybychom se teď dohadovali o tom, jak budeme řešit kriminalitu na Marsu, až bude hustě osídlen. Budeme to mít perfektně připravené – včetně názvů ulic –, ale dokud na tom Marsu nejsme, nejsou nám dohody k ničemu,“ říká.

Vše může začít platit až ve chvíli, kdy bude podepsaná velká mírová dohoda mezi Ruskem a Ukrajinou. A od té jsme podle Procházkové ještě daleko. „Je to ze strany USA vykutálené. Jediný důvod, proč Američané něco takového uzavírají, je, aby z toho měli výhody, kdyby náhodou došlo k míru. Například aby byli první na trzích nebo aby se jako první zúčastnili obdoby Marshallova plánu.“

Využívají Rusové nástroj počasí k větší krutosti než dřív? Co všechno se podařilo dojednat v Davosu a Abú Dhabí? A proč se Zelenskyj rozhodl pronést svou zatím nejkritičtější řeč směrem k Evropanům? Podívejte se na celý rozhovor na herohero.co/studion

Film může uklidňovat, ale také otevřít místa, na která nejsme připraveni. Ve Studiu N mluví Filip Titlbach s filmovým historikem a uměleckým šéfem karlovarského filmového festivalu Karlem Ochem o snímku Citová hodnota, o síle emocí v kině a o tom, proč jsou některé filmy přitažlivé právě tím, že z nich máme obavy.

Film Citová hodnota režiséra Joachima Triera se stal jedním z nejdiskutovanějších evropských snímků – a to nejen kvůli devíti oscarovým nominacím nebo triumfu na Evropských filmových cenách. „Já si na Trierovi už od jeho mládí vážím jisté zralosti a moudrosti, se kterými přistupuje ke svým postavám. Snaží se být chápavý a celé je to obestřené velmi hustou melancholií,“ popsal na živém natáčení Studia N v pražském kině Přítomnost Och.

Filmy rozděluje na ty, kterým věří, a na ty, které mu připadají vycucané z prstu. „Citová hodnota je film, který patří do té první kategorie. Trier tvoří neuvěřitelně komplexní mikrosvět vztahů, melancholie a věrohodných emocí, že se do něj vždycky rád nořím. Někdy z toho mám ale trochu obavy, protože při sledování jeho filmů prožívám velmi silné emoce. Je to přitažlivost a obava zároveň,“ říká. Někdy lidé podle něj prožívají ještě silnější emoce, když se na film dívají podruhé.

Diváci a divačky by se podle filmového historika měli rozmýšlet, jestli na určité druhy filmů mají zrovna kapacitu. Film totiž může léčit i zraňovat. Hranice mezi tím, kdy kino pomáhá a kdy už ubližuje, je podle Ocha u každého jinde a souvisí s tím, co si do sálu neseme ze svého vlastního života. „Stalo se mi, že jsem z jednoho filmu odešel už po deseti minutách, protože se v něm odehrávalo něco, co jsem intenzivně prožíval. Představa, že se dívám na zkondenzovanou verzi téhož pro mě byla absolutně fyzicky nepřijatelná,“ přiznává. I proto je někdy legitimní z kina odejít. Ne proto, že by film selhal, ale protože se trefil až příliš přesně. „Je to lepší možnost než se u toho trápit,“ říká.

Zažívá Joachim Trier svých warholovských patnáct minut slávy? Co dělá film výjimečným? A jak se vybírají snímky pro karlovarský filmový festival? Podívejte se na záznam celé debaty na herohero.co/studion

Íránský režim se snaží násilně potlačit rozsáhlé protesty, které vyvolal historický propad měny. „Záběry, které se k nám dostávají z ad hoc vytvořených márnic, kde jsou pytle s bezvládnými těly, nebo záběry, na nichž těla obětí leží na ulicích, jsou šokující a příšerné. Když ty dny analyzuji, je mi z toho úzko. Opravdu se nebavíme o pár lidech – mluvíme o bezprecedentních číslech, která dosahují několika tisíc,“ říká ve Studiu N reportérka zahraniční redakce Deníku N Dominika Píhová.

„Íránský režim se absolutně nezměnil a nemění. Využívá stále stejné praktiky, aby lidi zahnal domů, dostal je z ulic, a neštítí se vůbec ničeho,“ popisuje v podcastu novinářka. „Dostáváme konkrétní zprávy o jednotlivých příbězích – například o patnáctileté studentce, která šla domů z jedné z těchto akcí a mámě se už nikdy nevrátila. Vidíme snímky, které zachycují, že lidé jsou stříleni do hlavy, mezi oči. Jediným cílem je zabít protestující přímo na ulici. Násilí je všudypřítomné a nedá se popřít.“

Metody íránského režimu vedou k tomu, že lidé mají strach a protesty postupně utichají. „Bylo by jednoduché naletět na vlnu entuziasmu, ale vláda, administrativa i bezpečnostní složky dál fungují bez větších problémů. Nevidíme žádný zásadní přerod. Protesty možná otřásly legitimitou režimu, ale neřekla bych, že by byly poškozeny jeho základy nebo že by začínal padat. Abychom se mohli bavit o svržení režimu, musely by být v ulicích podle expertů miliony lidí,“ říká.

Do přímého konfliktu s íránským režimem se podle Píhové nechce Spojeným státům, Izraeli ani regionálním mocnostem. „V případě Donalda Trumpa minimálně do té chvíle, dokud nebude existovat možnost rychlé a efektivní akce, která by režim položila na kolena,“ tvrdí novinářka. Zároveň podle ní nikdo z těchto aktérů nechce nestabilní Írán. „Nestabilita by otřásla nejen regionem, ale celým světem,“ doplňuje.

Pro budoucnost Íránu považuje za špatné řešení jak kontinuitu současného režimu, tak případný zásah velmoci, která by se rozhodla přijít tamní situaci „spravit“. „Věřím, že revoluce, která jednou v Íránu přijde, patří Íráncům. Je na nich, aby se rozhodli, jak bude jejich země vypadat. Historický precedens ukazuje, že zásah Spojených států není to nejlepší, co se může stát,“ uzavírá ve Studiu N. 👉🏼 herohero.co/studion

„Donald Trump sám o sobě říká, že potřebuje věci psychologicky vlastnit. On je člověk, který rád dává na věci své jméno. Grónsko vidí jako území, o které rozšíří Spojené státy,“ říká ve Studiu N zahraniční zpravodajka Českého rozhlasu ve Spojených státech Jana Ciglerová. „Sledujeme jeho klasickou metodu. Dělá velké bub bu, přehání své nároky do nehorázna a pak z nich bude ustupovat. Když skončí na polovině, Dánům se uleví a on bude mít víc než na začátku,“ popisuje.

Jaký je pravý důvod Trumpovy snahy o převzetí Grónska? Má nějakou šanci obejít Dánské království a dohodnout se s ostrovany bez něj? A jak se k celé krizi postaví Evropa?

Ve Studiu N rozebíráme také zastřelení sedmatřicetileté Renee Nicole Good, kterou zabil agent Úřadu pro migraci a cla. Jak v USA operují agenti ICE? Vytvořil Trump z Ameriky nebezpečný systém? A může to být rozbuška, která vyvolá masivní reakci? Podívejte se na celou epizodu na herohero.co/studion

„Možná Putin dokáže urvat kus Ukrajiny, ale v příštích sto letech pocítí tuhle válku každý Rus – do jednoho,“ říká ve Studiu N analytik a novinář ukrajinského serveru Kyiv Independent Adam Sybera. Ruský diktátor podle něj o žádný mír nestojí. „Putin čeká, až se Ukrajina zlomí, padne evropská podpora a on si ji vezme celou,“ tvrdí v rozhovoru.

Větší obavy než o napadenou zemi má Sybera o budoucnost Evropské unie. „Rusko, Čína i Amerika mají zahraniční zájem na jejím zničení. To je teď nejděsivější. Ukrajina ví, co chce dělat se svou státností, jaký má plán na pět let obrany i poválečnou obnovu. U Evropy si tak jistý nejsem,“ říká skepticky.

V podcastu také komentuje změnu kurzu české zahraniční politiky. „Premiér Babiš se rétoricky i politicky připojuje k bloku Fico–Orbán. A o nich můžeme veřejně říct, že jsou to ruské podržtašky. Babiš se rozhodl svou vládu zařadit po jejich bok.“

„Dělat sbírky a pomáhat je důležité, ale Česká republika neurve válku tím, že tam pošle dvě rakety,“ tvrdí analytik. „Nejvíc Ukrajině pomůže, když bude bojovat se svým vnitřním nepřítelem, a zamezovat tak rozebírání evropského právního řádu zevnitř.“

Jak blízko je mírová dohoda mezi Ruskem a Ukrajinou? Ztrácí napadená země v Česku blízkého přítele? Jakou podporu má u ukrajinské veřejnosti prezident Zelenskyj? A jak vypadá práce novináře ve válečném stavu? Podívejte se na celou epizodu na herohero.co/studion

Válka na Ukrajině i izraelsko palestinský konflikt zůstávají bez jasného konce, kolem Tchaj-wanu roste napětí a Evropskou unii se kromě Ruska a Číny budou snažit rozložit i Spojené státy. Vláda Andreje Babiše mezitím slibuje, že z Česka udělá „nejlepší místo pro život na celé naší planetě“. 

Jak číst signály světa, který se dál drolí? Ve Studiu N s Filipem Titlbachem odpovídá šéfredaktor Deníku N Pavel Tomášek. 👉🏼 herohero.co/studion

Proč Donald Trump zaútočil na Venezuelu a doslova nechal unést jejího vůdce Nicoláse Madura? Opravdu čeká zemi bez diktátora svobodnější život? A spustí Trumpův zásah dominový efekt, kvůli kterému se zhroutí další režimy v regionu? Ve Studiu N odpovídá expert na Latinskou Ameriku z Univerzity Karlovy Jaroslav Bílek.

„Andrej Babiš si musí ve vládě pohlídat extrémní názory, aby nešel proti tomu, co slíbil svým voličům – tedy že bude líp,“ říká šéf Člověka v tísni Šimon Pánek. Terč na záda neziskovým organizacím podle něj kreslí především SPD a Motoristé. „To, co říkají, je tragikomické. I mezi jejich voliči jsou ti, kteří využívají služeb nevládních organizací,“ tvrdí ve Studiu N.

Zatímco od prezidenta nedávno převzal státní vyznamenání, nová vláda se netají tím, že chce nevládní organizace přiškrtit. Jak si tento rozpor vysvětluje? Naráží solidarita ve společnosti na své limity? Co dnes Ukrajina reálně potřebuje, ale Západ to nechce vyslyšet? Jak se budeme s odstupem času dívat na český postoj k Izraeli a Palestině? A bude někdy kandidovat na prezidenta, jak ho k tomu před lety vyzýval Václav Havel? Podívejte se na celý rozhovor na herohero.co/studion

„Představte si čip, díky kterému se plně empaticky sesynchronizujete s druhým člověkem. Pokud k tomu dáte svolení, budete se moct cítit tak, jak se v určitý moment cítí váš partner. Bude například naštvaný a vy to najednou ucítíte v práci na poradě,“ popisuje ve Studiu N možnou budoucnost partnerských vztahů psychoterapeut Honza Vojtko. Láska, vztah a blízkost se tak díky technologickému vývoji v budoucnu nejspíš nebudou omezovat jen na slova, gesta nebo sdílené ticho, ale i na přímé sdílení vnitřního světa prostřednictvím neurologického spojení.

Co nového víme z poslední doby díky vědě o lásce? Je víc lidí, kteří se kvůli lásce trápí, nebo těch, kteří se díky ní radují? A proč tolik lidí stále věří romantickým mýtům, které jsou už dávno vyvrácené? Podívejte se na celý záznam Studia N live ze křtu knihy Příběh lásky na herohero.co/studion

„Když jsem byl malý, rodiče se báli, že jsem schizofrenní. Brzo mi bude padesát let a nechovám se úplně běžně. Naštěstí pracuju v oboru, kde je to tolerováno,“ říká ve Studiu N spisovatel Patrik Hartl. V rozhovoru s Filipem Titlbachem přiznává, že má obavy ze samoty. „Mám rád pop. Zajímá mě, co zajímá hodně lidí. Když něco fascinuje hodně lidí, fascinuje to i mě. Já se totiž bojím, že zůstanu sám. Nechci zůstat nepochopen. Nechci být nemilován, chci být v tom veřejném prostoru společně s ostatními. Čím je jich víc, tím jsem šťastnější,“ popisuje.

Aktuálně se podle svých slov obává, že není dobrý manžel. „Když se objektivně podívám na to, jak pracuju, kolik energie dávám do psaní a vymýšlení, a kolik energie zbývá mojí ženě doma, musím říct, že na sebe nejsem pyšný a jsem nešťastný. Vidím, že na ni zbývají zbytky mé energie,“ říká otevřeně autor nové knihy Manželství.

„Ve mně je tak moc lásky, že nevím, co s ní. Spoustu jí dávám ženě a dětem, ale oni už ji nechtějí, jsou jí přežraní, je toho na ně moc. Moje žena nevydrží moje neustálé návaly lásky,“ tvrdí.

Být šťastný podle něj není normální stav. „Toho člověk musí nějak dosáhnout. Najít šťastné vazby s ostatními, najít spokojenost sebe sama v tom světě,“ říká Hartl ve Studiu N. „Mluvím o zdravých vazbách a pocitu, že je člověk užitečný, že ho společnost chce.“

Během rozhovoru se dostáváme k tomu, jak on sám prožívá vánoční svátky. „Baví mě, že si všichni hrají na to, že je svět hezčí než jindy. Mně nevadí, že Vánoce nejsou moc oduševnělé. Hlavně že je hezky, že to svítí a bliká,“ směje se. Podívejte se na celou epizodu na herohero.co/studion

Snažíme se žít šťastný život, ale proč bychom si měli myslet, že život má být šťastný? Jaké potíže si do života nepouštíme, přestože bychom měli? Co by mohlo znamenat přátelství, kdybychom o něm začali uvažovat trochu jinak? A v čem všem se mýlíme, když si vyprávíme o různých generacích?

Novinářka Deníku N a autorka nové knihy Lidský rozměr Karolína Klinková vyzpovídala desítky světově uznávaných odbornic a odborníků, se kterými pátrá po povaze dnešního člověka. Ve Studiu N přinášíme nečekanou optiku na věci, které mnohdy považujeme za samozřejmé. Celou epizodu najdete na herohero.co/studion

Prezident Petr Pavel má za sebou svůj první velký vnitropolitický zápas. Šéfredaktor Reflexu Martin Bartkovský ve Studiu N tvrdí, že v souboji o to, jak Andrej Babiš vyřeší svůj střet zájmů, obstál. „Myslím, že je to nejvíc, co kdy kdo Andreje Babiše přitlačil ke zdi. Vidím to i v jeho řeči těla – jak se před ním hrbí, nedívá se mu do očí, kouká dolů. Instituce prezidenta je jediná, ke které má Babiš úctu, protože se jednou vidí na Hradě. Proto není tak zahořklý,“ říká v podcastu.

Co bude s Filipem Turkem, až ho přestanou bolet záda? Proč se v hnutí ANO rozpoutaly závody v servilitě? Jaké budou první kroky nové vlády? A jak Babiše znovu přijme Evropa? Podívejte se na celou epizodu na herohero.co/studion

Kremelské dezinformace už pronikají do umělé inteligence. „Rusům se daří vtisknout své narativy do AI chatbotů,“ upozorňuje Jakub Kalenský z Evropského centra excelence pro boj s hybridními hrozbami. „Některé akademické výzkumy ukázaly, že pokud se jich zeptáte na Ukrajinu, budou až ve třetině případů papouškovat ruskou propagandu, což je poměrně dramatické,“ říká. 

Ve Studiu N live z Knihovny Václava Havla přináší nové poznatky o nenávistných projevech a dezinformacích také filozof jazyka Tomáš Koblížek z Akademie věd a právnička Monika Hanych z Ústavního soudu.

Odborníci se shodují, že zatímco dezinformační narativy zůstávají stále podobné, zásadně se mění způsob jejich doručování. „Snaží se například ‚vyprat‘ informace. Je to stejný princip, jako když se perou špinavé peníze – snaží se zakrýt jejich původ. Hledají místní spolupracovníky, kteří budou šířit jejich lži. A vy pak konzumujete od českého človíčka na jeho telegramovém kanálu takzvané nezávislé informace. Už se ale nedozvíte, že tyto informace jsou totožné s materiály v patnácti různých jazycích a všechny vycházejí z ruského originálu,“ popisuje Kalenský.

Nejlepší dezinformace je podle něj ta, která je vystavěná kolem zrnka pravdy: „S tím Rusové pracují vědomě už dekády. Je to propracované a systematické.“

Filozof jazyka Tomáš Koblížek doplňuje, že nemá rád označení „dezinformátor“. „Klidně ale používám pojem dezinformace, a to z praktického důvodu. Falešné informace, které lidé šíří, často sami považují za pravdivé – někdo je oklamal a oni jsou zčásti oběti. Když na ně začnete křičet, že jsou dezinformátoři nebo propagandisté, ztížíte si tím možnost s nimi komunikovat,“ poznamenává v debatě.

Českému státu podle expertů chybí kvantitativní data. „Nevíme, kolik přesně kanálů Rusové kontrolují, kolik dezinformací denně vychrlí a kolik lidí tím denně zasáhnou,“ upozorňuje Kalenský. „O tom problému nemůže mluvit jen vláda, ale také neziskové organizace nebo média. Třeba na Ukrajině jsou velmi kreativní – tam o ruské propagandě mluví standup komici. Oslovují tím publikum, které já bych nikdy neoslovil. Humor je fantastická zbraň v boji proti propagandě,“ tvrdí.

Jak dezinformacím čelit, aniž ohrozíme svobodu slova? V čem jsou dnešní nenávistné projevy sofistikovanější? A jak na ně dokážou reagovat policie a právo? Podívejte se na záznam celé debaty na herohero.co/studion

Dnešní Amerika je jiná, než jak si ji většina z nás pamatuje nebo představuje. Země je unavenější, napjatější a méně předvídatelná. Vztahy mezi lidmi se přiostřily, důvěra v instituce klesá a každodenní život prostupuje zvláštní neklid. Americká zpravodajka Jana Ciglerová přijela do Prahy pokřtít svou novou knihu Americký deník: Všechno je jinak. Při této příležitosti jsme zaplnili Rock Café na živém natáčení Studia N. Poslechněte si záznam a nechte se vtáhnout do reality dnešních Spojených států.

Za dobu, co je Jana Ciglerová v Americe, sledovala obrovskou změnu téměř ve všem – v politice, společnosti, kultuře, ekonomice i mezilidských vztazích. „Lidé jsou naštvaní jako nikdy dřív. Nikdy v historii se neodehrály tak masivní protesty jako nyní proti Trumpovi,“ říká.

Strach ve společnosti jde podle ní cítit v každodenním životě. „Řidič autobusu mi říkal, že dostali pokyn, že když někdo nechce zaplatit, mají to nechat být. Je to podle jeho slov bezpečnější, než kdyby se někdo naštval a zaútočil na něj nebo ho zastřelil,“ popisuje Ciglerová.

Problém podle ní spočívá ve snadném přístupu ke zbraním. „Zbraně mezi lidmi bezpečí nepřinášejí. Je to naopak. Čím snadnější je k nim přístup, tím víc lidí je má. Zatímco u nás do někoho v naštvání strčíte nebo na něj zakřičíte, v Americe na sebe lidi rovnou vytáhnou bambitku. Stojíte ve frontě v obchodě, dojde k hádce a opakovaně se stává, že na sebe vytáhnou zbraň,“ vysvětluje.

Celé díly Studia N najdete na platformě Herohero, na webu Deníku N jsou přístupné předplatitelům a předplatitelkám Klubu N. Bezplatné části zveřejňujeme v podcastových aplikacích Spotify, Apple Podcasts, Podbean či na YouTube. Sledovat nás můžete také na Instagramu.

„Pro některé své mladé kolegy jsem trochu úkaz, protože před padesáti lety nebyli na světě ani jejich rodiče. Pro mě je to potvrzení, jak rychle život utíká,“ říká ve Studiu N herečka Taťjana Medvecká, která oslavila půlstoletí v Národním divadle. „Uvnitř si připadám jako ta holka, která přišla před padesáti lety, jen jsem hodně jetá a mám vnoučata,“ směje se.

Ve Studiu N otevírá také téma, o kterém jinak nerada mluví. „Je to moje třináctá komnata, kterou jsem otevřela jednou jedinkrát. Byla jsem za minulého režimu ve straně. Na škole mi nabídli členství a já jsem prostě byla strašnej srab. Tak moc jsem se vyděsila, že jsem neměla odvahu říct ne. Beru to jako selhání, protože mi nikdo nestál s kvérem u hlavy,“ říká otevřeně.

„V okamžiku, kdy se mě na to paní profesorka zeptala, bylo to jako zásah bleskem – a já jsem věděla hned v ten moment, že tu sílu mít nebudu. Byli i tací, co tu odvahu měli, já ne,“ vzpomíná.

V rozhovoru říká, že je pro ni důležité, aby byla v rovnováze sama se sebou a se svým svědomím. „Nejsem ze sebe nadšená, protože jsem tomu napomáhala. Neměla jsem odvahu říct: Proboha, proč máme hrát Kremelský orloj? Umění bylo a svým způsobem je i dnes služkou mocných. Dříve to byly tlaky ideologické, dnes jsou to tlaky ekonomické,“ tvrdí.

Co říká na budoucího ministra kultury Oto Klempíře? Jak hodnotí společenskou situaci na Slovensku, kde má po obou rodičích kořeny? A proč si myslí, že mají Češi komplex malého národa? Podívejte se na celý rozhovor.

Celé díly Studia N najdete na platformě Herohero, na webu Deníku N jsou přístupné předplatitelům a předplatitelkám Klubu N. Bezplatné části zveřejňujeme v podcastových aplikacích Spotify, Apple Podcasts, Podbean či na YouTube. Sledovat nás můžete také na Instagramu.

„Kubánci stále tančí tango s Fidelem Castrem, ale dnes už v rytmu blues – tedy v ponurosti, depresi a smutku. Duše národa je uplácaná do bezbarvé a beztvaré placky,“ popisuje atmosféru v zemi novinář Eduard Freisler. Karibský ostrov se potácí ve vleklých krizích. Ekonomika se zadrhává, zemi sužují rozsáhlé výpadky elektřiny a prudce také klesá počet turistů. „Režim teď opravdu nemá peníze, protože Venezuela se už deset let ekonomicky trápí, Rusko zabředlo ve válce s Ukrajinou a oni prakticky nemají odkud brát,“ říká ve Studiu N.

Autor nové knihy Kubánské tango v rytmu blues říká, že situace v zemi je nejhorší za poslední desítky let. „Spousta lidí mi na jaře v ulicích Havany říkala, že za Fidela Castra bylo líp. Je to děsivé, protože Castro lidi popravoval, posílal do vězení a mučil je. Jeho diktatura byla ostrá a život těsný,“ připomíná.

Současný režim je k vlastním obyvatelům ale také krutý. „Kubánský teror je hodně vynalézavý a podlý. Bavil jsem s lidmi, kteří skončili ve vězení a opravdu se tam už nikdy nechtějí vrátit. Na ulici vyšli zlomení,“ popisuje novinář.

Ve Studiu N popisuje nástroje, kterými se režim snaží udržet u moci. Jedním ze způsobů, jak zastrašit své odpůrce, je povolání takzvaných brigád rychlého nasazení. „To jsou zarputilí castristé, určitě placení. Představte si je jako předvoj vojáků, takovou domobranu. Na vlastní kůži jsem zažil, co znamená takzvaná kampaň zapuzení, kterému čelila jedna z rodin, u které jsem byl. Před jejich dům přišlo kolem třiceti až čtyřiceti lidí, většinou starců a stařenek, a začali jim kolektivně hlasitě nadávat. U toho na obydlí házeli zkažená vejce, zkaženou zeleninu a zvířecí i lidské exkrementy. Ukazovali tím, kdo je tady odpad,“ vzpomíná v rozhovoru.

Někteří lidé čelí ještě silnějšímu psychickému teroru. „Občas se k vašemu domu nahrne i dav o stovkách lidí. Nejvíc mě na tom mrazí ta řízená zuřivost. Ti lidé deset minut hulákají, jsou vulgární, chovají se jako chuligáni. A zničehonic se to utne, oni se rozejdou a vrátí se ke svým všedním starostem,“ říká Freisler.

Jak dneska vnímají svou budoucnost mladí Kubánci a Kubánky? Proč se režimu stále daří držet u moci? Jakých omylů se vůči karibské zemi coby Západ dopouštíme? Vnímají obyvatelé Fidela Castra jako hrdinu, tyrana, nebo symbol už dávno ztracené éry? Jakou roli hraje Kuba v soupeření globálních mocností? A může se z té mizerie ještě dostat? Podívejte se na celý rozhovor na herohero.co/studion

„Našimi castingy prošlo více známých osobností. Ne u všech jsme si ale byli jistí, že by hru nadřadili své skutečné roli v životě. Nikomu totiž nemůžeme slíbit, že si tam nezkazí kariéru,“ říká ve Studiu N režisér úspěšné reality show Zrádci Markus Krug. 

V podcastu například popisuje, jak se tvůrci snaží zabránit prozrazení zrádců, když je štáb musí kvůli natáčení přemisťovat na Karlštejn. „Třikrát za noc se stane něco, čemu říkáme ‚elephant walk‘. Do chodby naběhne čtyřicet lidí, kteří dělají strašný bordel. Začnou bušit do všech dveří, bouchají do topení a pouští hlasitou hudbu. A třikrát se to opakuje právě proto, že zrádce musíme odvézt, přivézt a zároveň nikdo nesmí vědět, kterou noc jsme museli vytáhnout ještě někoho dalšího kvůli vydírání,“ odhaluje zákulisí natáčení režisér.

Soutěžící zároveň netuší, kdo spí ve vedlejším pokoji, mají zakrytý výhled z oken a zákaz se jakkoliv hlasitě projevovat. „Hráči nikdy nevědí, jestli je ve vedlejším pokoji někdo z hráčů nebo ze štábu. Kdyby se pokusili porušit nastavená pravidla, mohlo by se jim stát, že promluví třeba na asistenta režie,“ zmiňuje Krug. Obsazení pokojů tvůrci navíc postupně prohazují a mění.

„Je to psycho, protože musíme rozbíjet jakýkoliv systém. Některé věrné například v noci nabereme do auta a jen s nimi dvě hodiny jezdíme po okolí. Nikdy nesmíte dělat věci úplně stejně,“ říká režisér.

Televizní soutěž je náročná nejen pro účinkující, ale i pro tvůrce. „Po druhé sérii jsem věděl, že se tímhle tempem oddělám. Měl jsem podezření na mrtvici, takže jsem odjel sanitkou a z nemocnice se vrátil rovnou zpátky na plac. S asistentem režie jsme tam pro takové případy měli připravené infuze,“ popisuje v rozhovoru Krug.

Co nakonec rozhodne o tom, kdo dostane roli věrného a kdo úděl zrádce? Jak si vysvětluje schopnost úspěšné hráčky Mii obelhat všechny okolo? Co v televizi nevidíme? Existují krizové scénáře pro případ, že by se někdo prořekl? Chovají se soutěžící v Česku jinak než v jiných zemích? Nevysílá show do společnosti zprávu, že lhát se někdy vyplácí? A v čem bude jiná třetí série Zrádců? Podívejte se na celý rozhovor na herohero.co/studion

I když takzvaná „křídová revoluce“ na Slovensku není revolucí ve smyslu politického převratu, premiér Robert Fico je z ní podle šéfredaktora Denníku N Matúše Kostolného nervózní. „Nápisy křídami vypadají na první pohled absolutně neškodně a banálně – jako by ničím nemohly pohnout. A přitom to vládě a lidem, kteří stále zůstávají jejími voliči, extrémně vadí. Je to totiž projev svobody: barevný, veselý, nenásilný a politický,“ říká ve Studiu N.

Křídové nápisy se začaly šířit po celé zemi jako podpora studentovi gymnázia z Popradu, který touto formou kritizoval Roberta Fica a jejž policie následně odvedla na výslech. „To si umí představit všichni, že vašeho syna, vnuka nebo synovce přijde sebrat policie jen proto, že napsal politický nápis na chodník,“ vysvětluje Kostolný, proč se studentský protest přenesl na chodníky po celé zemi. „Podle mě si ani voliči Roberta Fica nepřejí, abychom žili ve státě, kde policisté buzerují studenty pro vyjádření názoru,“ říká šéfredaktor Denníku N.

V rozhovoru se dostáváme také k jeho pohledu na výsledky českých sněmovních voleb. „Nepříjemným způsobem nás kopírujete. Myslím, že bychom vám uměli hodně pomoct, protože vás čekají těžké roky a my už jsme si tím částečně prošli. Zdá se mi, že v české debatě chybí velké části společnosti představivost, co všechno lidé jako pan Turek, Okamura nebo Babiš dokážou udělat. Ta představa, že se v Česku nemůže stát něco takového jako u nás na Slovensku, je podle mě velmi blízko tomu, aby se rozplynula,“ míní.

Změna se podle něj v české politice děje v nejhorší možné chvíli. „To, co dělá Putin a Rusko v těchto týdnech na Ukrajině, ale i v Polsku nebo pobaltských zemích, je obrovské varování, že nekráčíme do dobrých časů. A být rozkývaný v takovém období je ještě větší riziko než běžně,“ říká v rozhovoru. Podívejte se na celou epizodu na herohero.co/studion

„Český slavík má už řadu let mnohem blíže k televizním estrádám než k hudebním výročním cenám,“ říká ve Studiu N hudební publicista Pavel Klusák. Z ankety se podle něj stala vzrušující národní hra se slavnými podvody, kterou publikum sleduje ze setrvačnosti, nostalgie a zvědavosti, kdo svým názorem přetlačí ty druhé.

„Možností, jak zjišťovat popularitu, dnes ale máme mnohem víc,“ tvrdí Klusák. „V televizní anketě se zas a znova umisťují ti, kteří debutovali před víc než třiceti lety, jako jsou Lucie Bílá, Chinaski nebo Kabát. Český slavík se týká jen určité skupiny, která má vůli, čas a náturu se této ankety zúčastnit, což zdaleka nejsou všichni konzumenti hudby.“

S nápadem jednou ročně oceňovat nejoblíbenější zpěváky a zpěvačky přišel na začátku šedesátých let Ladislav Smoljak. Vítězné příčky měly sloužit jako argument, aby byla nová hudba méně potlačovaná. „V době, kdy Slavík začínal, u nás nejenom že neexistovala podobná anketa, ale ani svobodné volby nebo ústav pro výzkum veřejného mínění – protože proč by komunisté chtěli zveřejňovat, co si myslí lidé… V prvních letech tedy velmi užitečně a jedinečně vyplňoval tuto mezeru,“ připomíná Klusák. Od roku 1969 až do pádu komunismu pak režim výsledky z politických důvodů falšoval.

Dnes v otázce popularity Český slavík podle hudebního publicisty reflektuje jen část reality. „Mainstream se atomizoval víc než dřív. Máme jich několik. Vidím přinejmenším dva proudy: Ten konzervativnější, který je docela dobře reprezentovaný Českým slavíkem, a pak ten druhý, který se týká hiphoperů a jejž lze spočíst přes streamovací služby a internetové platformy. Kvantitativně to rozhodně lze za mainstream považovat,“ říká.

V rozhovoru také apeluje, aby lidé nerezignovali na kontakt s tím, co se v hudbě aktuálně děje. „Nová tvorba je neustále překvapivá. Je to skutečný zdroj naděje, že na současnost se dá reagovat konstruktivně, nápaditě a bez přílišné temnoty. A i temné projekty jsou často velmi katarzní. Vyplácí se to. Být v kontaktu s lidmi, kteří tak dobře reagují na dnešek, je velká satisfakce,“ míní Klusák.

Jak streamovací služby ovlivňují, co se nám bude líbit? Proč Spotify nedává všem hudebníkům stejné šance? Dá se popsat a pojmenovat český hudební vkus? A kdo dnes určuje, co se stane populárním? Podívejte se na celý rozhovor na herohero.co/studion

Na sociálních sítích si nadáváme, vyhrožujeme a o porozumění se už často ani nepokoušíme. Průzkumy ukazují, že nedůvěra, strach a frustrace v české společnosti rostou. Jak jsme se do této atmosféry dostali – a je vůbec možné z ní najít cestu ven?

Filip Titlbach o tom mluvil na živém natáčení Studia N v Divadle X10 s trojicí žen, které se s konfliktem setkávají každý den, každá z jiné strany: s moderátorkou pořadu Máte slovo na České televizi Michaelou Jílkovou, zmocněnkyní vlády pro lidská práva Klárou Šimáčkovou Laurenčíkovou a investigativní reportérkou Deníku N Zdislavou Pokornou. Podívejte se na celý záznam debaty, která byla součástí oslav 17. listopadu Korzo Národní, které pořádá spolek Díky, že můžem. 👉🏼 herohero.co/studion

České festivaly začaly tlačit gastronomickou dramaturgii, nové podniky jsou ambicióznější kvalitu dnes umějí rozlišovat i běžní hosté. „Lidi už nechodí do první hospody, když jim začne kručet v břiše,“ říká ve Studiu N herec a tvůrce Gastromapy Lukáš Hejlík. Česko podle něj zažívá bezprecedentní vzestup kaváren: „To, co se tu stalo za poslední roky, je mohutné. Na světové kavárenské scéně jsme dominantní. Česká kavárna třeba často stojí – na rozdíl od italské, francouzské nebo rakouské – na výběrové kávě.“

Českou chuť podle Hejlíka formuje v dobrém i špatném nostalgie. „Polovina Čechů nejí kopr kvůli traumatu ze školní jídelny,“ tvrdí. První pokrm, který by dal ochutnat cizinci, by byla kulajda. „Je to moje nejoblíbenější české jídlo,“ říká.

V podcastu mluvíme také o tom, jestli je kebab národní jídlo, jak podniky snášejí kritiku, co dal české gastronomii Zdeněk Pohlreich, proč se jídlo stalo nástrojem předvolební kampaně nebo jestli v Česku existuje kritická gastro žurnalistika. Podívejte se na záznam celého rozhovoru z Letní filmové školy v Uherském Hradišti na herohero.co/studion

„Spousta lidí se se mnou v dětství nechtěla kamarádit. Nemohl jsem si tenkrát vybírat, a když se ke mně někdo nechoval hezky, musel jsem to překousnout, protože jsem byl rád, že mám aspoň nějakého kámoše,“ říká zpěvák a sportovec Ben Cristovao. Ve Studiu N otevřeně mluví o rasismu, kterému čelí od dětství až dodnes: „Jsem strašně omlácenej, tak strašně oprejskanej, že mám jenom radost z toho, že mě tu lidi berou. Nechtěl bych lidi štvát třeba tím, že tu budu kandidovat na prezidenta. Znám svoje místo.“

V podcastu mluvíme také o tom, proč se vydal na nebezpečnou cestu do Afriky mezi pytláky, kteří zabíjí kriticky ohrožené slony pralesní, jak se vyrovnává s pocity zklamání a neúspěchu a proč se jednou možná stane sochařem. Celou epizodu najdete na herohero.co/studion

Dnešní rodiče své děti podle Bartákové vychovávají lépe než předchozí generace: „Velká část lidí to pořád dělá postaru, často dost hovadsky, ale roste skupina rodičů, kteří se snaží nejen slušně vychovávat, ale zároveň si s dětmi nepokazit vztah.“

Podle ní se výchova neobejde bez emocí, ale klíčem je je zvládat. „Nefackujte své děti – všechny výzkumy ukazují, že čím víc násilí, tím víc násilí. Chápu, že někdy uletí nervy, ale podstatné je nemít pocit, že to je efektivní cesta.“ Pomáhá i drobnost: „Někdy stačí jen odfrknout. Dítě se pak cítí vyslyšené. Když je mozek v nepohodě, slyší totiž jen samo sebe. Nechat ho ventilovat je způsob, jak s ním zůstat napojený.

Celé díly Studia N najdete na platformě Herohero, na webu Deníku N jsou přístupné předplatitelům a předplatitelkám Klubu N. Bezplatné části zveřejňujeme v podcastových aplikacích Spotify, Apple Podcasts, Podbean či na YouTube. Sledovat nás můžete také na Instagramu.

Šéf ruské pravoslavné církve v Česku čelí závažným podezřením. Ukázaly se totiž jeho vazby na ruské tajné služby a skrytě pořízené záběry ho navíc usvědčují ze sexuálního obtěžování. Reportér Lukáš Prchal a novinářka Petra Procházková ve Studiu N popisují jeho pozoruhodnou cestu do Česka, napojení na maďarskou vládu i ruské oligarchy a příliš blízký vztah k bývalému asistentovi, který od něj za dramatických okolností utekl. Celý díl najdete na herohero.co/studion

V této epizodě se Vítek Svoboda a Jana Ciglerová vrhají společně s Filipem Titlbachem do rozbouřené debaty o nejnovějším albu Taylor Swift. Zatímco americká zpravodajka Deníku N ho oceňuje jako odvážný hudební posun, kulturní novinář v něm vidí spíš drzé obchodní praktiky. 

Přepískla to nejúspěšnější zpěvačka planety se ždímáním peněz, nebo vydala své nejotevřenější album? Připojte se s námi k diskuzi, která právě rezonuje hudebním průmyslem i sociálními sítěmi.

„Myslím si, že je tematicky vyčerpaná. Není to kvalita, na kterou jsme zvyklí,“ říká Svoboda s tím, že za básnířku by ji po této desce neoznačil. „Ztratil jsem schopnost se u ní uvolnit a říct si, že je to autentické. Má to příliš promyšlené,“ tvrdí ve Studiu N.

Ciglerová s ním nesouhlasí: „Je to nejotevřenější, nejupřímnější a nejspokojenější deska, kterou Taylor Swift kdy vydala. Je zároveň nejvíc sexy a mluví k současným problémům dneška,“ oponuje.

Taylor Swift je dnes nejúspěšnější hudebnicí na planetě a album The Life of a Showgirl už teď v prodejích překonalo dosavadní rekordy. „Na cokoliv Taylor Swift sáhne, to promění ve zlato,“ říká Jana Ciglerová. „Spíš na co se podívá…“ komentuje ironicky Vítek Svoboda.

Prodáváním desítek různých verzí té samé desky a vybíráním vstupného do kina za promítání videoklipu a písní s textem už podle něj překročila únosnou hranici byznysu. „Taylor Swift je hnaná když ne ziskem, tak přinejmenším úspěchem,“ tvrdí. Podle Ciglerové se naopak ukazuje, že po ní svět baží a ona jen nabízí to, po čem je poptávka.

Je to pořád hudba, nebo už jen marketing? A co rozjitřená debata kolem ní vlastně říká o naší době? Podívejte se na celou epizodu na herohero.co/studion

„Bojím se extremismu, který se převtělí do podoby souseda,“ říká ve Studiu N umělec a romský a LGBTQ aktivista David Tišer. „Menšinami to neskončí, na řadu přijde každý, kdo bude trochu vybočovat. Vždyť už jsme to zažili i tady.“

V rozhovoru kritizuje rasistické chování Filipa Turka i Romy, kteří se rozhodli ho podpořit. Mluví o tom, jak podle něj česká veřejnost reagovala na Turkovy výroky, jak se projevuje rasismus v nabídce hereckých rolí a proč má v České televizi u svého jména červený vykřičník. A také vysvětluje, proč na něj Češi často mluví anglicky. Podívejte se na celou epizodu na herohero.co/studion

„Andrej Babiš doufá, že Motoristé přijdou k rozumu a nominují místo Filipa Turka někoho jiného. Mezitím ale bobtná problém s Petrem Macinkou, který chce být ministrem životního prostředí,“ říká investigativní reportérka Deníku N Zdislava Pokorná. „Motoristé jsou nabubřelí a nechovají se racionálně. Tlačí na pilu a tím sami udržují Turkovu kauzu ve veřejném prostoru,“ tvrdí v rozhovoru.

Ve Studiu N podrobně popisujeme, jak jsme se ke smazaným příspěvkům dostali, jak jsme je v redakci ověřovali a proč se nakonec rozhodl veřejně promluvit zdroj, který nám je poskytl. Podívejte se na celou epizodu na herohero.co/studion

„Donald Trump prezentuje Nobelovu cenu míru jako něco, co mu náleží. Dělá z ní handl,“ říká americká zpravodajka Deníku N Jana Ciglerová. I když americký prezident v ocenění doufal, letos si je zasloužil někdo jiný: vůdkyně venezuelské opozice María Corina Machado, která se musí skrývat před Madurovým režimem na neznámém místě. Podle Ciglerové to může posílit Trumpovu ambici působit ještě více jako mírotvůrce a přinutit ho zásadněji řešit situaci na Ukrajině.

Ve Studiu N rozebíráme také další plánovanou schůzku mezi Donaldem Trumpem a Vladimirem Putinem, kterou by mělo pořádat Maďarsko. „Orbán pro ně rozvine koberec a dá si na tom velmi záležet,“ říká zpravodajka. „Pro něj to hodně znamená, je to totiž zesílení jeho váženosti a autority na mezinárodní scéně.“ V současné době jsou maďarský premiér Orbán společně se slovenským předsedou vlády Ficem vnímáni v Evropské unii jako političtí outsideři – právě kvůli svým proruským postojům. „Viktor se bude tetelit na mezinárodním výsluní,“ myslí si Ciglerová.

Co může prolomit schůzka amerického prezidenta s ruským diktátorem v Maďarsku? Vydrží Trumpem vyjednané příměří mezi Izraelem a Hamásem? A jak se daří Trumpovi řešit své problémy doma ve Spojených státech? Podívejte se na celou epizodu na herohero.co/studion

Statistiky sledující duševní zdraví Čechů a Češek ukazují varovná čísla. Namátkou: až čtyřicet procent deváťáků a deváťaček vykazuje známky střední až těžké deprese, čtvrt milionu dětí potřebuje odbornou pomoc s duševním zdravím a žádná ze sedmnácti psychiatrických nemocnic nenaplňuje kritéria kvality péče a dodržování lidských práv podle Světové zdravotnické organizace.

Projekt Nevypusť duši proto přišel s koncepcí Odolné Česko, která navrhuje řadu systémových změn. Mají ale politici odvahu se do nich pustit? Ve Studiu N o tom mluví psychoterapeutka Barbora Pšenicová a neurovědkyně Marie Hájek Salomonová.

„Máme data, která nám říkají, že víc než polovina dětí se netěší do školy. Že nedůvěřují vzdělávacímu systému. To je pro mě smutná zpráva. Děti nám tím říkají: není nám v tomto světě dobře. A od nás dospělých se očekává, že jim pomůžeme,“ interpretuje výsledky studií psychoterapeutka Pšenicová.

Jedním z témat letošních voleb byl i přístup k inkluzi. Mnohé strany se netají tím, že by rády celý systém zrušily. Na to ve Studiu N reagovala neurovědkyně Salomonová: „Inkluzi musíme držet zuby nehty a musíme doufat, že to nakonec nebude tak hrozné, jak to v politických debatách vypadá. Inkluze nás posouvá do moderní společnosti, která lidi s hendikepem neodsouvá za brány institucí, ale naopak je nechává rozvíjet kvalitní život a dává jim možnost participovat ve společnosti.“

Co mohou v lidské psychice vyvolat události, jako jsou volby? Jak absorbovat velký objem negativních zpráv, které produkují dnešní krize? Co si myslí o snahách některých spolků omezit ve školách sexuální výchovu? A jak přesvědčit politiky, aby se okamžitě začali věnovat zhoršujícímu se duševnímu zdraví českých dětí a dospívajících? Podívejte se na celou epizodu na herohero.co/studion

Podle Zabloudilové je nejvyšší čas změnit daňový mix a zkusit dravější modely, které by mohly krizi bydlení zmírnit. „Pokud se s tím nezačne něco dělat, ještě víc se projeví to, co teď vidět nechceme – že jsou lidé frustrovaní. A je to pochopitelné. Často nemají jinou možnost než pracovat nonstop za alarmujícím způsobem nízkou mzdu. V Česku je příliš vysoké daňové zatížení zaměstnanecké práce. Měli bychom méně danit práci a víc majetek,“ říká v podcastu.

Situaci s bydlením považuje za nelítostnou a tvrdí, že je to do jisté míry důvod vzestupu krajní pravice: „V Německu už existují výzkumy, které ukazují, že AfD má větší podporu tam, kde jsou větší problémy s bydlením. Lidé odevzdávají příliš velkou část svých příjmů za střechu nad hlavou, nežijí tak, jak si představovali v mládí, a často žijí ve strašné nejistotě.“

Zanedbaný problém se podle novinářky výrazně projevuje na studentském bydlení. „A to se rozhodně nebude zlepšovat,“ říká. „Kolejí je málo, jsou drahé, a spolubydlení vyjde ještě dráž. Média už popsala řadu varovných příběhů – třeba studenty Mendelovy univerzity, kteří bydlí v karavanu, protože na ně nezbylo místo na kolejích. Nedokážu si představit, jak se tam dá žít, když začne mrznout. A pak tu máme Strahov a jiné koleje, kde mají štěnice. Člověk usne, začnou po něm běhat štěnice a nikdo mu s tím nepomůže,“ popisuje.

Proč jsme se dostali do tak špatné situace? Jaké přístupy by pomohly bídnou situaci nastartovat? V čem podle ní Češi uvěřili developerské propagandě? A co se stane za deset let, pokud politici nezačnou bytovou krizi řešit výrazně rychlejším tempem?

Celé díly Studia N najdete na platformě Herohero, na webu Deníku N jsou přístupné předplatitelům a předplatitelkám Klubu N. Bezplatné části zveřejňujeme v podcastových aplikacích Spotify, Apple Podcasts, Podbean či na YouTube. Sledovat nás můžete také na Instagramu.

„Lidé se nás lekli. Nechtěli kombinaci jakés takés levicové politiky s odmítáním Evropské unie a vystoupením z NATO. Podle mě jsme začali vypadat jako nebezpeční,“ komentuje ve Studiu N debakl hnutí Stačilo! expremiér a bývalý předseda sociálních demokratů Vladimír Špidla. A i když se spojením s komunisty nesouhlasí, ve straně dál zůstává. „Věřím ve zmrtvýchvstání sociální demokracie,“ říká.

Přestože Socdem utrpěla ve volbách těžkou porážku a ve Sněmovně se neobjeví už druhé volební období po sobě, má podle Špidly stále věcný důvod k existenci: „Musíme se znovu stát sociálním hnutím, holt se budeme muset snažit delší dobu.“

Sociálnědemokratický volič podle něj volil kdekoho, jen ne Stačilo! „Tím jsem si jistý. Stačilo! mělo menší výsledek než samotná Socdem minulé sněmovní volby,“ říká bývalý předseda strany. Lidé, kteří volili Andreje Babiše, podle něj volili politicky daleko zraleji. Lídra hnutí ANO přitom v rozhovoru označuje za „maximálně elastického“.

Spojení Socdem s komunisty Špidla považuje za obdobu stranického puče. „Jana Maláčová s Lubomírem Zaorálkem nás do toho vmanévrovali,“ tvrdí. „Když Jana Maláčová říkala, že nebezpečí pro Českou republiku je Evropská komise, a nikoli agresivní Rusko, švejkovsky bych k tomu dodal: Mýlí se chytrý i hloupý. A mýlí se i ministři. To bylo jasné zatemnění.“

Ve Studiu N se zamýšlí také nad tím, v čem coby někdejší tradiční lídr selhal: „Nebyl jsem v některých věcech dostatečně radikální. Přispěl jsem tím k tomu, že se v české politické debatě prosadila pravicová hegemonie a linka, která říká, že chudoba je otázkou osobního selhání a že nemá strukturální příčiny. Mám na tom svůj podíl.“

Proč si myslí, že to dá Andrej Babiš případným koaličním partnerům z řad SPD a Motoristů „vyžrat“? Vyčítá Janě Maláčové, že se spojila s Kateřinou Konečnou a Danielem Sterzikem? A jak hodnotí český sociální systém z pozice důchodce a dědečka autistického vnuka? Podívejte se na celou epizodu.

Sledovat nás můžete také na Instagramu @studionpodcast

„I volič, který prohrál, může najít několik kladných bodů, pokud chce hledat naději. Pokud k tomu přistupuje s chladnou hlavou a nehodlá propadat hysterii, není to tak složité. Nejpozitivnější moment těchto voleb je propad komunistů, a to z politických i bezpečnostních důvodů. To je prostě dobrá zpráva,“ říká ve Studiu N politický komentátor Seznam Zpráv Jindřich Šídlo.

Další dobrou zprávou je podle Šídla oslabení SPD. „To, že se Češi obrátili k Andreji Babišovi, je vcelku pochopitelné,“ hodnotí výsledek sněmovních voleb komentátor.

Zahraniční politiku si podle něj Andrej Babiš bude řídit sám. Bude k tomu ale muset najít vhodné kandidáty na post ministra zahraničí a obrany. V Černínském paláci se vidí například tvář Motoristů sobě Filip Turek. „Co jsem slyšel, z něj by na Hradě velkou radost neměli,“ tvrdí Šídlo. Motoristé jsou podle něj „děti kulturních válek“.

Těžké časy teď čekají zejména Českou televizi a Český rozhlas. „Veřejnoprávní média, tak jak jsme je znali, v podstatě můžeme odepsat. Bude to jedna z obětí těchto voleb,“ myslí si novinář.

Jak hodnotí odkaz vlády Petra Fialy? Vydrží kabinet Andreje Babiše celé volební období? A dokáže být prezident Petr Pavel silnou protiváhou případného staronového premiéra? Podívejte se na celou epizodu na herohero.co/studion

Andrej Babiš stojí před zásadním rozhodnutím: sestavit vládu společně s SPD a Motoristy sobě, nebo vytvořit menšinovou vládu s jejich podporou? Koalice Spolu si musí odpovědět na otázku, zda má její existence stále smysl, u Pirátů došlo k revoluci žen a Stačilo! utrpělo krutý debakl. 

Poslechněte si první povolební podcastovou analýzu ve společné epizodě Studia N a Vrtěti psem. Filip Titlbach a Jan Tvrdoň komentují výsledek voleb a upozorňují na fenomény, které hlasování přineslo. Na herohero.co/studion

Na otázky odpovídali Eduard Hulicius (Spolu), Barbora Urbanová (STAN) a Vladimír Votápek (Piráti). Zástupci hnutí ANO, SPD, Stačilo! a Motoristů sobě dali přednost mlčení a debatě o mezinárodní politice se vyhnuli.

Celé díly Studia N najdete na platformě Herohero, na webu Deníku N jsou přístupné předplatitelům a předplatitelkám Klubu N. Bezplatné části zveřejňujeme v podcastových aplikacích Spotify, Apple Podcasts, Podbean či YouTube. Sledovat nás můžete také na Instagramu.

V brněnské předvolební debatě Studia N a Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost se střetli zástupci politických stran a hnutí, aby obhájili své strategické priority a předložili konkrétní návrhy pro zajišťování kyberbezpečnosti Česka. Pozvání přijali Robert Králíček (ANO), Michal Zuna (TOP 09), Petr Letocha (STAN) a Ondřej Profant (Piráti).

Jak by vyvážili právo občanů na zachování soukromí s potřebou státu bojovat s trestnou činností v kyberprostoru? Co by měl stát dělat, aby přitáhl a udržel špičkové odborníky v kyberbezpečnosti? A jak řešit prohlubující se závislost Česka a Evropy na technologiích svých zahraničních rivalů? Podívejte se na celou předvolební debatu Studia N z brněnského výstaviště.

Celé díly Studia N najdete na platformě Herohero, na webu Deníku N jsou přístupné předplatitelům a předplatitelkám Klubu N. Bezplatné části zveřejňujeme v podcastových aplikacích Spotify, Apple Podcasts, Podbean či na YouTube. Sledovat nás můžete také na Instagramu.

Stovky až tisíce falešných účtů na TikToku se snaží ovlivnit české volby: uměle zviditelňují antisystémové strany, šíří proruský obsah a obcházejí algoritmus platformy. Videa se dostávají ke stovkám tisíc uživatelů. Investigativní reportéři Lukáš Prchal a Zdislava Pokorná ve Studiu N odkrývají, jak celá síť funguje.

Máme důkazy o napojení na Rusko? Co o tom vědí české úřady? A dokáže stát takové zásahy do voleb zastavit? Podívejte se na celou epizodu na herohero.co/studion

„Řadu věcí jsme neudělali tak, jak jsme si představovali. V některých věcech jsme udělali chyby a je poctivé to přiznat,“ reaguje na výčet nesplněných slibů v předvolebním Studiu N ministr zemědělství a předseda KDU-ČSL Marek Výborný. „Považuji za chybu, že jsme se v polovině vládnutí nepostavili před veřejnost a neřekli jsme, že už teď víme, které sliby nejsme schopni splnit,“ říká.

Výborný se jako předseda lidovců ve Studiu N distancuje od bohoslužby, která se konala v polovině září v Týnském chrámu v Praze za zavražděného amerického konzervativního aktivistu Charlieho Kirka: „Lidovci se mší za Kirka nemají nic společného.“

Za organizací bohoslužby stál pražský zastupitel za KDU-ČSL Jan Wolf. Přímluvy předčítala lidovecká poslankyně Romana Bělohlávková, známá například snahou o prosazení odkazů na Hnutí pro život na těhotenské testy. „Žádné výrazné tváře KDU-ČSL tam nebyly,“ říká Výborný. „Wolf je městský zastupitel v Praze a letos za nás nekandiduje.“

Kde by byli lidovci bez koalice Spolu? Proč se téma deagrofertizace objevilo až v posledních týdnech před volbami? Proč vládní strany zvolily útočnou kampaň proti politikům hnutí ANO? V čem je Andrej Babiš dnes jiný než ten, se kterým dříve lidovci spolupracovali? Proč se KDU-ČSL snažila protlačit zakotvení manželství jako svazku muže a ženy do ústavy? A jak si definuje pojem „genderová ideologie“? Podívejte se na celou epizodu na Herohero.co/studion

„V Pásmu Gazy neexistuje nikdo, komu by někdo nezemřel, nikdo, kdo by se nikdy nepřesídlil. Takového člověka neznám,“ popisuje ve Studiu N Tereza Wyn Haniaková z Lékařů bez hranic. „V našich klinikách i nemocnicích je cítit, že lidé jsou prázdní, nedůvěřují nikomu a žijí ve strachu. Mají na výběr mezi smrtí a smrtí. A nejhorší je, když vám sami říkají, že jsou připraveni zemřít.“

V Gaze podle Haniakové chybí dostatek úplně všeho. „Dá se získat nějaké množství vody, ale i tak spousta lidí pije znečištěnou. Dá se sehnat mouka, takže můžou dělat nějaké placky, sem tam se dá nově sehnat nějaký kousek zeleniny, například brambory, ale není toho moc. Potraviny jako jsou vejce nebo maso jsou od začátku blokády na trhu dostupné. Lidem chybí proteiny,“ říká.

Ve Studiu N předčítá dopis, který napsala její kolegyně zdravotnice: „Smrt se zdá jednodušší než nekonečný cyklus vysídlování. Už se smrti nebojíme. Každý den stejně umíráme kousek po kousku. Ráno se probudíme a předstíráme, že můžeme jít dál. Už ale nedokážu ukonejšit ani vlastní děti. (…) Nevím ještě, jak smrt přesně vypadá, ale představuju si, že asi nějak takhle.“

Lékaři bez hranic na místě pracují často v provizorních podmínkách a řadě lidí nedokáží pomoct. Sami se navíc ocitají v nebezpečí. „Museli jsme v našich složkách zavést nový akronym: ‚Beaten by others‘. Přichází k nám totiž z distribučních míst lidé, kteří mají promáčknutá žebra nebo byli pošlapáni, jak moc tam bylo lidí. Od začátku jsme také zavedli akronym ‚Wounded child, no surviving family‘. Měli jsme plné nemocnice dětí, které neměly nikoho.“

Myšlenku na normální život už Palestinci podle Haniakové dávno vzdali. „Ráno jsem mluvila se svou kolegyní. Ta holka se mi ztrácí před očima. Je strašně hubená a hrozně vyčerpaná. Minulý týden se opět musela přesídlit kvůli bezpečí. Je to cyklus násilí, který nevím, kam vede. Pořád se vám jenom honí hlavou, co dalšího se stane. Za poslední dva roky jsme se pokaždé dostali do fáze, kdy jsme si říkali, že už to nemůže být horší. Ale ono se to vždycky stalo.“

Aktualizace: V epizodě Studia N hovoří Tereza Wyn Haniaková o dvanácti mrtvých kolezích. V čase mezi natáčením rozhovoru a jeho vydáním přišel o život třináctý.

Co o realitě války píší přímo lékaři z místa? Jakým lidem kvůli provizorním podmínkám už pomoct nemohou? A jak si vysvětluje netečnost velké části světa k tomu, co se v Gaze děje? Podívejte se na celou epizodu na herohero.co/studion

„Jsem křesťan a myslím si, že součástí naší víry a přístupu k životu je umět odpustit. A pokud se člověk dokáže poučit z věcí, které udělal, má dostat druhou šanci. Má na ni mít nárok i ten, kdo vyjde z vězení – takže proč ne také on,“ říká o Dominiku Ferim končící šéfka Sněmovny a TOP 09 Markéta Pekarová Adamová. „Nesmíme ale zapomenout na to, že jsou to věci, které oběti poznamenaly na zbytek života. U něj jsem tu pokoru neviděla a to mě trochu mrzí,“ svěřuje se v bilančním rozhovoru ve Studiu N.

Kvůli zdravotnímu stavu se rozhodla letos nekandidovat ve sněmovních volbách. V říjnu přestane být poslankyní a předsedkyní Sněmovny, o měsíc později odevzdá post předsedkyně TOP 09. Politika ale není to, co jí podlomilo zdraví. „Je to souhra několika věcí, není to jedna diagnóza nebo jeden problém,“ říká.

Podrobněji se chce k tématu vrátit v připravované knize. „Musím to osvětlit, abych tím ukázala zejména jiným ženám, že nejsme a nemáme povinnost být ze železa. Máme mít možnost si dovolit být v určitých okamžicích zranitelné a křehké,“ popisuje Pekarová Adamová.

Po volbách se chce věnovat byznysu. „Chtěla bych rozjet něco svého,“ říká. Ve Studiu N ale připouští, že to není její definitivní konec v politice. Vyjádřila se například ke spekulacím, že by stála o místo pražské primátorky. „Já se toho a priori nezříkám, ale neznamená to, že to plánuji. Mým cílem není být primátorkou, ale umím si představit, že na kandidátce nějak figurovat mohu, abych pomohla kolegům svou známostí. Mám svou fanouškovskou skupinu,“ říká.

Jak se za poslední roky změnila politická kultura ve Sněmovně? Proč se o ni bojí její blízcí? A jak zpětně hodnotí své výroky o svetru nebo menstruační chudobě? Podívejte se na celou epizodu na herohero.co/studion

Maďarský premiér Viktor Orbán demonstruje svou moc na systematickém ponižování menšin, říká ve Studiu N politoložka Zora Hesová z Ústavu politologie FF Univerzity Karlovy. „Když mu to prošlo na Romech, na migrantech nebo na trans lidech, projde mu to i na dalších. Společnost, která se proti tomu nepostavila, ztrácí možnost bránit se dál. Je rozdělená a oslabená,“ říká. 

Podle reportéra zahraniční rubriky Seznam Zpráv Filipa Harzera už Orbán utáhl šrouby ve společnosti natolik, že stát vykazuje znaky autoritářského režimu. „Neustálá propaganda ve státních a spřátelených médiích médiích je tak servilní, až je směšná. Je to, jako když se Husák v sedmdesátých letech líbal na letišti s Brežněvem.“

Maďarsko Hesová přirovnává k feudální společnosti. „Abyste vystudovali, našli práci, měli zajištění a přístup k lepším zdrojům, musíte se spojit s režimem a jednat tak, jak se od vás očekává. A ideálně vstoupit do strany,“ popisuje. Lidé, kteří jsou protirežimní nebo součástí nějaké menšiny, mají podle ní pocit, že už je pro ně Maďarsko nepřátelským prostředím. „A ti, kteří žijí v souladu s režimem, žijí ve feudálních vztazích. Pro ty, kteří si to uvědomují, je to forma nedůstojného života.“ O Orbánův scénář autokratizace se podle jejího mínění snaží řada evropských politiků.

Dají se podle ní rozpoznat podle těchto prvků: „Měli bychom si všímat stigmatizace jakýchkoliv slabých skupin – například menšin nebo cizinců. Časté je také nepřátelství vůči liberalismu, vůči Evropské unii jako takové nebo argumentace národem. Tito politici podněcují k vystupování z dlouhodobých solidárních pozic, například vůči Ukrajině, a extrémně zjednodušují komplikované problémy – třeba Green Deal, u kterého redukují klimatickou krizi na diesel,“ vyjmenovává politoložka.

Parlamentní volby se v Maďarsku budou konat v dubnu příštího roku. „Obrazil jsem pár středoevropských voleb a vím, že všechny volby dopadnou hůř, než si teď myslíme,“ říká Harzer.

Jak velká je šance, že někdo odstaví Orbána od moci? V jakých skutečných problémech se ocitá jeho země? A jak dnes vypadá v Maďarsku odvaha? Podívejte se na záznam Studia N live z festivalu Prague Pride.

Sledovat nás můžete také na Instagramu.

„Myslel jsem si, že slovo zestátnění v roce 2025 ve slovníku politiků neuslyším,“ připouští ve Studiu N generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral. Řada politiků přišla před volbami s plánem zrušit koncesionářské poplatky a sloučit Český rozhlas s Českou televizí. „Pan Babiš říkal, že se inspiroval na Slovensku. Této inspirace bych se velmi obával,“ říká v rozhovoru Zavoral.

Místo koncesionářských poplatků navrhuje například nejsilnější hnutí ANO financovat obě instituce ze státního rozpočtu. „V takovém případě by byla nezávislost Českého rozhlasu velmi výrazně ohrožena. Vidíme to na Slovensku. V momentě, kdy navážete financování na státní rozpočet, jste velmi zranitelní,“ upozorňuje Zavoral s tím, že se politikům pokusí smysl poplatků vysvětlit.

Se slovenskou veřejnoprávní STVR loni Český rozhlas přerušil na neurčito dlouhodobou spolupráci. Obával se totiž, že po politických zásazích a změně vedení nebude nezávislé. „Teď jsem obdržel dopis s prosbou o schůzku, jejímž cílem by mělo být znovuobnovení spolupráce. Nemám důvod se s paní generální ředitelkou nepotkat – budu se ale ptát, proč skončil pořad Overovňa (pořad se věnoval vysvětlování dezinformací a konspiračních teorií, pozn. red.) a proč zrušili oblíbený satirický pořad Skúška sirén,“ říká Zavoral. Důvody k obavám podle něj zatím zůstávají.

Kriticky se staví také k návrhům na sloučení Českého rozhlasu s Českou televizí. „Bavit se o slučování v momentě, kdy Český rozhlas coby instituce oslavil stoleté výročí, považuji za barbarský počin,“ tvrdí. „Sloučení by znamenalo zadupání a marginalizaci rozhlasu jako media typu. Zažil jsem Slovenský rozhlas jako silnou instituci, ze které se v momentě, kdy zfúzovala s ekonomicky problematickou Slovenskou televizí, stala úplná nicka uvnitř celé organizace. Ze Slovenského rozhlasu se stal otloukánek,“ připomíná generální ředitel. Česká televize jako větší instituce by podle něj Český rozhlas jednoznačně pohltila. „Byl by to konec rozhlasu v té podobě, jak ho dnes známe,“ říká.

Zavoral tvrdí, že od posluchačů podobné názory neslýchá. „Už rok a půl objíždím republiku, jezdím po vyloučených lokalitách a s tím názorem, že bychom se měli sloučit, jsem se nesetkal vůbec nikde. Vidím to v těch sálech. Zástupci hnutí ANO by se asi divili, kolik jejich voličů sedí v sále, kde tleskají mým slovům, že chceme uchovat rozhlas samostatný. Stejně tak nám unisono říkají: 55 korun za rozhlas nás neruinuje,“ říká.

Přijal by nabídku vést sloučený Český rozhlas s Českou televizí? Počítá s tím, že se veřejnoprávních médií zastane veřejnost? Proč se účastnil Krameriových cen, ve kterých zasedli dezinformátoři a konspirátoři? Proč chtěl do čela zpravodajství angažovat Jitku Obzinovou? A mají zaměstnanci rozhlasu mizerné platy? Podívejte se na celou epizodu na herohero.co/studion

Za největší riziko Kostolný považuje, že se Ficovi podaří Slovensko civilizačně vytlačit z Evropy. „Donekonečna opakuje, že je Rusko důležitý partner a měli bychom dělat politiku na všechny čtyři světové strany. Jenže jim to vždycky vychází tak, že jdou pouze na východ,“ podotýká.

Slovenský premiér podle něj uvěřil, že ve společnosti jsou jen dva typy lidí: ti, kteří jsou s ním, a ti, kteří jsou proti němu. „On si myslí, že ti druzí ho chtějí zlikvidovat. Útočí na každého, kdo si dovolí říct, že dělá nebezpečné, zvrhlé a zvrácené věci. Součástí katastrofy je, že jsme si na to zvykli. Už mi nepřijde nic divného na tom, že na mě a mé kolegy Fico osobně útočí – přitom to není a nemělo by být normální,“ míní šéfredaktor Denníku N.

„Nepříjemné je, že už se to přenáší do běžného dne. V posledních dvou letech se mi začalo stávat, že na mě někdo pokřikuje na ulici. To, že mi lidi píšou hnusné maily a odporné zprávy, se dá nějakým způsobem selektovat, zablokovat – dá se na to nějakým způsobem zvyknout. Teď někdo vylepil na ulici plakát, který útočí na Denník N, a lidi na mě pokřikují. Pro část společnosti se to stává normou,“ popisuje.

K tomu, aby se země změnila, už podle novinářky Českého rozhlasu Pavlíny Nečáskové nestačí jen volby. „Celý systém je propojený, nemluvíme jen o politické scéně, ale i justici nebo policii. V tomto ohledu je Česká republika někde jinde, byť už je možná také v ohrožení,“ tvrdí.

Ve vzduchu visí otázka, zda čeští politici po sněmovních volbách nenastoupí podobnou cestu, jakou zvolila Ficova vláda – například omezování nezávislosti veřejnoprávních médií. Řada stran a hnutí se například netají tím, že by rády zestátnily a sloučily Českou televizi a Český rozhlas.

„Samozřejmě že se bojíme. Obáváme se toho. Ale co s tím? Je pravda, že mi slovenští kolegové často říkají: první, co pozorujte, je, jak se začne nová vláda chovat k veřejnoprávním médiím. To je první ukazatel toho, že se začínají dít věci,“ říká Nečásková. „Pořád zbývá naděje, že to nenastane. Doufáme, že budeme mít u veřejnosti zastání. Víc k tomu říct z pozice veřejnoprávní novinářky říct nemůžu.“

„Jestli věřím v lidstvo?“ zamýšlí se Kostolný. „To je otázka… Protože taková kolektivní psychóza a debilita, kterou lidstvo momentálně prochází, se jen tak nevidí.“ Podle Nečáskové prochází demokracie v celém západním světě zátěžovým testem. „Zatím ta čísla nevycházejí moc dobře, ale pořád se může změnit spousta věcí,“ doplňuje.

V jaké fázi rozpadu demokratického státu se Slovensko ocitá? Bude Česko po volbách následovat podobný scénář? A co by mohlo v Evropské unii způsobit trio Fico–Orbán–Babiš?

Celé díly Studia N najdete na platformě Herohero, na webu Deníku N jsou přístupné předplatitelům a předplatitelkám Klubu N. Bezplatné části zveřejňujeme v podcastových aplikacích Spotify, Apple Podcasts, Podbean či YouTube. Sledovat nás můžete také na Instagramu.

Rusko i Izrael posouvají limity dosavadních konfliktů. Polsko poprvé sestřelovalo ruské drony ve svém vzdušném prostoru a Izrael provedl překvapivý útok na Katar, kde cílil na představitele Hamásu. Dvě zásadní události, které vyvolaly mezinárodní pozdvižení a svět kvůli nim sklouzl do ještě většího napětí.

Co tyto výpady znamenají? A balancuje svět na hraně? Odpovědi hledá Filip Titlbach v nové epizodě Studia N s reportérkami zahraniční redakce Deníku N Petrou Procházkovou a Dominikou Píhovou. Sledujte už teď na herohero.co/studion

Investigativní novinářka Deníku N Zdislava Pokorná a šéfredaktorka Page Not Found Apolena Rychlíková v posledních měsících čelily vlnám výhrůžek, urážek a online nenávisti. V některých případech verbální útoky koordinovali sami politici. Co to s nimi dělá, jak se proti tomu bránit – a proč se stupňuje agresivita vůči ženám v médiích? Podívejte se na otevřený rozhovor s oběma novinářkami v nové epizodě Studia N.

Prvním spouštěčem tři týdny trvající koordinované vlny nenávisti vůči Apoleně Rychlíkové bylo zveřejnění zpravodajského textu o europoslanci Filipu Turkovi, na kterého jeho bývalá partnerka podala trestní oznámení kvůli podezření ze sexuálního a domácího násilí. „Obrovskou reakci to vyvolalo hlavně kvůli aktivitě předsedy Motoristů sobě Petra Macinky,“ říká Rychlíková.

Útoky přitom daleko přesáhly běžnou kritiku. „Byla jsem terčem extrémně sexistické kampaně. Vytáhli si moje nejškaredější fotky a začali je masivně sdílet. Vznikly taky falešné účty, které rozšiřovaly, že jsem sexuálně neuspokojená, nešťastná, neatraktivní a že žárlím na ženy, kterým Filip Turek věnuje pozornost,“ popisuje. „Chodily mi i výhrůžky smrtí. Některé z nich byly explicitní – typu ‚chtěl bych tě rozčtvrtit a rozházet prasatům‘. Běžně mi psali, že mě vypnou, že si objednali mou vraždu nebo že ví, kde bydlím, a najdou si mě.“

Investigativní novinářka Deníku N Zdislava Pokorná se stala terčem nenávisti kvůli sérii textů odhalujících bitcoinovou kauzu. „Postupně se to stupňovalo, vrchol to mělo v červnu,“ říká. Ačkoliv šlo o jiný typ útoků – častěji sofistikovanější než v případě Rychlíkové –, tlak byl dlouhodobý a vyčerpávající. „Denně jsem si procházela patnáct e-mailů, proč jsem neschopná, nevzdělaná, co všechno na mě vytáhnou nebo kde žije můj otec. Byl to nátlak, který mě měl znevěrohodnit.“

Obě novinářky se shodují, že cílem takových útoků bývá právě pokus o znevěrohodnění jejich osoby: „Z mezinárodních průzkumů víme, že v případě útoků na novinářky je to kromě výhrůžek sexualizovaným násilím také snaha o delegitimizaci. Jsou-li mladé, poukazuje se na jejich věk nebo domnělou nevzdělanost. Jsou-li etablovanější, přichází narativ, že se ke své práci dostaly přes postel,“ zmiňuje Rychlíková.

Součástí útoků je i jazyk a oslovování. „Obě máme problém s tím, že máme atypická jména. U nás dvou se znormalizovalo, že se nemusí dodávat příjmení, protože tolik Apolen a Zdislav ve veřejném prostoru není. Politici a jejich fanoušci a fanynky nám říkají ‚paní Apolenka‘ nebo ‚slečna Zdíša‘… Je to iritující. Mně bude za čtyři roky čtyřicet, jsem máma dvou dětí a mám dvanáctiletou novinářskou kariéru. Neumím si představit, že bych přišla za nějakým mužem, oslovovala ho křestním jménem a ještě ho zdrobňovala,“ říká Rychlíková.

Je to podle ní jedna ze strategií, jak novinářky hned v úvodu diskuze oslabit. „Cítíš se méněcenná, bezbranná, ohrožená a ve stresu,“ popisuje. Rozdíl v diskuzích s muži popisuje i Pokorná: „Každý den se se mnou muži baví zvláštním způsobem. Vyvolávají ve mně pocit, že jsem úplně vymaštěná a že o světě nic nevím.“

Tlak přitom nezmizí po pár dnech. „Vyvine se v tobě extrémní sebekontrola. Člověk má až úzkostný strach, jestli někde neudělal byť jen drobnou chybičku a nezačali ho na sítích vláčet lidé, kteří na to čekají,“ říká Rychlíková. „Každý čeká na tvou chybu,“ popisuje stejný pocit Pokorná. „A může tě to zlomit. Je to dlouhotrvající pocit, ze kterého je člověk unavený.“

Kteří politici roztleskávají útoky na novináře a novinářky? Proč se tolik lidí nechá strhnout k nenávisti? A doporučily by mladým lidem, aby šli pracovat do médií? Podívejte se na celou epizodu na herohero.co/studion

„Jsme ve značném průšvihu, brzy se bude rozhodovat o tom, v jakém světě budeme žít. V sázce je bezpečnost evropského kontinentu,“ říká ve Studiu N náčelník Generálního štábu Armády ČR Karel Řehka. Celou situaci podle něj komplikuje fakt, že se političtí lídři napříč spektrem bojí mluvit o nepříjemných věcech. „Lidé vystrašení nebudou, oni to pochopí a zvyknou si. My jsme racionální národ,“ tvrdí v rozhovoru s Filipem Titlbachem.

Na rozdíl od jiných států východního křídla NATO podle Řehky velké části české populace nedochází vážnost situace. „Dekády se s ničím takovým nepočítalo. Nikdo se na nic nechystal, všechno bylo upozaděné, nedávaly se zdroje do obrany a bezpečnosti. Je potřeba lidi edukovat tak, aby podstatná část společnosti – a nikdy to nebudou všichni – pochopila, co se děje, a logicky tlačila na volené politické lídry a ptala se jich, co s tím dělají,“ upozorňuje náčelník generálního štábu.

V rozhovoru padne i téma sporů a komplikovaného vztahu s ministryní obrany Janou Černochovou. „Nic jí nezatajuji. To, co jako ministryně potřebuje vědět, jí říkám,“ reaguje na kritiku své nadřízené.

Ve Studiu N připouští, že on sám vadí řadě lidí. „Jsme tu ale i pro lidi, kteří nás nenávidí. Přísaháme, že za ně nasadíme svůj život,“ říká. „Myslím si, že dáváme velký důraz na to, co slyšíme od křiklounů na sítích. Když pak jdete reálně mezi lidi – mimo svou bublinu – a normálně se s nimi bavíte, zjistíte, že ten stav není tak hrozný. Nejvíc jsou slyšet magoři, co blijí nesmysly na sociálních sítích. Šokující sdělení jsou vidět a rezonují, ale pak je tady spousta normálních lidí, která nemá potřebu se k tomu vyjadřovat,“ zdůrazňuje.

Jak reaguje na kritiku, že armáda monitorovala politickou opozici a občany kritizující její činnost? Proč si myslí, že je dronové iniciativě Nemesis věnována nestandardně velká pozornost? Jak chce přesvědčit lidi, aby se přidali do prořídlých armádních řad? A ovlivní Putinovo Rusko výsledek českých sněmovních voleb? Podívejte se na celou epizodu.

Celé díly Studia N najdete na platformě Herohero, na webu Deníku N jsou přístupné předplatitelům a předplatitelkám Klubu N. Bezplatné části zveřejňujeme v podcastových aplikacích Spotify, Apple Podcasts, Podbean či YouTube. Sledovat nás můžete také na Instagramu.

„Nechápu, proč z toho pan Rakušan dělal takový cirkus,“ komentuje Zdeněk Hřib ve Studiu N svolávání společné akce předsedů Starostů, ODS a Pirátů kvůli vyloučení povolební spolupráce s hnutím ANO. Všichni tři se na sociálních sítích veřejně dohadovali o termínu i důležitosti schůzky. Proč se navzájem musí přesvědčovat o tom, že nepůjdou do vlády s Andrejem Babišem? A jak nám chtějí vládnout, když se ani neumí domluvit na společném pivu?

„Marek Benda je extremista. Já bych určitě neseděl ve vládě, kde bude sedět Marek Benda,“ reaguje Hřib se smíchem na přímou otázku. Piráti mají v povolební strategii napsáno, že v žádném případě nepodpoří vládu, ve které by byli extremisté. Na doplňující dotaz, zda by podpořili vládu, kde by byl Benda na úrovni vedení klubu ODS, Hřib odpovídá: „Ale tak to už je něco jiného.“

Jak si vysvětluje odliv desítek členů a členek Pirátů po svém zvolení předsedou strany? Proč Praha i po sedmi letech působení Pirátů ve vedení metropole zůstává jedním z nejhorších evropských měst z hlediska nedostupnosti bydlení? A proč se ostře pouští do současných komunistů, ale lídrem Pirátů v Karlovarském kraji zůstává člověk, který vyučoval marxismus-leninismus a členem KSČ byl i po revoluci? 

Celé díly Studia N najdete na platformě Herohero, na webu Deníku N jsou přístupné předplatitelům a předplatitelkám Klubu N. Bezplatné části zveřejňujeme v podcastových aplikacích Spotify, Apple Podcasts, Podbean či YouTube. Sledovat nás můžete také na Instagramu.

Zatímco Německo razantně změnilo přístup k Izraeli kvůli pokračování války v Gaze, Česko podle poradce pro národní bezpečnost Tomáše Pojara o tvrdší reakci rozhodně neuvažuje. „Doufám, že Česká republika nikdy v životě nebude odepírat zbraně západním zemím, které byly napadeny,“ říká ve Studiu N klíčový hlas zahraniční politiky Fialova kabinetu. 

Mezinárodní tlak na vládu izraelského premiéra Benjamina Netanjahua přitom roste. Představitelé Velké Británie a Francie například oznámili, že uznají Stát Palestina. Chtějí tím Izrael donutit k tomu, aby zastavil humanitární utrpení v Gaze, souhlasil s příměřím a zřekl se anexe Západního břehu.

„Myslím si, že se Francie a Velká Británie mýlí,“ říká Pojar. „Uznání Státu Palestina je precedent k chaosu. Nepomůže to ničemu na místě a nepomůže to Palestincům, aby se měli lépe. Možná si tu budeme v Evropě říkat, že jsme k něčemu přispěli, ale ve skutečnosti to k ničemu nepovede,“ míní.

Evropané by podle něj měli mít k dění mimo Starý kontinent více pokory. „Neustále někomu kážeme, ale jen nás to zesměšňuje a naše váha ve světě klesá. A klesá právem, protože nás nikdo nebere vážně. Radíme od bohatého evropského stolu, jak by se ostatní měli chovat,“ říká v rozhovoru.

A kritizuje také Mezinárodní trestní soud v Haagu, který viní představitele Izraele z válečných zločinů spáchaných v Pásmu Gazy. „Myslím si, že Mezinárodní trestní tribunál nemá budoucnost. Uvidíte, že za deset nebo dvacet let bude zcela nefunkční,“ tvrdí.

Existují témata, na kterých se s premiérem Petrem Fialou neshodne? Není Česko ve své muniční iniciativě černým pasažérem? A proč je opatrný v boji proti dezinformacím? Podívejte se na celou epizodu.

Celé díly Studia N najdete na platformě Herohero, na webu Deníku N jsou přístupné předplatitelům a předplatitelkám Klubu N. Bezplatné části zveřejňujeme v podcastových aplikacích Spotify, Apple Podcasts, Podbean či YouTube. Sledovat nás můžete také na Instagramu.

„Věřím tomu, že jsou Češi a Češky racionální. Kdyby dostali možnost hlasovat o své budoucnosti, hlasovali by většinově proti vystoupení z NATO a EU,“ říká předsedkyně Socdem Jana Maláčová, která vede kandidátku Stačilo! v Praze. Hnutí chce přitom vyvolat referendum o vystoupení ze západních struktur. Maláčová ve Studiu N tvrdí, že pro ni zahraniční otázky nejsou klíčové. 

Spojení Soscdem se Stačilo! označuje za sňatek z rozumu. A byť podle svých slov nesouzní se všemi výroky představitelů hnutí, na programu se prý obě strany v drtivé většině shodnou. V podcastu například říká, že souhlasí se zrušením Senátu nebo zestátněním České televize a Českého rozhlasu. „Veřejnoprávní média tlačí jeden správný názor,“ myslí si.

A jak by podle ní měla zestátněná veřejnoprávní média fungovat? „Začne být striktně dodržován kodex. A povinně bych je posílala na stáže do Berlína a do Londýna, aby se naučili žurnalistice. Nezlobte se na mě, ale ať to má nějakou kvalitu a nějakou štábní kulturu. A chtěla bych, aby to bylo vyvážené. Skutečně, česká žurnalistika je mizerná,“ tvrdí.

Jak se z Maláčové stala pražská lídryně hnutí, které dříve označovala za antisystémové a nelevicové? Proč se vyhýbá odpovědi na otázku, jaké důsledky by mělo vystoupení České republiky z Evropské unie a NATO? A umí si představit spolupráci s Andrejem Babišem, kterého dříve označila za „debila“?

Celé díly Studia N najdete na platformě Herohero, na webu Deníku N jsou přístupné předplatitelům a předplatitelkám Klubu N. Bezplatné části zveřejňujeme v podcastových aplikacích Spotify, Apple Podcasts, Podbean či YouTube. Sledovat nás můžete také na Instagramu.

Stáli u masových hrobů, viděli rozbombardovaná města, utíkali do krytu před ruskými raketami a dívali se do očí přeživším. Ani to nestačilo, aby trojice protagonistů dokumentu Velký vlastenecký výlet zpochybnila svou víru v ruský výklad války. Režisér Robin Kvapil a producent Jakub Drocár odvezli české popírače k frontové linii, aby se o hrůzách Putinovy invaze přesvědčili na vlastní oči. Ve Studiu N odkrývají zákulisí riskantní cesty a ukazují, jak těžké je otřást vírou, kterou roky budovala kremelská mašinerie.

Co se skrývá za jejich nedůvěrou v systém? Proč sami sebe označují za „dezoláty“? A jak reagovaly ukrajinské bezpečnostní složky na nápad přivézt jim do země lidi sympatizující s Ruskem? Podívejte se na celou epizodu na herohero.co/studion

„Bylo by to podobné, jako když se rozvádějí manželé. Můžete se nenávidět, ale pokud chceš, aby už to utrpení skončilo, nějak to zvládneš – protože je to nakonec i v tvém vlastním zájmu,“ říká o případném setkání ruského vůdce Vladimira Putina s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským politický geograf Michael Romancov. Ve Studiu N s Filipem Titlbachem komentují požadavky Kremlu, Trumpovu motivaci i evropskou roli v mírovém snažení.

Donald Trump se nejprve setkal na Aljašce s Vladimirem Putinem, následně svolal schůzku v Bílém domě s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským a evropskými lídry. Nyní se mluví o možné trojstranné schůzce, na které by se měli setkat nejprve Putin se Zelenským a posléze oba dva i s americkým prezidentem.

„Tomuto setkání jsme výrazně blíž než kdykoli od začátku ruské invaze na Ukrajinu. Ale to, že jsme blíž, ještě neznamená, že tam skutečně jsme. Putinův poradce Ušakov navíc prohlásil, že Kreml o schůzku na prezidentské úrovni nestojí,“ říká Romancov.

Problém by se podle mohl objevit už ve formální rovině. „První překážka, která by nastala: v jakém jazyce by spolu mluvili? Zelenskyj samozřejmě rusky umí, ale Putin bude nepochybně chtít vést jednání v ruštině. Umím si představit, že mu v současné situaci ukrajinská strana vzkáže: ne,“ tvrdí.

Podle politického geografa si ruská strana dává pozor na to, aby ovlivnila každý detail ve svůj prospěch. „Je to volba místa, jazyk jednání, zasedací pořádek, složení delegací, časový harmonogram, dokonce i to, kdy bude přestávka,“ vyjmenovává Romancov ve Studiu N. „To všechno jsou věci, na kterých si Rusové tradičně velmi zakládají.“

Rusové by podle něj navíc museli přijít s vysvětlením, proč se Putin nakonec se Zelenským setkal. „To, že Putin nakonec bude muset jednat se Zelenským, je pro něj problém. On přece tvrdí, že Zelenskyj není legitimní prezident. Ruská strana se to nepochybně pokusí zarámovat tak, aby to nevypadalo jako jeho ponížení,“ upozorňuje Romancov.

Co všechno se odehrálo za zavřenými dveřmi ve Washingtonu a na Aljašce? Může Zelenskyj na navržené podmínky vůbec přistoupit? A hrozí, že Ukrajina zůstane bez podpory?

Celé díly Studia N najdete na platformě Herohero, na webu Deníku N jsou přístupné předplatitelům a předplatitelkám Klubu N. Bezplatné části zveřejňujeme v podcastových aplikacích Spotify, Apple Podcasts, Podbean či YouTube. Sledovat nás můžete také na Instagramu.

Z center mnoha českých, moravských a slezských měst se staly výkladní skříně pro turisty, útočiště pro auta a bezduché plochy, kde není proč zůstávat. Když stojí káva na Staroměstském náměstí 260 korun, fontána na tom Václavském působí jako levně vypadající napodobenina a z Velkého náměstí v Hradci Králové se stalo obří parkoviště, je načase se ptát, komu patří město. Studio N se vydalo do Hradce Králové, aby s reportérem Jankem Rubešem, architektkou Šárkou Dlouhou a ředitelem místní galerie moderního umění Františkem Zachovalem hledalo odpovědi. „To není drahé kafe. To je cedulka ‚jdi pryč‘,“ říká reportér Janek Rubeš. A dodává: „Snažím se Pražákům říct: běžte žít zpátky do centra města. Běžte na pivo na Staromák. Když na to zanevřeme, tak ten Staromák už nebude nikdy náš.“ Právě to, jak veřejný prostor ztrácí kontakt s každodenním životem lidí, je hlavním tématem debaty, kterou jsme natáčeli živě v Hradci Králové. V centru pozornosti je nejen Praha, ale právě i Hradec – město, které bývalo vzorem promyšleného urbanismu, ale dnes na mnoha místech působí odtažitě, nepřístupně a nelidsky. „Rozhodně bych lidem vrátil Velké náměstí v Hradci Králové,“ říká ředitel místní galerie František Zachoval. „Tady se nedá chodit, není tu přirozený stín. Nejsou to jen auta, jsou to i předzahrádky, které jsou zabetonované. S kočárkem tu neprojdete. Pěší a cyklisté jsou ostrakizováni. Dříve tu byly vzrostlé kaštany – suverénně pokáceny. Dnes jsou tu betonové krychle na chodnících, kterým se musíte vyhýbat. Je to bizarní.“ Podobně to vidí i Šárka Dlouhá, vedoucí odboru hlavního architekta města: „Máme vícero náměstí, na kterých lidé nejsou – třeba Ulrichovo náměstí. Je to velká plocha, ale lidé tam nemají důvod se zdržet. Dalo by se tam něco vymyslet.“ A dodává, že stejný problém se týká i okrajových částí: „Na sídlišti Moravské Předměstí máme obrovský rádoby bulvár. Věřím, že by se tam lidé mohli pohybovat víc. Ale obchody jsou prázdné. Nakupuje se na periferii, v obchodních centrech.“ Města tak ztrácejí to nejdůležitější – přirozené důvody k pobytu, stín, přívětivost, smysl. A tím i své obyvatele. Jak může vypadat empatická ulice, ve které se cítí všichni dobře? Můžeme si centra vzít zpět? Jakou inspiraci vidí hosté na Moravském náměstí v Brně, v Litomyšli a Pardubicích? A jak může každý z nás využít svůj vliv na samosprávu a developery? Podívejte se na celou epizodu Studia N live z Hradce Králové o tom, jak centra našich měst probrat z kómatu. Celý díl najdete na herohero.co/studion

Znepokojivá data o rostoucím násilí na školách, prudká radikalizace dospívajících a čím dál hlubší politický rozkol mezi mladými muži a ženami. Filozofka Alice Koubová ve Studiu N rozebírá, co dnes formuje psychiku mladých mužů, proč jsou zranitelní vůči manipulaci a jak algoritmy, společenský tlak i nedostatek mezilidské solidarity vedou ke hněvu, který se obrací proti ženám nebo celé společnosti. Dvanáctiletý chlapec hledá videa o autech. Algoritmus mu nabídne těla žen. O chvíli později srovnání ženy s oslem. Pak narážky na neschopnost žen řídit. A nakonec Andrew Tate. „Nemusí zadat ani slovo násilí nebo zneužívání žen. Algoritmus ho do manosféry dovede sám,“ říká filozofka Alice Koubová. Ve Studiu N mluví o tom, kdo dnes podle jejího výzkumu formuje mladé muže: „Chlapi, kteří mluví o tom, co znamená úspěch, jsou často spojeni se silovou rétorikou. Typicky je to devadesátkový ředitel, který nastoupil jako mladý muž po odchodu komunistické nomenklatury a zvykl si na to, že všechno řídí a je nenahraditelný. Vnímal by jako křivdu, kdyby měl svou pozici předat někomu z mladší generace. Je do sebe zahleděný a glosuje okolí z pozice neotřesitelné moci,“ říká Koubová. Druhým vzorem je typ zahraniční internetové celebrity, jako je Andrew Tate – muž, který chce získat moc silově, bez pochybností a diskuze, „v jistém smyslu až imperialistickým způsobem“, říká filozofka. „Podobné typy bychom našli například kolem politické strany Motoristé.“ Rozdíly mezi mladými muži a ženami se netýkají jen hodnot, ale čím dál víc i volebního chování. „U generace Z vidíme zásadní politický rozkol. Mladí muži volí úplně jinak než mladé ženy,“ všímá si Koubová. „Rozdíl mezi tím, koho volí muži a ženy mezi dvaceti a osmadvaceti lety, je největší ze všech generací v mnoha demokraciích světa. Mladí dospělí muži mají statisticky větší tendenci volit pravicové extremistické strany.“ V rozhovoru jsme se dotkli i širších společenských souvislostí: jak vypadá odolná společnost, kde máme slepé skvrny i proč bychom měli hlasitěji odmítat násilí – ať už na sítích, nebo v reálném světě. „Demokracie je režim, který aspiruje na to, říkat absolutní ne násilí všeho druhu. Když to necháme jen na některých jedincích, kteří to pak strašným způsobem odnesou, kolaborujeme tím na systému,“ říká Koubová. Podívejte se na celou epizodu na herohero.co/studion

Donald Trump tvrdí, že s Jeffreym Epsteinem dávno přerušil kontakty. Jeho jméno se ale opakovaně objevuje na tisících stranách vyšetřovacího spisu – a ve vzduchu visí otázka, jak moc v aféře figuruje a co přesně skrývá. „Trumpův tým podcenil, že i jeho vlastní voliči chtějí znát pravdu. Existuje řada konspiračních teorií, které vyvolávají podezření. Touha po odhalení záhady se proměnila v sílu, která má potenciál prezidenta vážně ohrozit,“ říká americká zpravodajka Jana Ciglerová.

Ve Studiu N mluvíme také o zarážejících obratech v zahraniční politice. Proč ochladly vztahy mezi Donaldem Trumpem a Vladimirem Putinem? Co vedlo amerického prezidenta k distancování se od Benjamina Netanjahua, kterému ještě nedávno nechal v Gaze volné ruce? Jaký plán má s Evropou, na niž uvalil nová cla? A jak velký vliv má na Trumpovo rozhodování jeho manželka Melania? Podívejte se na celou epizodu na herohero.co/studion

Je myšlení, ke kterému použijeme umělou inteligenci, ještě pořád lidské? A co se stane, když AI začne formovat naše hodnoty, názory a společenský konsenzus dřív, než si toho vůbec všimneme? Ve speciální epizodě Studia N live z festivalu Academia Film Olomouc mluví s Filipem Titlbachem evoluční antropoložka a archeoložka umělé inteligence Sara Polak o digitálních lovcích a sběračích, konci národních států, lidských posedlostech a o tom, proč se nemáme bát těch, kteří zpochybňují, že je Země kulatá.

„Nedělejte si iluze, kdybyste dali starým Římanům internet, první, na co by se koukali, by bylo porno. Stačí se podívat na Pompeje. Když je archeologové odkryli, všude byly penisy. Jsme posedlí sedmi smrtelnými hříchy,“ říká Sara Polak, která se ve Studiu N zamýšlí nad tím, co je lidem přirozené – a co z nás dělají algoritmy.

„Když něco začne jakkoli zavánět digitálem, klademe si otázku, nakolik je to naše. Když si ale zadáte do AI prompt, je to lidská myšlenka. Data, ze kterých AI čerpá, jsou také vytvořena lidmi. Mně to přijde velmi lidské, jen je to prohnané mechanickým algoritmem, nulami a jedničkami,“ tvrdí.

Zatímco politici už dnes běžně přijímají rozhodnutí na základě datových podkladů připravených analytiky nebo algoritmy, ve veřejném prostoru se mezitím rozevírají nůžky mezi těmi, kdo AI umí používat, a těmi, kdo zůstávají mimo digitální hru. A zároveň sílí i nové formy manipulace: „Nesmíme dát AI kontrolu nad reálným světem. Větší strach než z umělé inteligence bych ale měla z toho, že se zabijeme sami,“ říká.

Co si AI doopravdy myslí o světě? Vytrácí se lidská schopnost rozpoznat pravdu? A jak by mohl vypadat svět, kde místo národních států zaručí lidem bezpečí a komfort digitální identita? Podívejte se na celý záznam z diskuze na herohero.co/studion.

„Jsou dny, kdy cítím, jako by neexistovala naděje,“ říká ve Studiu N live aktivistka Veroni Gyenge. Společně s bývalým šéfem prezidentské kanceláře Zuzany Čaputové Metodem Špačkem a právničkou iniciativy Jsme fér Luciou Zachariášovou sdílí obavy z politického vývoje, který se rychle mění v otevřenou hrozbu pro menšiny.

„Naše zkušenost je rozpolcená,“ říká Metod Špaček. „Od voleb se snažíme pochopit, co se to na Slovensku děje. Na jedné straně jsme měli velké štěstí – narodil se nám syn, máme okolo sebe úžasné lidi, prožíváme štěstí a přijetí. Ale zároveň jsme oba přišli o práci. Nejprve v politických čistkách vyhodili mě, potom i mého partnera. Celý náš kariérní život se otočil naruby. A někdy si řekneme: co se to proboha děje, kam jsme se to dostali.“

Podle něj se situace na Slovensku rychle zhoršuje. „Začínají dominovat emoce strachu. Téma LGBTQ lidí se stává laciným politickým nástrojem. Slovensko jde velmi negativním směrem a Fico je extrémně pomstychtivý člověk,“ říká v rozhovoru s Filipem Titlbachem.

Veroni Gyenge je etnická Maďarka a vidí ve slovenském vývoji paralely s režimem Viktora Orbána: „Zarazilo mě, jak rychle začali dělat přesně to, co v Maďarsku trvalo deset let. Fico a jeho parta jedou jedno po druhém, jako by to byl checklist.“

Právnička Lucia Zachariášová varuje, že ani Česko není imunní. „Máme u nás síly, které mají podobné tendence. A myslím si, že se ta situace může zvrátit velmi rychle. Možná neviditelně, po malých krůčcích – ale najednou zjistíme, že se nám tu žije hůř.“

Podle ní jsou LGBTQ lidé vděčným terčem pro politiky, kteří chtějí odvést pozornost. „Politici tím zakrývají nevyřešené problémy, které lidi skutečně pálí. A protože queer lidé usilují o rovnoprávnost, je snadné tuto debatu překroutit a vytěžit z ní politické body.“

Podívejte se na záznam celé epizody Studia N live z pražského paláce Dunaj – o tom, co všechno se může stát, když přestaneme být ve střehu. Na herohero.co/studion

„Krátce po coming outu za mnou přišel do zadní části kostela muž, který se po mně sápal. Mluvil o tom, že jsem odporná a že to, jak žiju, je k vyměšování.“ Farářka Martina Viktorie Kopecká a trans aktivistka Lenka Králová se rozhodly pro společenský coming out v různých životních etapách. Ve Studiu N live natáčeném na festivalu Meeting Brno otevřeně mluví o tom, co znamená říct pravdu a jaké to je čelit strachu, nenávisti i absurdním očekáváním.

„Když jdu večer po ulici a vidím hloučky mužů pokuřujících před hospodami, tak mě přepadne stres – snažím se jim vyhýbat a přecházet na druhou stranu ulice,“ popisuje vnitřní napětí Lenka Králová. „Stejně tak zažívám menšinový stres ve sprchách nebo na toaletách, snažím se to mít vždy rychle za sebou. Je to totiž téma kulturních válek u trans lidí. Když jsem například byla na konferenci SPD a Tradiční rodiny v Parlamentu, která se jmenovala Jak zachránit děti před genderovou ideologií, tak jsem zvolila taktiku pilotů malých letadel a celý den jsem nepila, abych v tom prostoru nemusela jít na záchod. Cítila jsem se jako na území nepřátel,“ říká Králová.

„Pro mě bylo zcela zásadní říct, jak věci jsou,“ vysvětluje Kopecká, proč se rozhodla ke společenskému coming outu. „Než měla knížka, kde hovořím o společném životě s partnerkou, vyjít, tak mě spoutala úzkost, strach a panika z toho, že to možná změní celý můj život. A že to bude mít negativní důsledky na život mých rodičů,“ popisuje své obavy farářka.

„Zpočátku nebylo úplně jisté, jestli nebudu muset vrátit talár a klíče od kostela. Tuhle nejistotu prožívá spousta lidí, kteří se rozhodnou jít s pravdou ven,“ říká Kopecká. Ve Studiu N mluví o svém přání, aby otázky identity a sexuality přestaly být pro společnost důležité. Sama se totiž často ocitá v nepříjemných situacích. „Snažím se ty komentáře na sociálních sítích nečíst, protože už nemůžu, buď z toho pláču, nebo zvracím. Nejčastější stesk od mužů ale je, že ‚je mě škoda‘. Je to prý škoda, protože by mě mohl mít nějaký chlap. Takhle absurdní je celá ta diskuze. Podle nich bych mohla být nejenom tažná, ale i chovná. Já holt nejsem chovná a to jim nevyhovuje,“ směje se Kopecká.

Pro obě dámy byl veřejný coming out důležitým životním momentem. „Já jsem cítila explozi úlevy. Pro mě to bylo extrémní,“ říká Králová. „Žila jsem v podstatě dvojí život. Jeden v šedém bahně, ve kterém jsem nějak existovala, a druhý ve fantaziích, ve vnitřním světě. A najednou jsem to mohla překlopit a od té doby žiju v každodenní přítomnosti. Je to pro mě nepopsatelný rozdíl.“

Jaké překážky musely obě zdolat a jak je transformovaly? Jak se vypořádávaly s očekáváními blízkých i společnosti? A co díky přijetí vlastní identity objevily? Podívejte se na celou epizodu z natáčení Studia N live na festivalu Meeting Brno na herohero.co/studion.

Spojené státy a Rusko u velkého stolu rozhodují o budoucnosti Evropy, zatímco evropští lídři si mezitím vybírají z dětského menu, říká ve Studiu N vládní zmocněnec pro obnovu Ukrajiny Tomáš Kopečný. V rozhovoru mluví o klíčové změně postoje americké administrativy, o síle německé proměny i o tom, proč bez zásadní pomoci v oblasti duševního zdraví nemá smysl mluvit o rekonstrukci napadené země.

Americký prezident Donald Trump oznámil, že spojenci z NATO budou financovat nákup systémů protiraketové obrany Patriot a dalších zbraní pro Ukrajinu. „Je to úleva v procesu, který bude trvat ještě dlouho. Jde ale o konkrétní krok, který jsem dlouho očekával.“

Kopečný v podcastu vysvětluje, že tento postup odpovídá tomu, co Trump dlouhodobě deklaroval – diplomacii podložené silou. „Okolo prezidenta Trumpa rostl počet kolegů, kteří ho upozorňovali na to, že se Putin jeho mírovým snahám diplomaticky vysmívá. Vyzývali ho, aby potvrdil svou diplomacii skrz sílu. Tento krok to potvrzuje. Je to nová fáze v přístupu americké administrativy,“ soudí vládní zmocněnec.

Zatímco Amerika se podle něj hýbe, Evropa už roky zaostává: „Za posledních jedenáct let od první ruské invaze na Ukrajinu nebo sedmnáct let od invaze do Gruzie jsme udělali minimum pro to, abychom byli méně závislí na Spojených státech a abychom byli ze strany Ruska vnímáni jako rovnocenný partner,“ říká. „U velkého stolu jednají Spojené státy s Ruskem o budoucnosti Evropy a evropští aktéři sedí u dětského stolečku, kde dostanou dětské menu. Jako dětské hračky vypadají i ozbrojené schopnosti evropských partnerů. V NATO se tomu říká bonsajová armáda.“

Největší bezpečnostní nadějí je podle Kopečného Německo: „Došlo tam k výraznému tektonickému posunu v mentalitě na politické úrovni. To, že o tom nemluví tak pompézně jako kolegové z románských států, je dané německou kulturou, ostýchavostí a traumatem z druhé světové války. To, co se tam děje, je ale bezprecedentní. A je to největší naděje, že se jako Evropa budeme schopní ubránit.“

Jaké by byly důsledky silnějších ukrajinských úderů v hloubi ruského území, ke kterým Zelenského vyzýval Trump? „Znamenaly by jedinou věc: větší bezpečnost pro ukrajinská města. Na frontu to efekt mít nebude. Ta se hýbe díky lidské síle a dronům – a obojího má Rusko dostatek. Ukrajina má dostatek pouze dronů,“ říká Kopečný.

„Dokud nebude strukturálně podseknuta ruská ekonomika, není absolutně žádné cesty, žádné zbraně v rukou Ukrajinců, která by motivovala ruské vedení, aby s tím přestalo.“ Kopečný mluví i o rekonstrukci válkou zničené země: „Všechny cihly, lešení a domy staví lidi… jenže na Ukrajině jsou miliony lidí traumatizovaných. Bez ukrajinské pracovní síly se nemá smysl o rekonstrukci země bavit,“ zdůrazňuje s tím, že pro obnovu země je potřeba se zaměřit na duševní zdraví obyvatel.

Zvláštní roli v rekonstrukci Ukrajiny podle něj hrají i čeští podnikatelé: „Čeští podnikatelé jezdí osobně na Ukrajinu i z empatického hlediska. Ne kvůli tomu, že chtějí extra vydělat, byť samozřejmě nechtějí skončit v červených číslech, ale protože chtějí být součástí příběhu podpory Ukrajiny. Chtějí do Ukrajiny investovat, protože cítí, že je to správná věc.“ Podívejte se na celý rozhovor na herohero.co/studion

„V povolebním vyjednávání bych byl ráznější. Nenechal bych si dát limit, co budeme prosazovat.“ Šéf Starostů a ministr vnitra Vít Rakušan ve Studiu N říká, že by v případě úspěchu příští vládu rád složil na původním půdorysu s koalicí Spolu a Piráty. Odmítá ale ústupky v otázce manželství pro všechny nebo eutanázie. Potvrdil také, že jednociferný výsledek Starostů ve sněmovních volbách by spojil s rezignací na předsednickou funkci.

„Co bude nad deset procent, je pro mě bratelný výsledek. Kdybychom měli nad patnáct, považoval bych to za úspěch. Dvacet procent je meta, která je hodně vysoko,“ říká Rakušan. „Chceme větší poslanecký klub, než má ODS. Myslím, že na to jako Starostové mířit můžeme.“

V rozhovoru došla řeč také na aktuální politickou kampaň. „Nenávistná kampaň je mnohem amorálnější než to, že konkrétní rodině zcela prokazatelně pomůžete. Využití by to bylo, kdyby ta rodina nevěděla, co a proč jsme tam přijeli dělat,“ reaguje na otázku, zda považuje za morální fotit se s lidmi v nouzi, kteří v rámci předvolební kampaně dostali od Starostů peníze. „Je to kampaň a účelem kampaně je vzbudit pozornost. My to od začátku přiznáváme. Udělal bych to znovu,“ obhajuje Rakušan přístup svého hnutí.

Ve Studiu N čelil místopředseda vlády také otázkám, proč čtyři roky ve vládě s luxusní většinou nevyužili k větším reformám. „Museli jsme přijímat kompromisy, které jsme ještě ke všemu blbě prezentovali,“ hodnotí Rakušan působení pětikoalice. „Například ve školství jsme čekali víc, jedničku bychom si nedali. Zasloužili bychom si dvě minus až tři.“

V tom, s jakými stranami a koalicemi by v příští vládě za žádnou cenu nespolupracovali, má jasno: „Nešli bychom do vlády s hnutím ANO, SPD, přebarvenými komunisty Stačilo! a neumím si to představit ani s Motoristy,“ vyjmenovává šéf Starostů.

Proč stále coby ministr vnitra neumí občanům podrobně vysvětlit, co se stalo v bitcoinové kauze? Proč byl Dozimetr to nejhorší, co v politice zažil? A co udělala vláda špatně, že se jí nepodařilo zastavit konspirační teorie po rozsáhlém blackoutu?

Celé díly Studia N najdete na platformě Herohero, na webu Deníku N jsou přístupné předplatitelům a předplatitelkám Klubu N. Bezplatné části zveřejňujeme v podcastových aplikacích Spotify, Apple Podcasts, Podbean či YouTube. Sledovat nás můžete také na Instagramu.

„S extremisty spolupracovat nechceme,“ tvrdí ve Studiu N místopředseda hnutí ANO Karel Havlíček. Na přímou otázku, zda by ANO po volbách vstoupilo do vlády s SPD – stranou, kterou Andrej Babiš v minulosti označil za extremistickou – ale jasně neodpovídá. „Jestli půjdeme s SPD do vlády, odpovím až po volbách,“ říká. Současně odmítá tvrzení šéfa poslaneckého klubu SPD Radima Fialy, podle kterého už mezi oběma subjekty probíhají debaty o spolupráci. „Nikdo z hnutí ANO s nikým o povolebním uspořádání nemluví,“ popírá Havlíček.

Kauzy čestného prezidenta Motoristů Filipa Turka nejsou pro hnutí ANO podle Havlíčka natolik zásadní, aby zabránily případné povolební spolupráci obou hnutí. Jeho aféry s nacistickými symboly, lajkováním fotek Adolfa Hitlera, zdviženou pravicí nebo jízdou dvousetkilometrovou rychlostí po dálnici označuje za „klukoviny“. „Pokud hajloval, tak s tím nesouhlasím. Za tyto klukoviny bych ale mezi nás a Motoristy nestavěl bariéru.“

Celostátní lídr Motoristů nově podle serveru Page Not Found navíc čelí trestnímu oznámení od bývalé partnerky, která jej viní ze znásilnění a roky trvajícího násilí. Redakce zveřejnila e-maily, které politikově někdejší přítelkyni chodily z jeho adresy. Pisatel v nich násilí přiznává. Turek obvinění odmítá. „Proč ta dáma nepodala trestní oznámení na Filipa Turka už před pěti nebo deseti lety? Je mi divné, proč se to otevřelo před volbami,“ zastává se Turka Havlíček ve Studiu N.

V rozhovoru s Filipem Titlbachem také vysvětluje, proč se hnutí ANO staví proti muniční iniciativě, jak jdou dohromady slova Andreje Babiše s podporou Ukrajiny nebo proč chce hnutí ANO zrušit koncesionářské poplatky a vyvolat debatu o sloučení České televize a Českého rozhlasu. Podívejte se na celou epizodu na herohero.co/studion

Ruský agresor vraždí civilisty, Evropa zavádí sankce – ale české výrobky dál proudí přes prostředníky do Ruska. Reportéři Deníku N vysvětlují, jak je možné, že se české firmy objevily na Zelenského seznamu, co všechno jsme zjistili o obcházení pravidel a co to znamená pro český byznys i naši reputaci.

„Představa, že hranice mezi Ruskem a Evropskou unií jsou zavřené, je mylná. A to nejen pro pohyb lidí, ale i pro zboží,“ říká v podcastu ekonomický redaktor Deníku N Michal Tomeš. Společně s investigativním reportérem Lukášem Prchalem už měsíce sledují, jak se české výrobky dostávají k ruským odběratelům – a proč se některé firmy ocitly na ukrajinském seznamu firem, které podle Zelenského obcházejí sankce.

Část firem se na seznam podle reportérů možná dostala neoprávněně. „Buď do Ruska mohly dodat zboží, které reálně není pod sankcemi, nebo se tam jejich zboží dostalo neúmyslně,“ upozorňuje v podcastu Tomeš.

Některé společnosti ale podle investigativního reportéra Lukáše Prchala nedostatečně prověřují, zda jejich produkty nekončí u firem, které je následně přeprodávají do Ruska. „Někdy je to přitom docela jednoduché – během pár hodin se dá zjistit, kdy byla firma založena. Některé vznikly až po roce 2022, což by měl být první červený vykřičník. Nebo že firma nic nevyrábí a nemá vlastní webové stránky,“ popisuje Prchal.

„V jednom z případů jsme řešili, že zboží šlo přes srbské firmy, které byly aktivovány až po začátku plošné ruské invaze na Ukrajinu. Do té doby v daném oboru vůbec nefungovaly – a najednou nakupují tyto stroje. V Česku navíc existují specializované týmy, které dokážou prověřit, jestli je firma spolehlivá, nebo ne,“ říká v rozhovoru Prchal.

Jak jsme se sami přesvědčili, obcházení sankcí je dnes často otázka jediného telefonátu. Jak to funguje, kdo z toho profituje a proč je tak těžké to dokázat? Poslechněte si celou epizodu Studia N na herohero.co/studion

„Nechci machrovat, ale tolik Vietnamců v Thermalu ještě nebylo,“ rozesmál hlediště při slavnostním uvedení svého snímku režisér Dužan Duong. Jeho debut Letní škola, 2001 je prvním českým celovečerním viet-filmem a přináší na plátno zkušenost, která v domácí kinematografii dosud chyběla. „Vietnamci říkají, že je film v některých momentech dojímá a zároveň jim připadá autentický. To je pro mě velká validace,“ říká Duong ve speciálu Studia N z karlovarského filmového festivalu.

„Mainstreamové kinematografie bylo v Čechách už dost, chtěl bych vidět například příběhy z romské komunity. Pojďme koukat i dál,“ říká Duong. Letní škola podle něj není fikce, ale sdílená zkušenost: „Devadesát pět procent věcí, které vidíte ve filmu, se stalo buď mně, nebo mým kamarádům. Je to pravda.“

Silné jsou nejen příběhy, ale i emoce, které film zpracovává. „Vietnamci neumí chválit. Když tě celý život nikdo nechválí, nemůžeš být spokojený. Pro mě osobně je směšné se chválit, neumím to. Ukazovat emoce je pro Vietnamce něco zvláštního. Filmy dělám proto, abych s těmi emocemi mohl pracovat. Je to pro mě forma autoterapie,“ vysvětluje.

„Byl bych rád, kdyby si lidé po zhlédnutí filmu uvědomili, jestli mají dobrý vztah se svými rodiči. A pokud ne, tak aby je vzali do kina a pak spolu doma otevřeli nějaké trauma, které mezi nimi visí.“ Ve Studiu N se svěřuje s vlastním traumatem, které by chtěl se svými rodiči probrat on sám. S Filipem Titlbachem se bavili i o českém rasismu, tržnicích jako paralelních světech nebo o tom, proč chce, aby víc příběhů z okrajů pronikalo do českého filmu. Celou epizodu najdete na herohero.co/studion.

„S minimální mzdou se nedá vyžít. A reálná kupní síla českých mezd klesla za posledních pět let nejvíc v celé Evropské unii,“ říká antropoložka a analytička Lucie Trlifajová. Ve Studiu N mluví o tom, co všechno by měl člověk pokrýt, aby mohl vést důstojný život – a proč to pro velkou část lidí zůstává mimo dosah.

Co znamená v roce 2025 důstojný život? Zaplatit si zubaře, umožnit dětem kroužky nebo mít úspory aspoň na malou dovolenou v Česku. Pro mnoho lidí je to ale nedostupný luxus.

„Aby mohl člověk dobře fungovat ve společnosti, musí mít alespoň nějaké základní materiální zabezpečení,“ říká Trlifajová v rozhovoru. „Mluvíme o ekonomických předpokladech, které se ve společnosti očekávají. Ve výpočtech pracujeme s tím, co je vnímáno jako standard – tedy o čem se mluví, co je ve veřejné debatě přítomné.“

Zatímco takzvaná minimální důstojná mzda by podle výpočtů měla být kolem 46 tisíc korun měsíčně (v Praze a Brně dokonce přes 50 tisíc), státem garantovaná minimální mzda v Česku činí necelých 21 tisíc korun. „S minimální mzdou člověk nevyžije. Možná by se to dalo zvládnout s vlastním bydlením bez nákladů na údržbu, ale drtivá většina nejchudších lidí žije v nájmu,“ upozorňuje Trlifajová.

Reálná kupní síla českých mezd klesala v posledních pěti letech nejvíce v celé Evropské unii. A dopady na společnost jsou čím dál patrnější: „Máme velkou skupinu lidí, kteří na tom nejsou úplně špatně, ale žijí v trvalé ekonomické nejistotě. Pětina obyvatel Česka nemá ani na nečekaný výdaj okolo 15 tisíc korun. U nejchudších jsou to až dvě třetiny lidí.“

To podle Trlifajové podrývá základní společenské vazby. „Jeden z příslibů demokracie je, že když se bude člověk snažit a dost pracovat, dostane se ke stabilitě. Ale velký podíl lidí toho nedosáhne – a vede to k sociálním pnutím.“

Česká společnost se podle ní polarizuje hlavně na základě majetku. Nejvíce je to vidět u dostupnosti bydlení. „Máme obrovský rozdíl mezi těmi, kdo vlastní, a těmi, kdo nevlastní. Dopadá to především na mladé.“

Jak se počítá důstojnost? Kdo v Česku vydělává na chudobě? Kolik lidí u nás žije v podmínkách, které by ve většině západní Evropy byly nepřijatelné? A co se stane, když to politici budou dál přehlížet? Podívejte se na celý rozhovor na herohero.co/studion.

„Romové by velmi rádi byli ve vysoké politice – volají po tom už řadu let. Jenže politické strany jim nedávají šanci, nedostávají volitelná místa,“ říká etnografka a ředitelka Muzea romské kultury Jana Horváthová. Ve Studiu N mluví o stigmatu, které mají Romové „vepsané ve vzhledu“, o dětech, které propadávají systémem, i o tom, proč jí z populárního seriálu Most! „bylo na blití“. „Romové potřebují pomocnou ruku, ne posměch,“ říká.

„Byla jsem naučená na pokřiky ‚cigánko‘. Dělalo mi to hrozně zle. Za svůj původ jsem se kvůli tomu dlouho styděla,“ říká historička, muzeoložka a etnografka Jana Horváthová. „Až na vysoké škole jsem díky vzdělání dostala štít proti těmto poznámkám. Dalo mi to sílu pomáhat. Mým snem vždycky bylo vytvářet most mezi Romy a Čechy.“

Zkušenost se studem, diskriminací a stereotypy se podle ní přenáší z generace na generaci. „Styděla jsem se já a stydí se i mé tři dcery, protože jim to kamarádi i spolužáci vrací. V téhle situaci nejsme ve stavu, kdy bychom si ze sebe mohli dělat legraci. Cítíme tlak, utrpení.“

Horváthová ve Studiu N kritizuje způsob, jakým je romské téma reprezentováno v kultuře. „Seriál Most! byl bezvadný, ale já se na to prostě nemohla dívat. Viděla jsem jeden díl a bylo mi s prominutím na blití. Proč si budeme dělat legraci z těch nejslabších? Ti přece potřebují naši ochranu.“

Romové podle ní čelí předsudkům nejen ve společnosti, ale i ve školách. „Učitel řekne: ‚Z toho nebude nic.‘ Koukají se na ně skrz prsty. Navíc nevědí, jak učit o našich životech.“ Výsledkem podle ní je, že se z řady Romů stávají absolventi zvláštních škol nebo školu opustí v páté třídě, protože to nezvládají.

„Je to pořád menšina na okraji zájmu,“ tvrdí. „A stát nečiní důsledné kroky, aby byli Romové integrovaní. Myslím si, že se slovem inkluze jen koketujeme. Hlas romské elity není slyšet.“

Horváthová v rozhovoru upozorňuje na hlubší příčiny nerovnosti: „Mezi běžnými Romy může být úspěšný jen ten, kdo má buď výrazně, nadstandardně vysoké IQ, nebo ten, kdo má štěstí na pomoc Neromů. Ti ostatní jsou většinou obětí sociálního vyloučení.“ A stigma je podle ní viditelné: „Průšvih u Romů je, že je na nich stigma antropologicky vidět. Mají ho na sobě vepsané.“

Přes všechno úsilí cítí únavu: „Cítím vztek. Hrozně moc často. Některé věci se pořád nehnou, člověk je unavený a má pocit, že už za to nemá smysl bojovat.“ Ale vzdát to nechce. „Vzdělávání Romů pořád vnímám jako velký rest. Veřejnost o to příliš nejeví zájem, přitom je to win-win situace – pomohlo by to celé společnosti.“

V rozhovoru s Filipem Titlbachem mluví také o tom, proč se jí chtělo plakat, když sledovala, jak vstřícně jsme integrovali ukrajinské děti. Podívejte se na celou epizodu na herohero.co/studion

Svět, ve kterém žijeme, se v posledních letech změnil v sérii rozsáhlých krizí. Lidstvo zasáhla covidová pandemie, Putin na evropském kontinentu rozpoutal plnoformátovou válku, Pyrenejský poloostrov nedávno ochromil masivní blackout, Česko prožilo ničivé povodně. K tomu všemu se přidává narůstající geopolitické napětí a klimatická krize už dávno není vzdálenou hrozbou, nýbrž součástí každodenní reality. Stát zdaleka ne vždy působí jako stoprocentní jistota a přibývá lidí, kteří se na mimořádné události nebo možné výpadky systému aktivně připravují – někteří s rozmyslem, jiní s narůstající panikou. Jak se racionálně zabezpečit? A kdy se z přípravy na krizi stává obsesivní chování? Odpovědi ve Studiu N nabízejí šéf vědecké rubriky Petr Koubský a novinář Jan Wirnitzer, který se v redakci věnuje armádním tématům.

„Zlomovým bodem je důvěra v ostatní lidi a normální fungování společnosti,“ říká v podcastu Koubský. „Pokud začnu přemýšlet o lidech kolem sebe jako o potenciálních nepřátelích, které si v případě krize potřebuji držet zbraní od těla, jsem na rychlém pruhu dálnice vedoucí k šílenství.“

Počet lidí, kteří se nějakým způsobem připravují na krizové scénáře, podle reportéra Jana Wirnitzera roste. „Pětina lidí tvrdí, že se někdy zkusila připravit na krizi. Myslím, že to číslo je ve skutečnosti mnohem vyšší – jen si lidé neuvědomují, že i některé běžné návyky jsou součástí krizové připravenosti.“

Koubský dodává, že vědomá příprava může mít na člověka silný psychologický účinek. „Zbaví tě pocitu bezmoci. Ukáže ti, že můžeš něco udělat – tím zvyšuješ objektivně svou bezpečnost a subjektivně pocit kontroly nad světem, ve kterém se nacházíš. Nejsi už jen pasivní figurka.“

Zároveň ale varuje před extrémy. „Prepperství je často reakcí na nedůvěru ve stát – na pocit, že v krizové situaci nic nezorganizuje a že se člověk musí postarat sám. Jsou lidé, kteří uvažují o stavbě vlastních protileteckých krytů. A to už je podle mě nezdravá, paranoidní poloha.“

Co je minimum, které by měl mít doma každý? Je lepší pořídit si zbraň? A co stát v přípravě obyvatel na krize zanedbává? Poslechněte si celou epizodu na herohero.co/studion

„Jeden ze sentimentů, který ve všech datech nejvíc roste, je nihilismus. Je to nejprogresivnější postoj dneška,“ říká ve Studiu N odhadkyně trendů a konzultantka Pavlína Louženská. „Společnost tak odpovídá na trumpismus, inflaci, války nebo klimatickou krizi. Hudba je tvrdší, slyšíme více techna. Do módy se vrací černá, kožené kalhoty a úzký střih. Vrací se i temný sex-appeal, protože očekáváme, že jsme vstoupili do temné éry – jako v dystopickém filmu.“

Nihilismus podle Louženské není jen nálada, ale celospolečenský posun ve způsobu, jak přemýšlíme o budoucnosti, o sobě a o ostatních. „Vidíme to v trendech jako quiet quitting nebo goblin mode – všichni se nějakým způsobem vypojují,“ popisuje trendforecasterka.

Louženská v rozhovoru říká, že místo rozvíjení diverzity a inkluze přichází radikální individualismus. „Dopředu jde manosféra, pochybní podnikatelé, peníze. Řada mladých lidí si říká, že nemá smysl studovat vysokou školu, protože to tu stejně celé shoří. To je narativ, který prostupuje celou společností.“

Zároveň upozorňuje na posedlost zdravím. „Chodíme do posilovny a pijeme kreatin. I to je výsledkem událostí, které vidíme kolem sebe. Populace stárne, zdravotnictví ve Spojených státech je drahé, takže lidé potřebují prevenci, aby neskončili v nemocnici. Potřebujeme mít co největší výkonnost, protože před sebou vidíme velkou krizi a chceme natrénovat na ten maraton, který nás pravděpodobně čeká. Dnes je trapný ten, kdo nechodí běhat, kdo se o sebe nestará a nejí suplementy. Tlak na zdraví je velký,“ tvrdí analytička.

„Pro někoho éra zelených džusů a počítání kalorií skončila a přepnul se do nihilismu a temného módu. Někdo naopak chodí běhat ultramaratony. Jedno i druhé jsou stejně validní reakce na energii, se kterou dnes musíme pracovat,“ říká v rozhovoru.

Jak se predikují trendy? Naskakujeme na ně vědomě, nebo nevědomě? Proč ztrácíme komunitní místa a vznikají uzavřené události pouze pro pozvané? A co přijde po temném módu? Podívejte se na celý rozhovor na herohero.co/studion

Vysvětlivky k epizodě:

Quiet quitting znamená, že člověk v práci plní jen nezbytné minimum, bez ambicí nebo nadměrného nasazení.

Goblin mode je záměrné opuštění společenských očekávání – styl života, kdy si člověk bez výčitek dopřává lenost, chaos a neuhlazenost.

Manosféra je online prostředí, kde se sdružují muži (často anonymně) kolem témat mužské identity, síly, dominance a odporu vůči feminismu – a kde se často šíří mizogynie, konspirační teorie i pochybné modely úspěchu.

„Někdo světové události vytěsňuje, někdo vědomě ignoruje, někdo se hroutí. Řada lidí podléhá doomingu – mají pocit, že všechno jde do kytek. Apokalyptický přístup je ve společnosti čím dál zřetelnější,“ všímá si psychoterapeut Jan Vojtko. „Jenže skutečnost, ve které žijeme, nejsou naše výmysly. Ono se to opravdu děje, události jsou dramatické a není to žádná legrace,“ říká ve Studiu N.  „Kdybych měl doporučit jenom jednu věc, je to vědomá práce se sociálními sítěmi. Proboha vás prosím, každý s tím něco dělejte – například si naordinujte omezený čas,“ apeluje v rozhovoru. A zároveň radí systematicky si budovat živou sociální síť. „Aktivujte i lidi, které jste viděli třeba před rokem. Je důležité jít ven a vylívat si kyblík. Klidně nadávejte a mluvte sprostě.“ Nastal podle něj čas, aby odborníci a odbornice na duševní zdraví nedávali pouze inspiraci nebo doporučení, ale přímo rady. „Doba se změnila. Lidé jsou zoufalí a neustále je koučovat nebo terapeutizovat může být taky někdy na střelení do palice. Dlouho jsem se tomu vyhýbal – a vlastně se tomu pořád trochu vyhýbám –, ale možná je namístě říct naplno: Tohle udělejte, abyste se cítili lépe.“ Jak světové dění ovlivňuje naše duševní zdraví a každodenní život? Proč každý z nás na dramatické zprávy reaguje jinak? A jaké nástroje můžeme použít, abychom nepropadali panice nebo cynismu?

„Jsem znechucený tím, že jsme přes třicet let svobody doslova prodrbali zaměřením se na ekonomiku a životní úroveň. Je to sice namístě, ale nestačí to. Zanedbali jsme artikulaci hodnot, na kterých stojí náš stát a naše identita. Spoléhali jsme na to, že se svobodou přichází i povědomí o svobodě, ale to není pravda,“ říká ve Studiu N vládní koordinátor pro strategickou komunikaci Otakar Foltýn.

„Daleko víc než od místních komunistů a fašistů, což je stejná sebranka, mi vadí útoky z té svobodomyslné části spektra – od akademiků, pražské kavárny, intelektuálů. Palba zezadu mi trochu podkopává stoličku, protože ji považuju za zbytečnou,“ podotýká.

Za svými ostrými vyjádřeními si stojí, jsou podle něj jediná cesta, jak komunikovat základní témata. „Není čas zachraňovat ty, kteří přepadli a rádi by tu viděli ruské tanky. Nemůžu je zachránit, nemám na to čas ani peníze,“ říká v rozhovoru a dodává, že společnost se za jeho působení zatím odolnější nestala. Na to je prý potřeba více času i prostředků.

Strategická komunikace státu má podle jeho slov formulovat společná, sjednocující témata. „Nechali jsme to plynout samospádem a teď se hrozně divíme, že nám informační prostředí 21. století brutálně rozvrátilo veřejný prostor a společnost se čím dál víc hádá,“ tvrdí bývalý náčelník Vojenské policie.

Co na Čechy nejvíc působí? Z čeho má největší obavy? A co bude dělat, když se k moci dostane Andrej Babiš? Podívejte se na celý více než hodinový rozhovor.

Světová pozornost se z Gazy přesunula k Íránu. Izrael otevřel další frontu a udeřil na desítky cílů spojených s íránským jaderným programem. Teherán raketovou palbu opětoval a obě strany teď sčítají vojenské i civilní ztráty. Co skutečně stojí v jádru dalšího konfliktu? Rozšíří se boje do celého regionu Blízkého východu? Jaká je situace v Gaze a na Západním břehu Jordánu? A kdo má šanci celou mašinerii zastavit? Filip Titlbach se ptá zahraniční reportérky Deníku N Dominiky Píhové.

„Mám trochu problém s autoritami. Když mi někdo řekne, že něco musím dělat, rychle se stavím do opozice,“ přiznává ve Studiu N herečka a influencerka Gabriela Heclová, která naposledy vynikla v pokračování minisérie Král Šumavy. „Nechala jsem si ukrást dospívání, sama sebe jsem o to ochudila. Pořád si hledám místo na tomhle světě. V posledních letech jsem hledala sama sebe – kdo jsem a do jaké skupiny lidí patřím. Je hrozné to říct, ale hodně žiju tím, co dělám. Definuju se skrze práci,“ říká exyoutuberka, která dospívala před zraky českého internetu.

V rozhovoru s Filipem Titlbachem mluví o strachu ze ztráty svobody. „Mám pocit, že jsme rychle zapomněli. Ve společnosti se začínají dít zvláštní věci. Jsou tu extremistické vlny, Motoristé a další toxické rysy chování, které by neměly být obdivované a volené do vysokých pozic. Nechápu, proč je obdivuje část mojí generace,“ říká Heclová.

Důvody hledá v chybějících mužských vzorech. „Mám pocit, že mladí muži jsou v krizi. Mají najednou pocit, že ztrácejí své postavení ve společnosti, protože ženy studují, vydělávají velké peníze a začínají se dostávat do vysokých pozic. Ženy přitom pořád musí dělat víc, aby se dostaly tam, kam se muž dostane snáz.“

Říká, že mnoha mužům chybí citlivost a empatie. „Já mám kolem sebe tolik chytrých, skvělých a nádherných žen, které mají problém najít si partnera, který by byl třeba jen pracovitý a o kterého by se nemusely starat. Jako kdyby muži zpohodlněli a mysleli si, že to tak šlo vždycky, tak to tak půjde i dál. Přestali pracovat – a teď je dohání konkurence v podobě žen. A oni se cítí ohrožení,“ myslí si Heclová.

V epizodě také říká, že společnost a politici nevěnují dostatečnou pozornost klimatické krizi. „Mám pocit, že si hodně ujíždíme na svobodě. Zvykli jsme si na luxus, ale neohlížíme se na to, co tu bude za pár desítek let – jak to zvládne naše planeta, jak na to bude reagovat ekosystém. To mě děsí.“

Podívejte se na celý hodinový rozhovor na herohero.co/studion.

„Ruské tajné služby u nás hledají lidi, kteří jsou v sociálních a finančních problémech, případně drobné kriminálníky. Rekrutuje i Čechy, po kterých chce například vyfotit strategický objekt, kam se ruský agent dostane komplikovaně, ale náš občan se tam pohybuje přirozeně,“ popisuje ve Studiu N nové taktiky Putinových služeb bývalý elitní zpravodajec a současný ředitel pro vnitřní bezpečnost státu na ministerstvu vnitra Jan Paďourek.

Rusko se podle něj bude snažit ovlivnit české podzimní volby do Poslanecké sněmovny. „Dokonce si myslím, že už se tak může dít. Netroufám si říct, že jsme stoprocentně schopní zajistit, aby tu ruský vliv neměl svou razanci. Máme omezené kapacity,“ říká Paďourek.

Kde Rusko shání agenty na jedno použití? Proč na jejich financování používá bitcoiny? Jsou čeští politici, kteří rozšiřují kremelskou propagandu, v hledáčku domácí kontrarozvědky? A stojí Trump za Putinem, nebo za Zelenským? Podívejte se na celou epizodu.

Celé díly Studia N najdete na platformě Herohero, na webu Deníku N jsou přístupné předplatitelům a předplatitelkám Klubu N.

Postavy, které figurují v bitcoinové kauze Pavla Blažka, spojuje město Brno. „Vznikla tu a dodnes funguje rozsáhlá síť právníků, notářů, politiků a podnikatelů, kteří jsou si navzájem loajální a něco si dluží. V určitou chvíli vám ale přestane stačit městský rozpočet. To, co si dovolili v Brně, jen přenesli o stupeň výš na celostátní úroveň,“ vysvětluje brněnská reportérka Deníku N Jana Ustohalová, jak se řada místních vlivných lidí dostává do vysoké politiky.

Jméno Pavla Blažka znají v Brně všichni. „Od začátku mojí novinářské kariéry tu vystupoval v různých kauzách, neustále jsem na něj narážela,“ říká ve Studiu N Ustohalová. „Když tu člověk mapuje propojení lokálního podsvětí, právnických kruhů a politických zájmů, vždycky v tom hraje ústřední roli Pavel Blažek – ať už zjevně, nebo někde v pozadí,“ tvrdí.

Řada lidí by podle ní bez Blažka nevystoupala tak vysoko. „Petr Fiala by bez něj nebyl ani předsedou ODS, ani premiérem. Byl to on, kdo mu vyjednal podporu napříč celou stranou. Blažek je velmi schopný a sociálně inteligentní vyjednavač. On dokázal vyjednat i věci, které by jinému politikovi nikdy neprošly a kvůli kterým by musel odejít,“ říká.

Redaktor Deníku N Tobiáš Pospíchal v podcastu rozplétá vazby Pavla Blažka na další brněnské postavy bitcoinové aféry: právníka Kárima Titze, exnáměstka Radomíra Daňhela nebo notáře Lubomíra Miku. „Všechny hlavní postavy kromě pana Jiřikovského, který bitcoiny daroval, jsou z Brna. Všichni jsou to velmi dobří známí, spolupracovníci nebo spolužáci Pavla Blažka, který si je přivedl s sebou do Prahy,“ říká.

„Blažek učil roky na brněnské právnické fakultě,“ připomíná ve Studiu N Ustohalová. „A vypadá to, jako kdyby si tam vybíral kolegy a spolehlivé spolupracovníky – v podstatě si je vychovával a navazoval kontakty. Obklopuje se jen loajálními lidmi, na které se může spolehnout.“

Kdo je komu zavázaný? Kteří vlivní lidé by bez Blažka neudělali kariéru? Kde se vzala přezdívka Don Pablo? A proč je takzvané brněnské Palermo líhní problematických postav politického dění? Podívejte se na celou epizodu, kterou jsme tentokrát natáčeli v Brně.

„Systémová mizogynie je zadřená hluboko. Muže považujeme za normu, ženu za odchylku,“ říká ve Studiu N právnička a odborářka Šárka Homfray. Celkový výdělek českých žen je průměrně o 18 procent nižší než u mužů. „Ocitáme se na spodních příčkách mezinárodních žebříčků. V odměňování i genderové rovnosti si střídáme místa s Rumunskem a Slovenskem. Situace se u nás nemění, protože nedochází k systémovým změnám, které by mohly s něčím pohnout,“ tvrdí spoluautorka oceněné knihy Pay Gap.

„Lidé jsou schopní říkat, že odbory jsou k ničemu, ale sami do nich nevstoupí. Odbory jsou jen tak silné, jak silné si udělají odboráře a odborářky,“ vysvětluje.

Kdo propadává systémem? Proč společnost tak málo konfrontuje své volené zástupce? A jak se na pracovním trhu chováme k lidem, kteří k nám prchají z Ukrajiny před Putinovou válkou? Podívejte se na celý rozhovor.

Ministerstvo spravedlnosti přijalo zhruba miliardu korun v bitcoinech od člověka odsouzeného za obchod s drogami a zpronevěru. Ministr Pavel Blažek (ODS) tvrdí, že státu sumu věnoval, protože chtěl činit pokání. O legálnosti peněz prý nemá žádné pochybnosti a nehodlá se za své rozhodnutí stydět. Případ už řeší Národní centrála proti organizovanému zločinu. 

Jaký původ tyto peníze mají? Jak se k Blažkovi nabídka dostala? A proč transakci tak urputně hájí? Ve Studiu N odpovídá investigativní reportérka Deníku N Zdislava Pokorná.

Novinářka Sára Činčurová dokumentuje sexuální násilí ruských vojáků na Ukrajině. Vyslechla dvacet svědectví obětí a tvrdí, že existují náznaky, podle kterých Rusko používá sexuální násilí společně s mučením systematicky, jako válečnou zbraň. „Když vypukla válka, uvěznili ruští vojáci v jedné vesnici v Chersonské oblasti rodiče těžce hendikepovaného děvčátka, které zůstalo samotné doma s vojáky. Dívka nemluví a není schopna se svléknout sama. Když se rodiče vrátili, byla dívka nahá a vedle ní byly v posteli položené bonbony. Dítěti později vypadaly všechny zuby, zhublo a bojí se mužů,“ popisuje jeden z příběhů.

Ruští okupanti podle Činčurové znásilňují nejen ženy, ale i muže, děti a lidi s hendikepem. „Jedním z prvků, které nasvědčují tomu, že to může být systémové, je použití mučicího přístroje, který se nazývá ‚tapik‘. Podle výpovědí ho Rusové používají na různých místech Ukrajiny i Ruska. Z této krabičky posílají elektrický proud do lidského těla, dráty připínají na prsty, uši, ale i intimní partie. Některé oběti navíc kropí vodou,“ popisuje.

Čeho chtějí Rusové sexuálním násilím a týráním civilistů docílit? Jak se liší zkušenosti obětí, které vojáci znásilnili v zajetí, od těch, které zažily sexuální násilí ve svých domovech? A proč tato bolestná svědectví zůstávají na okraji mezinárodní pozornosti?

Tato epizoda obsahuje témata sexuálního násilí a válečných zločinů. Může být emočně náročná a nevhodná pro citlivější povahy. Zvažte, zda chcete pokračovat v poslechu.

Trumpovi podle Ciglerové připadá nespravedlivé, že mu coby nejmocnějšímu muži na světě neposkytují Spojené státy takový komfort, jaký viděl v arabských státech. „Je okouzlený bohatstvím a opulencí, jimiž disponují arabští lídři. Takhle by si to představoval pro sebe,“ říká zpravodajka.

Během zastávky v Kataru dostal Trump luxusní dar – letadlo Boeing-747. „Katar by byl hloupý – cituji experty –, kdyby se nepokusil nasadit do letadla odposlouchávací zařízení. Bezpečnostní technici říkají, že by se letadlo muselo rozšroubovat na nejmenší dílky, aby se z něj mohl stát Air Force One, který splňuje bezpečnostní opatření. To by trvalo roky.“

• Jak se obchodní dohody s arabskými zeměmi promítnou do vztahu USA s Izraelem?
• Proč Trumpova administrativa patří mezi nejzkorumpovanější v moderní historii země?
• Jak se Trump a jeho blízcí angažují ve světě kryptoměn?
• Jaký ohlas mají pouliční protesty?
• A jak moc reálně si Trump pohrává s myšlenkou změny ústavy, aby mohl vládnout i potřetí?

Celé díly Studia N najdete na platformě Herohero, na webu Deníku N jsou přístupné předplatitelům a předplatitelkám Klubu N. Bezplatné části zveřejňujeme v podcastových aplikacích Spotify, Apple Podcasts, Podbean či YouTube. Sledovat nás můžete také na Instagramu.

„Výzkumy ukázaly, že aby veřejnost přijala drastická opatření proti civilistům, musí nejdřív přijít dehumanizace – vyvolání přesvědčení, že Palestinci nejsou nevinní civilisté, a jejich označování za zvířata,“ říká ve Studiu N sociolog Daniel Prokop. „Šíří se lživý argument, že majoritně podporují Hamás. A my jsme byli schopni akceptovat narativ, že tam nevinní civilisté nejsou. Ten nás ale dovede i k blokování humanitární pomoci, včetně výživy pro kojence,“ tvrdí v rozhovoru.

Tato praxe ale podle něj funguje na obou stranách. „Šířila se myšlenka, že teroristický útok 7. října byl legitimní, protože ‚jsou to přece okupanti, a proto to nejsou civilisté.‘ Kvůli dehumanizaci jsme byli schopni přijmout nelegitimní způsoby vedení války,“ říká. Zdůrazňování principů mezinárodního práva podle něj naopak brání relativizaci, a to včetně ruských zločinů na Ukrajině.

V rozhovoru se dotýkáme také tématu nadcházejících voleb a otázky obrany. „V uplácení voličů to s populisty vždycky prohrajete,“ myslí si Prokop. „Jeden bude rozdávat důchodcům, jiný OSVČ. Když někomu nezáleží na fiskální úspornosti, tenhle boj vždycky vyhraje. Proti ekonomickému populismu musí demokratické strany nabídnout buď inovační, reformní vizi, nebo srozumitelný příběh o obraně.“

Sociolog tvrdí, že si v Česku stále pěstujeme kulturu nedůvěry. „Mysleli jsme si, že lidé narození po roce 1989 už budou v pohodě. Ale ukázalo se, že si nedůvěru dál uchováváme v institucích. Třeba ve školství panuje kultura, že chyba je problém. Tuhle logiku pak lidé replikují. A vznikají další instituce, které mají znovu charakter represe, nedůvěry a nepomáhání. Už jsou na světě lidé, kteří nezažili komunismus, ale tyto vzorce si nesou. Musíme to řetězení přerušovat, kde to jde,“ říká Prokop.

Z čeho má Česko brát peníze na vlastní obranu, když veřejné finance nejsou v dobré kondici a vládní politici zároveň mluví o větším zbrojení? Proč má česká společnost tak silnou afinitu k Izraeli a současně projevuje tak málo empatie vůči civilním obětem v Gaze? A způsobil Donald Trump nezvratný kulturní zlom? Podívejte se na celou epizodu.

Mluvíme i o nenávisti na sítích, o tom, proč je Instagram snesitelnější než Facebook, a o tom, jakou ochrannou strategii si vypěstovala proti bulváru. Staňte se členy komunity Studia N na Herohero nebo si předplaťte Klub N a podívejte se na celý rozhovor.

„Lev XIV. mým favoritem nebyl, ale myslím, že je to muž pro tuto dobu,“ říká ve Studiu N katolický kněz a teolog Tomáš Halík. Nového papeže označuje za pokračovatele Františkovy cesty, byť ho prý nebude kopírovat. „Nebude tak impulzivní a nepůjde do kontroverzních věcí,“ tvrdí Halík, během jehož života se na Svatém stolci vystřídalo osm římských biskupů. „Papežem mého života byl František, s ním jsem se nejvíc ztotožnil,“ přiznává.

Konkláve v rozhovoru přirovnává k reality show: „Je to exotická, tajemná, esteticky fascinující a historií prosycená událost, která v sobě nese něco transcendentního. Je to atraktivní i pro lidi, kteří stojí mimo církev, pro mě potom dvojnásob,“ směje se. A všímá si i reakce zvenčí: „Trump z něj velkou radost nemá – prezidentovi odpůrci v něm totiž vidí světový symbol Ameriky.“

Jak se bude Lev XIV. angažovat v mírových snahách na Ukrajině? Jaký boj se odehrává uvnitř církve? A co Halíkovi napsal v osobním dopise papež František? Podívejte se na celý rozhovor.

Putinův režim zorganizoval v Moskvě vojenskou přehlídku na počest vítězství ve Velké vlastenecké válce. „Byla to velmi dobře provedená ruská mediální operace. Viděli jsme sice muzejní kousky, ale chyběla tam nejmodernější technika,“ všímá si politický geograf Michael Romancov. Putin chtěl podle něj ukázat své velké vítězství.

Nejdůležitějším hostem byl čínský vůdce Si Ťin-pching, středoevropské oči ale na kamerách ruské státní televize dlouho hledaly slovenského premiéra Roberta Fica. „Na tribuně jsme ho nezahlédli, možná se tam někde krčil. Objevil se až u hrobu neznámého vojína, a to ve třetí řadě za důležitými světovými politiky. Fico se v Moskvě zachoval jako František Ringo Čech, který držel pero, ale nepodepsal,“ říká ve společné epizodě Studia N a Romancov a spol.

Česká televize čelí dalšímu otřesu. Většina radních během dramatického jednání zbavila funkce generálního ředitele Jana Součka. Padala slova o vydírání, nezvládnuté komunikaci, obviňování ze lží – a to vše v předvolební atmosféře, kdy favorizované hnutí ANO otevřeně mluví de facto o zestátnění veřejnoprávních médií, rušení koncesionářských poplatků a sloučení televize s rozhlasem.

Co stojí v pozadí odvolání Součka? Kdo tlačí na změny ve vedení? A jaké postavy se teď rýsují jako noví kandidáti na šéfa ČT? Ve Studiu N to rozebíráme s investigativní reportérkou Zdislavou Pokornou a redaktorem Tomášem Linhartem.

„Jsme v průšvihu. Až se historik za sto let podívá na dějiny, označí dnešní dobu za první fázi třetí světové války,“ říká ve Studiu N historik Michal Stehlík z podcastu Přepište dějiny. „Řada lidí cítí zápach třicátých let, hledají v historii to, co znají, je to sebezáchovná pozice. Já tam moc souvislostí nevidím, jsme v nové situaci, žijeme ve velmocenské proměně,“ tvrdí.

V budoucnu podle něj války nemusí vyvolávat státy, ale zájmy techno-oligarchů. „Je otázka, jestli národní státy vůbec zůstanou jednotkou, ve které se budou lidé organizovat. Pokud vám stabilitu a bezpečí dokáže zajistit jiná entita, například internetová identita u velké digitální firmy, může se přemalovat celý systém,“ myslí si Stehlík.

Proč v nervózních dobách sílí národovecké hlasy? Jaký příběh mají frustrované společnosti nabídnout demokratičtí politici? A co by dokázal Hitler s dnešní technologií? Podívejte se na celý hodinový rozhovor.

„Kdyby Friedrich Merz mohl, stane se ředitelem zeměkoule. Celý život prahne po tom, co se mu právě splnilo. Chtěl by být hlasem Evropy – a upřímně, moc jiných alternativ nemáme,“ myslí si zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu v Německu Václav Jabůrek. Budoucí kancléř to ale podle něj nebude mít jednoduché. „Země má strukturální problémy. Firmy navíc doplácí na strategii, kterou Německo patnáct let razilo – sázka na čínský trh a levný plyn z Ruska,“ říká ve Studiu N. 

Proč se z někdejšího ekonomického motoru Evropy stal „nemocný muž kontinentu“? Jak chce Friedrich Merz udělat z Německa vojenskou velmoc? Proč se mezi mladými Němci šíří radikalizace? A je země připravená přiznat si, že její někdejší důvěra v Rusko byla fatálním omylem? Podívejte se na speciální Studio N natáčené v severoněmeckých Brémách.

Lidé posílají na sbírku Dárek pro Putina průměrně čtvrt milionu korun denně. „Když Trump křičel v Oválné pracovně po Zelenském, přišlo na účet přes šest milionů. Roznášíme radost do ruských zákopů. Lidi chápou, že zbraně vedou k míru,“ říká ve Studiu N Martin Ondráček. Přestože zbrojní průmysl zažívá žně, přál by si, aby byly ještě větší. „Jenže postavit zbrojovku je martyrium. Mám kamaráda, který se už šest let snaží zprovoznit jen obyčejnou obalovnu asfaltu. Když chcete postavit linku na munici, musíte řešit, jestli o pět kilometrů dál nezemře chřástal,“ tvrdí ve Studiu N.

V rozhovoru říká, že tlačítko s atomovou bombou v Rusku nikdo nestiskne, a myslí si, že kdyby Evropa napřela všechny síly, dokázala by Ukrajina Putina na svém území položit na kolena: „Obranný průmysl Ukrajiny je na neuvěřitelné úrovni. Oni dnes vyrábějí víc dělostřelecké munice než celá Evropa dohromady. Otázka nestojí tak, že by Ukrajina měla chtít být v NATO, ale Aliance by naopak měla chtít Ukrajinu ve svých řadách.“

Jak se shání vrtulník Black Hawk? Co teď Ukrajina potřebuje nejvíc? A má obavy o svou bezpečnost? Podívejte se na celý rozhovor.

„I když má papež František pověst obrovského liberála a reformátora, nezměnil jedinou část katolické doktríny. Přetvořil ale církev na úrovni praxe,“ říká ve Studiu N teolog Jaroslav Franc z Cyrilometodějské teologické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. „Vatikán během jeho působení zásadně proměnil způsob komunikace. Papež František přestal používat zájmeno já a z papežského slovníku zmizely i příkazy a požadavky,“ říká v rozhovoru s Filipem Titlbachem. 

V čem byl jeho pontifikát přelomový? Proč se mnohokrát dostal do konfliktu s tradičními představiteli katolické církve? A kdy budeme mít papežku? Podívejte se na celý rozhovor.

„Varování před zkázou civilizace kvůli AI může znít dramaticky, ale není úplně přehnané – pokud vývoj nebude doprovázen jasnými etickými, právními a bezpečnostními pravidly, hrozí ztráta kontroly. Záleží na tom, jak rychle si společnost uvědomí, že technologie musí sloužit lidem, ne je ovládnout,“ odpovídá nám ChatGPT na otázku, jestli kvůli nezvládnutému rozvoji vyhubí AI lidstvo.

Šéf vědecké rubriky Deníku N Petr Koubský by překvapivě upřímnou odpověď podepsal. Pročetl totiž studii AI 2027 od pětice prognostiků, která přichází s katastrofickými závěry. Jakým směrem se vývoj AI vydá v následujících letech? Jakou roli v tom budou hrát USA a Čína? A skutečně hrozí zkáza civilizace? Podívejte se na celé Studio N.

„Války se vedou proto, aby někdo vyhrál a někdo prohrál. Ale celní války mají vždycky jenom poražené,“ říká ve Studiu N bývalý ministr financí Miroslav Kalousek. Americká cla podle něj ekonomiku našeho typu poškodí více než jiné. „Trumpova hra nemá žádná pravidla, která kdy byla v globální politice napsaná nebo nepsaně platila,“ tvrdí.

Fialově vládě vyčítá, že nepřišla se systémovými řešeními. „Stanjura se Schillerovou si v poctivosti rozpočtování nemají co vyčítat,“ říká. S obavami se dívá na blížící se parlamentní volby: „Pokud bude Babiš vládnout s radikály, je namístě se obávat toho, že začne utahovat šrouby jako Fico a Orbán. To, co se děje například s médii na Slovensku nebo v Maďarsku, mu velmi konvenuje,“ varuje Kalousek.

Proč se Evropa nechová jako sebevědomá ekonomická velmoc? Jak dlouho ještě dokáže žít Česká republika na dluh? A proč nakonec nezaložil novou stranu? Podívejte se na celý rozhovor.

Když vám přijde pozvánka na Hrad, měla by to být čest. Během působení Miloše Zemana ale lidé schůzky v sídle prezidenta popírali. A měli proč. Přítomnost Zdislavy Pokorné na nádvořích místní osazenstvo značně znervózňovala. Zemanovi lidé polepili brány fólií, zřídili si hradní taxi a mnozí vlivní lidé se reportérku snažili obejít pěšky. Vyprávíme bizarní příběhy, které jsme viděli na vlastní oči. A definitivně tak uzavíráme jednu politickou éru.

Hosty Filipa Titlbacha jsou investigativní reportérka Zdislava Pokorná, šéf investigativního oddělení Deníku N Michael Švec a tvůrčí duo Antonie Rašilovová a Roman Poliak, kteří stojí za inscenací Zadním vchodem na Hrad. Podívejte se na celou epizodu.

„Když zveřejňuji parodické video, pokaždé přemýšlím nad tím, jestli už to není riskantní. Jestli už se teď nenaštvou a nezačnou mě sledovat nebo jestli nedopadnu jako Kuciak, byť se k němu nechci přirovnávat. Dřív jsem ten strach neměl,“ říká ve Studiu N slovenský komik František Košarišťan, známý pod přezdívkou Fero Joke. „Ficova vláda chce, abychom se báli. Za socialismu jsme tu měli Lasicu nebo Satinského, dneska spousta influencerů říká, že radši zůstanou apolitičtí,“ tvrdí komik.

Chtěl by prý stát na správné straně historie. „V naší vládě je kupa neschopných lidí. Do slovenské nemocnice nechceš jít, stejně tak nechceš absolvovat vzdělávací systém. Podstatné problémy tu překrývá Martina Šimkovičová tím, že rozdmýchává emoce ve společnosti. Ona je zatrpklý, zlý člověk. Chce pozornost, kterou nedostávala v dětství. Přál bych jí lásku,“ říká Fero Joke.

Proč jsou podle něj lidé na sítích čím dál agresivnější? Co by se muselo stát, aby definitivně odložil humor? A proč si Ficova vláda vybrala za svůj terč LGBTQ lidi a psychiatrické pacienty? Podívejte se na celou epizodu.

Petr Laštovka je jedním z těch, kteří se podívali smrti do tváře. Ve své nové knize Umřel jsem, ale už je mi líp popisuje svůj boj s rakovinou a používá u toho svůj typický morbidní humor. „Co je hrozný, je umírání. To nikomu nedoporučuju. Ale smrt jsem měl hezkou, barevnou,“ vypráví ve Studiu N. „Bylo to nesmírně příjemné setkání s fantaskním prostorem. Všude jsem viděl krásné bytosti, a když jsem měl tendenci otevřít oči, řekly mi: Když to uděláš, zemřeme,“ vzpomíná na svůj prožitek s klinickou smrtí.

Každý den si v této zemi vyslechne diagnózu rakoviny 250 lidí – proč je to ve společnosti stále tabu? Co se mu honilo hlavou, když se dozvěděl svou diagnózu? A jak se člověku přeskládají priority? Podívejte se na celý záznam. Možná se po této epizodě přistihnete, že se na svůj život díváte trochu jinak.

„Transplantovat se dá vše kolem mozku, ale ne mozek samotný. Když vás dám do Claudie Schiffer, pořád budete čůrat vestoje,“ říká lékař Vladimír Beneš, který se řadí k osmdesátce nejlepších neurochirurgů světa. „Práce chirurga je i nedělat nic. Observace je dokonalá léčebná metoda,“ tvrdí. Co touží ještě vědět o mozku? Jak se vypořádává s konceptem duše? Když cítíme lásku, proč kreslíme srdíčka, a ne mozečky? A co během hodiny rozhovoru vypozoroval o mozku moderátora? Podívejte se na celý rozhovor.

„Někteří novináři České televize to považují za finální dějství,“ popisuje ve Studiu N náladu na Kavčích horách investigativní novinářka Zdislava Pokorná. „Ve stresu musí být i Václav Moravec. Je to poslední člověk na seznamu radního Pavla Matochy, jinak jsou všichni pryč,“ říká. Kdo tlačí na sloučení České televize a Českého rozhlasu? Proč se generální ředitel Jan Souček dostal do vydíratelné pozice? A jaké vazby má radní ČT Pavel Matocha s uhlobaronem Pavlem Tykačem? 

„Rap si má sáhnout na autentickej prožitek. Kdyby stará bába z paneláku v Litvínově natočila dobrou desku, jsem nadšenej,“ říká Vladimir 518, jeden z nejdéle působících rapperů na české scéně. „Vždycky jsem si představoval, jaký by to bylo, kdybych měl jeden poslední den. Konečnost mi připadá přitažlivá. Mnohokrát už jsem se jí podíval do tváře,“ přemítá ve Studiu N. Kdy by měli rappeři odejít do důchodu? Jak globální hvězdy jako Kanye West pokřivily obraz celého žánru? Jakých budov, které byly srovnány se zemí, je mu nejvíc líto? A které výrazné subkultury jsou na ústupu? Podívejte se na celý rozhovor.

„Lámu si hlavu nad tím, jak vysvětlovat Čechům potřebu podporovat Ukrajinu. Proruských obyvatel je u nás málo, Češi by rádi viděli neutrální střední cestu. Ptají se, co z toho budou mít,“ říká v rozhovoru s Filipem Titlbachem ministr zahraničí Jan Lipavský. Jak hodnotí výsledky Trumpových snah o příměří? Jak se z Piráta stane politik na kandidátce ODS? A podporuje Česko další bombardování Gazy? Podívejte se na celé Studio N.

„Broligarchie je jen mediální nálepka, která odráží zvláštní vývoj v Americe, kde několik málo technologických gigantů zdánlivě spojilo svůj ekonomický zájem se zájmem autoritářského populisty. Ve světě spíš sledujeme něco, čemu už se delší dobu říká technofeudalismus. Začíná být naprosto nemožné regulovat globální monopoly,“ říká ve Studiu N politoložka Zora Hesová z Ústavu politologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Sledujeme zlomové globální přeskupování politické moci? Proč přibývá států, které se odchylují od liberální demokracie? A jak se efektivně bránit autoritářům? Podívejte se na celou epizodu. 

„Část společnosti má pocit, že my umělci nevíme, co je reálný život, že žijeme v přepychu a kážeme lidem, kteří přemýšlí, jak zaplatit nájem. Tyto lidi naše politické názory ženou do náruče populistů a radikálů,“ říká ve Studiu N herečka Martha Issová. Měla by kultura před parlamentními volbami „zasáhnout“? Jak pracuje s černými myšlenkami, že se svět řítí do nebezpečné pasti? A proč odchází z legendárního Dejvického divadla? Podívejte se na celý rozhovor.

„V našich končinách je Eurovize vykreslovaná jako šaráda, pro mě je to hudební olympiáda,“ říká slovenský zpěvák Adam Pavlovčin aka ADONXS, který bude letos v nejsledovanější hudební soutěži na světě reprezentovat Českou republiku s novým hitem Kiss Kiss Goodbye. Ve Studiu N otevřeně mluví o politice v hudbě, o kritice, že coby Slovák reprezentuje Česko, o šancích Slovenska na návrat do Eurovize i o tom, zda by Praha zvládla uspořádat tak velkolepou show. Podívejte se na celý rozhovor.

„Kdybych byl v posledních hodinách v umělém spánku a pustil bys mi to video, řekl bych, že je to AI,“ komentuje ve Studiu N ponižující schůzku Trumpa, Vance a Zelenského politický geograf Michael Romancov. Proč šéfové Bílého domu křičeli v Oválné pracovně na prezidenta napadené země? Pracuje Donald Trump pro ruského diktátora Putina? A pokud Spojené státy hodí Ukrajinu před palubu, dokáže si Evropa poradit sama? Podívejte se na celou epizodu.

V největší české nemocnici se mělo roky manipulovat zakázkami, peníze daňových poplatníků údajně končily v kapsách úzké skupiny vlivných lidí a policie teď rozplétá rozsáhlou korupční síť sahající až k nejvyššímu vedení Motola. Jak celé korupční schéma fungovalo? Jaké důkazy mají vyšetřovatelé v rukou? A co všechno tento skandál vypovídá o stavu českého zdravotnictví? Do Studia N přišli investigativní reportéři Deníku N Zdislava Pokorná a Lukáš Prchal, kteří kauzu podrobně sledují. Podívejte se na celou epizodu.

CDU/CSU sice v Německu vyhrála volby, ale jejich výsledek je hořkosladký. Friedrich Merz se chystá převzít moc, jenže ho čekají těžká rozhodnutí – od sestavení vlády přes řešení krize německé ekonomiky až po posílení evropské soudržnosti v době amerického odklonu od transatlantické spolupráce. Jaký dopad bude mít jeho politika na Česko, Evropu a podporu Ukrajiny? A proč stále víc mladých Němců tíhne k radikálním stranám? Filip Titlbach mluví s vedoucí Katedry německých a rakouských studií na FSV UK Zuzanou Lizcovou.

Od začátku Putinovy plošné invaze den po dni popisuje nejnovější vývoj na bitevním poli. „Nejpravděpodobnější scénář letošního roku je zamrznutí konfliktu v hranicích, které budou aktuální v čase, kdy se to stane,“ předvídá ve Studiu N vedoucí publicistiky slovenského Denníku N Roman Pataj. „Jediný, kdo tuto válku chce, je Vladimir Putin, a to proto, aby po sobě zanechal nějaký odkaz a aby ho nedostihl osud rumunského diktátora Ceaușesca, kterého zastřelili u zdi. Kdyby Putin nebyl na světě, základní motiv války by pominul,“ říká.

Čeho se Putin bude snažit dosáhnout, aby byl spokojený? Jak dynamiku bojů změnily drony a nasazení severokorejských vojáků? A proč Západ radikálně nezasáhl už při anexi Krymu a nechal Putina pokračovat? Podívejte se na celou epizodu.

„Rusové coby geniální loutkáři nás budou v těchto týdnech utvrzovat v pocitu, že se na nás Amerika úplně vykašlala. Je třeba mít oči na šťopkách,“ upozorňuje ve Studiu N historik a ukrajinista David Svoboda. „Pokud Ukrajina nedostane jasné bezpečnostní garance, což musí být buď členství v NATO, nebo vyzbrojení země po zuby, Rusku se v dohledné době po oddechu podaří sebrat síly a dokončit dílo.“

Nechá Západ Ukrajinu padnout? Jak moc se rozštěpil vztah mezi Evropou a Spojenými státy? A jakou ideologickou válku rozpoutal na Mnichovské bezpečnostní konferenci americký viceprezident J. D. Vance? Podívejte se na celou epizodu.

„Hrozně rád si hraju na to, že jsem hustej. Že jsem hrdina, který dělá odvážné kroky. Bojím se ale, že v reálném životě bych tu odvahu neměl,“ říká herec Oskar Hes, který vynikl v rolích odbojáře Josefa Mašína nebo šumavského převaděče Josefa Hasila. Vnímá bratry Mašíny jako hrdiny, nebo vrahy? Jak ho v životě ovlivnila šikana? Proč mu po StarDance vypovědělo tělo službu? Co si odnesl z knih Jordana B. Petersona? A proč mu imponuje raubířství? Poslechněte si celou epizodu Studia N.

„Byl bych rád, kdybych se nemusel bát letošních voleb. Babišova politika znamená podstatné riziko, že se zahraničně začneme orientovat jinak. Zase nám hrozí obrat na opačnou stranu. Toho já se dožít nechci. Prožil jsem v minulém režimu dvacet sedm let a měl jsem toho plné zuby. Kdybych v tom žil dalších deset, tak bych se asi upil – jako leckdo,“ říká ve Studiu N český intelektuál, spisovatel a scénárista Pavel Kosatík.

V jaké intelektuální kondici je český národ? Jak válka na Ukrajině změnila pohled Čechů na vlastní historii? A proč se svět odklání od liberální demokracie? Podívejte se na celou epizodu.

Platformy pro erotický obsah zpřístupnily sexuální práci a díky přesunu na internet se zvýšila její bezpečnost. „Narůstá ale počet lidí, jejichž živobytí závisí na výdělcích z OnlyFans. A čelí obrovskému tlaku od svých sledujících. Ti po nich žádají stále více, což je vede k překračování hranic. Z našich výzkumů vyplývá, že to snižuje jejich sebehodnotu a je pro ně těžké necítit se jako oběť. Mnozí mladí lidé navíc nedohlédnou, že vstup na tyto platformy může negativně ovlivnit jejich budoucí kariéru,“ říká Táňa Reháková z projektu NePornu.

V rozhovoru s Filipem Titlbachem také vysvětluje, jak člověk pozná závislost na pornografii, jakým způsobem se jí lze zbavit, proč mají lidé čím dál méně reálného sexu, proč v mainstreamovém obsahu pro dospělé dostává tak málo prostoru takzvané etické porno nebo proč je Česko v produkci a distribuci porna evropským impériem. Podívejte se na celou epizodu Studia N.

Donald Trump rozehrál hned v prvních týdnech od nástupu do Bílého domu vysokou hru: odstartoval obchodní války a útočí cly. Připustil použití nátlaku k získání Grónska a Panamského průplavu. Mluví o získání Kanady a nově chce vlastnit Pásmo Gazy. Spojené státy vystupují z jedné organizace za druhou, státní zaměstnanci dostávají hromadné výpovědi a Elon Musk využívá nově nabytou moc pro získání citlivých dat stamilionů Američanů a ovlivňování politického dění v Evropě. Zahraniční zpravodajka Deníku N v USA Jana Ciglerová v rozhovoru s Filipem Titlbachem vysvětluje, jaké dopady má řádění nové administrativy. Podívejte se na celé Studio N.

Anna Marešová mění pohled Čechů a Češek na intimní design i městskou dopravu. V Praze můžete zahlédnout elegantní tramvaj T3 Coupé, která probouzí myšlenku, že na společném prostoru záleží a že MHD může být vkusná, funkční a zároveň navazovat na městskou tradici. Její intimní pomůcky svojí estetikou redefinují představu o tom, že erotické produkty musí lákat lascivností. A lanovky, které vás za nějaký čas vyvezou na Ještěd a na Petřín, vzbudily velké ohlasy, i když zatím existují jen na papíře. 

Jak přemýšlí o designu, funkčnosti a emocích, které její tvorba vyvolává? Kolik z toho, co navrhla, se nikdy nepoužilo? A jak českému designu zavařuje umělá inteligence, levné zboží z Číny a obchodní válka vedená Donaldem Trumpem? Podívejte se na celý rozhovor Filipa Titlbacha s jednou z nejvýraznějších českých designérek.

Upozornění: rozhovor obsahuje explicitní popis sexuálního násilí, zvažte, zda chcete pokračovat v poslechu.

Novinářka Apolena Rychlíková pod falešnou identitou šest týdnů zkoumala, jaký obsah se šíří v české komunitě na platformě Discord. Narazila na statisíce materiálů: od šíření dětského porna až po ilegální obchod s intimními fotkami a videi. Některé ženy a dívky mají zkušenost s vydíráním, většina o sdílení jejich erotického obsahu vůbec netuší. 

Co všechno se novinářce dostalo do rukou? Jak reagovaly ženy, které na uniklé soubory upozornila? A proč policie nedokáže pomoct všem obětem? Podívejte se na celou epizodu Studia N.

„Je to politická hra, aby se nemluvilo o podstatných věcech. Nevím o nikom, kdo chce přeskočit plot a vniknout do budovy Úřadu vlády. Nikdo žádný státní převrat nechystá, lidé slušně demonstrují, protože jsou opravdu pobouření politikou Roberta Fica,“ říká v rozhovoru s Filipem Titlbachem investigativní novinářka slovenského Denníku N Monika Tódová. Co se skrývá v pozadí slov o puči, kterými slovenský premiér vystrašil část národa? Proč za jeho verzí stojí i prezident Peter Pellegrini? A přitvrdí Ficova vláda vůči vlastním obyvatelům? Podívejte se na celou epizodu Studia N.

Může za inflaci vláda Petra Fialy, jak tvrdí Andrej Babiš, nebo ji nastartoval v premiérské funkci právě on, jak naopak říká Petr Fiala? Budou platy v roce 2025 růst? Berete ve své pozici adekvátní částku, nebo jste podhodnocení? A jak si správně říct o zvýšení mzdy? Podívejte se na Studio N, ve kterém Filip Titlbach s ekonomickou novinářkou Ivou Špačkovou porovnávají příjmy v různých pracovních oblastech. 

Nejprve Slovensko hledalo premiéra, následně údaje z hacknutého katastru a nakonec úctu k prezidentovi kvůli jednomu nepodání ruky. Otočila se země na geopolitické křižovatce definitivně na Východ? Jak moc se Fico zamotává do vlastních lží? A co udělala s vlastenectvím ve slovenské krvi nová opulentní verze národní hymny s fujarovým dovětkem? Filip Titlbach si pozval do Studia N slovenského politického analytika a komentátora Mariána Leška. Podívejte se na celou epizodu.

Vyjednavači Izraele a hnutí Hamás se dohodli na příměří. Obě strany souhlasily s dočasným zastavením bojů, osvobozením rukojmích a propuštěním vězňů. Jaké podmínky musí obě strany dodržet? Jak náročné bylo příměří vyjednat? A kdy se podaří udělat z Gazy znovu místo pro život? Filip Titlbach se ve Studiu N ptá reportérky Dominiky Píhové.

„Umím sám sobě napsat parte,“ říká herec Daniel Krejčík, který strávil dětství v rodinném pohřebním ústavu. Byla to prý dobrá herecká škola. „Když jsem poprvé zkoušel hrát, stoupl jsem si před zrcadlo a ztvárňoval, že mi někdo umřel. Takhle jsem pohřbil spoustu lidí,“ směje se ve Studiu N. Jak si představuje svůj pohřeb? Co stálo za jeho angažmá ve Výměně manželek? A lituje nákupu zámku v Osečanech? Podívejte se na celý rozhovor.

Andrej Babiš po Novém roce natočil naštvané video, ve kterém se ostře pustil do vlády a její ekonomické politiky. Petr Fiala kontroval záběry, na nichž bouchá pěstí do stolu a snaží se probudit národní sebevědomí. A zatímco se hlavní rivalové nadcházejících sněmovních voleb snaží upoutat pozornost, tu největší na sebe v posledních dnech strhl především Tomio Okamura. Policie totiž požádala Sněmovnu, aby ho vydala k trestnímu stíhání kvůli billboardové kampani.

Jak výrazně zasáhla policejní žádost do předvolební kampaně? Jak velká je pravděpodobnost, že předseda SPD opravdu skončí ve vězení? A v jaké atmosféře Česko prožije letošní předvolební kampaň? Filip Titlbach se ptá politického analytika Deníku N Jana Tvrdoně. Podívejte se na celý hodinový rozhovor.

„V podstatě teď vládne náboženský kapitalismus. Jsme na náboženském trhu a musíme lidem vysvětlit, co jim nabízíme,“ říkají evangeličtí faráři a youtubeři Jakub Helebrant a Karel Müller z dvojice Pastoral Brothers. Jak si vysvětlují, že Bůh dopouští tolik nespravedlnosti a násilí? Proč se hlasitě vymezují proti Dominiku Dukovi nebo Alianci pro rodinu? Čím pohoršují své kolegy? A jak interpretují píseň Desatero od Lucie Bílé? Podívejte se na více než hodinový rozhovor.

Rok 2025 bude podle všeho turbulentní. Svět i domácí scénu čekají klíčové události, které budou formovat budoucnost nás všech. Filip Titlbach společně se šéfredaktorem Deníku N Pavlem Tomáškem rozebírají, co nás společně čeká a jaké výzvy budeme muset překonat: od politických otřesů a vojenských konfliktů po ekologické problémy, technologický vývoj a společenské proměny. Poslechněte si Studio N a buďte připraveni na to, co přinese rok 2025.

Přistupujeme ke všem národnostním menšinám stejně, nebo se necháváme unášet předsudky? Proč se daří radikálům oslovovat voliče v otázce migrace a demokratické strany v tématu selhávají? A jak zůstat otevřenou zemí, ale neztratit přitom pocit bezpečí? 

S Filipem Titlbachem diskutují psychoterapeutka a někdejší disidentka Věra Roubalová Kostlánová, bývalý velvyslanec České republiky při NATO Jakub Landovský, reportérka Deníku N Petra Procházková a ředitelka Sdružení pro integraci a migraci Magda Faltová. Poslechněte si záznam z dalšího živého natáčení Studia N v pražském Divadle X10.

„Je to strašná ostuda. Když jsem tu fotku viděl, cítil jsem hněv. Že se Robert Fico rozhodl vycestovat do Moskvy za válečným zločincem Putinem, vnímám jako popření všeho, k čemu se Slovensko oficiálně hlásí. Fico udělal krok do prostoru, kam nepatříme. Chtěl jsem zakřičet na celý svět, že s tím nesouhlasím já ani většina země,“ říká ve Studiu N šéfredaktor slovenského Denníku N Matúš Kostolný.

Co spolu v Kremlu Fico s Putinem řešili? Proč se slovenský premiér před návštěvou Moskvy dostal do sporu s Volodymyrem Zelenským? A kdy s Ficem dojde trpělivost západním spojencům? Podívejte se na celý hodinový rozhovor.

„Nárokovala jsem si úspěch a pak jsem měla pocit nespravedlnosti,“ komentuje své vyřazení ve StarDance Chili Ta. Soutěžící podle ní žijí několik týdnů v mikrovesmíru, který je plný náročných a intenzivních momentů. „Lidé nevidí, jak obrovský je to projekt a kolik lidské síly to vyžaduje. Je to neskutečný, obrovský kolotoč.“ Má Česká televize utrácet veřejné peníze za taneční soutěž? Proč se zastává humoru Marka Ebena? A co českému divákovi uniká při sledování reality show? Foodbloggerka a účastnice StarDance, Survivoru, SuperStar a MasterChefa odpovídá ve Studiu N.

Jediným podezřelým v případu vraždy šéfa americké zdravotní pojišťovny UnitedHealthcare Briana Thompsona je 26letý absolvent prestižní University of Pennsylvania Luigi Mangione. Jeho zatčení vyvolalo bouřlivé reakce na sociálních sítích, kde je Mangione mnohými prezentován jako bojovník proti nespravedlivému zdravotnickému systému. 

Jak se z talentovaného mladíka z prominentní rodiny stal obviněný z vraždy? Co ho vedlo k tak radikálnímu činu? A proč se pro tolik lidí proměnil v hrdinu a sex symbol? Filip Titlbach se ptá v podcastu zahraniční zpravodajky Deníku N ve Spojených státech Jany Ciglerové.

Jsou to lidé, s jejichž tvářemi si cizinci často spojují český národ. Svým talentem a úspěchem dělají jméno naší zemi v zahraničí. Operní pěvkyně Dagmar Pecková, trenér národního hokejového týmu Radim Rulík a modelka Tereza Maxová společně s Filipem Titlbachem zkoumají, co je dnes vlastenectví. Odpovídají, jak náročné je nést břemeno reprezentace nebo kdy naposledy se za Českou republiku styděli. Poslechněte si celý záznam debaty z pražského Divadla X10.

Byť Palachův čin pořád plně nepochopil, hrál by ho prý po letech jinak. „Neumím si představit, jaký zmar by musel nastat, abych burcoval lidi jako on,“ říká herec Viktor Zavadil. V rozhovoru s Filipem Titlbachem ve Studiu N popisuje, kdy při natáčení prožíval strach ze smrti. Reaguje také na kritiku nového životopisného filmu o Bedřichu Smetanovi, přemítá o tom, proč ho pohání nespokojenost, a odpovídá na otázku, nakolik si filmaři mohou dovolit ohýbat historická fakta. Poslechněte si celý hodinový rozhovor.

Svět překvapil rychlý postup povstalců, kterým se v Sýrii podařilo kompletně obsadit největší město Aleppo a zahájit další postup na jih. Dostává se režim Bašára Asada do úzkých? Kteří světoví hráči ze situace profitují? A může být rozhoření dřímající občanské války rozbuškou pro ještě větší konflikt v regionu? Filip Titlbach se ve Studiu N ptá politologa Marka Čejky, který se zaměřuje na problematiku Blízkého východu.

Gruzií zmítají bouřlivé nepokoje proti vládní straně. Odklon od Evropské unie rozpoutal hněv, který může stát u zrodu revoluce podobné ukrajinskému majdanu. O co všechno se hraje v této kavkazské zemi? Proč se kabinet rozhodl pozastavit nastoupenou cestu do Evropy? A jakou roli v tom hraje Putinovo Rusko? Filip Titlbach mluví ve Studiu N s válečnou reportérkou Petrou Procházkovou.

Vyostřený konflikt mezi vedením armády a ministryní obrany Janou Černochovou vyhřezl na veřejnost. Na stole jsou nejméně tři případy, které mezi šéfkou rezortu a armádním velením způsobují kolizi. Ministryně tvrdí, že ji někteří vojáci obchází, lžou jí a úmyslně zamlčují informace. Armáda to odmítá.

• Za co všechno Černochová plísní armádu?
• Jde o vážná pochybení, nebo nepodstatné chyby, které ministryně používá jako bič na speciální síly?
• Jakou roli v tom hraje politický mikromanagement a osobní vztahy s generálem Řehkou?
• Důvěřují vojáci své ministryni?
• A nakolik tato situace ohrožuje bezpečnost Česka v době probíhající Putinovy války na nedaleké Ukrajině?

Filip Titlbach se ptá Jana Wirnitzera, který v Deníku N pokrývá armádní témata a investigativního reportéra Lukáše Prchala.

“Někteří novináři mi vyčítají, že jsem čtecí hlava. Myslete si o mně, co chcete, nejsem prázdný člověk,” říká moderátor Televizních novin na Nově Rey Koranteng. On zase část novinářské obce kritizuje za angažovanost. “Mají pocit, že jejich pohled na svět je jediný správný a všechny ostatní to musí zajímat,” tvrdí ve Studiu N. Jak se po 30 letech na Nově proměnil jeho přístup k novinařině? Proč si myslí, že situace v TV Markíza nebyla tak horká, jak ji líčil moderátor Michal Kovačič? A proč si není jistý, zda se mají zvyšovat koncesionářské poplatky pro veřejnoprávní média? Poslechněte si celý rozhovor.

Vladimiru Putinovi v poslední době zvonil telefon od nově zvoleného amerického prezidenta Donalda Trumpa nebo německého kancléře Olafa Scholze. O čem spolu hovořili? Dostává se ruský diktátor z mezinárodní izolace? A jakou roli má v dnešní diplomacii „politika po drátě“? Filip Titlbach se ve Studiu N ptá politického geografa Michaela Romancova. 

„Část Ameriky je nadšená, kurážná a trochu nafoukaná. Veze se po vítězné vlně a někdy to dává těm ostatním sežrat. Ti druzí prožívají smutek, beznaděj, apatii a jsou zmatení,“ říká zpravodajka Deníku N v USA Jana Ciglerová. Jak se Spojené státy vyrovnávají s výsledkem prezidentských voleb? Jakými lidmi se Trump začal před vstupem do Bílého domu obklopovat? A musí se Evropa v otázkách bezpečnosti přestat spoléhat na tradičního spojence? Poslechněte si celý hodinový díl Studia N.

„Liberálové dnes vedou jen ústupové boje, vznikají čím dál širší koalice proti populistům. Silní vůdci naplňují představu, po které část lidí zase touží. Začíná se to podobat Evropě ve třicátých letech,“ říká ve Studiu N literární historik Martin C. Putna. 

„Jsme rozetnuti vedví tragickým, nešťastným a velmi nesmiřitelným způsobem,“ myslí si. Proč neumíme racionálně debatovat o konfliktu na Blízkém východě? Jak se vyvíjel český vztah k Izraeli? A dají se vyhraněné společenské fronty ještě spojit? Poslechněte si více než hodinový rozhovor.

Svět s napětím očekává, co přinese comeback Donalda Trumpa do Bílého domu. „Amerika možná bude great again, ale pochybuji, že v průběhu následujících čtyř let,“ říká novinář serveru Voxpot Matěj Schneider. Ve Studiu N předpovídá, jakým směrem se jeho administrativa vydá.

Bude mít Evropa ve Spojených státech stále důvěryhodného partnera? Jak se po jeho nástupu změní dynamika války na Ukrajině a na Blízkém východě? Bude se Trump řídit kontroverzním plánem amerických konzervativců, který chce rozšířit pravomoce prezidenta, podřídit mu FBI, zastavit prodej potratových pilulek, zakázat pornografii nebo zrušit klimatické zákony a manželství stejnopohlavních párů? A jak teď poroste byznys Elonu Muskovi? Poslechněte si celou epizodu.

„Byla jsem dítě. Pamatuju si, jak otec zmlátil mámu. Ležela zbitá v koupelně na zemi a plakala,“ popisuje ve Studiu N první zkušenosti s násilím Jasmína Houdek. Později, ve čtrnácti letech, ji sexuálně znásilnil rodinný známý. Dnes coby instruktorka sebeobrany pomáhá ostatním obětem. „To, že oběti sexuálního násilí mlčí, není jejich volba. Do toho je dotlačila společnost,“ říká.

Co jí na společenské debatě nejvíc rozčiluje? Kolik ran je potřeba na eliminaci útočníka? A co můžeme udělat pro to, abychom násilí předešli? 

Jaké vnitřní problémy dovedly podstatnou část americké společnosti do stavu, že za řešení považuje volbu mnohokrát usvědčeného lháře, který čelí řadě trestních obvinění? Jakou zodpovědnost za nespokojenost nese současná administrativa v čele s Joem Bidenem a Kamalou Harris? A přijde v případě výhry demokratické kandidátky scénář podobný útoku na Kapitol?

Šéfredaktor Deníku N Pavel Tomášek a redaktor Jan Wirnitzer s Filipem Titlbachem tipují, kdo se nakonec stane vítězem nebo vítězkou amerických prezidentských voleb.

Jak se správně naučit odpočívat? Zvládne jednou umělá inteligence personalizovanou psychologickou pomoc? A jak influenceři pomáhají a zároveň škodí diskuzi o duševním zdraví? Poslechněte si více než hodinový záznam Studia N live o digitálních technologiích a wellbeingu, který jsme natáčeli s publikem na Inspiračním fóru jihlavského dokumentárního festivalu. Filip Titlbach si pozval neurovědkyni Marii Hájek Salomonovou z organizace Nevypusť duši.

Jak se dívá na filmaře, kteří v dnešní době hovoří o ztrátě umělecké svobody? Jak velký dohled chtěl mít Český rozhlas nad jeho novým filmem? A lituje svého tweetu o tom, že jsme propásli možnost vybombardovat hotel se Zemanem, Ficem a Orbánem uvnitř? Hostem Filipa Titlbacha ve Studiu N je režisér Jan Hřebejk. 

Andrej Babiš se snaží zbavit reputační šlamastyky s StB. Marně. Lidovci tak dlouho grilovali kandidáty, až se nezměnili. A pirátské kormidlo je otočené k čím dál hlubšímu dnu. Aktuální dění komentuje ve Studiu N Filip Titlbach s politickým analytikem Janem Tvrdoněm. 

„Nespekulujte, co Fico prosazuje, tam je prázdnota. Největší hodnotou je pro něj moc,“ říká ve Studiu N sociolog Michal Vašečka. „Potřebuje nechat zamrznout společnost v její dynamice, atomizovat lidi a nepřipustit, aby se masivně setkávali. Chce, aby byli zoufalí a aby to vzdali,“ zamýšlí se v rozhovoru.

Jak si slovenský premiér představuje ideální fungování státu? Proč si Evropská unie neumí poradit s lidmi, jako je Fico nebo Orbán? A v čem jsou si Češi a Slováci vzdálenější, než si oba národy myslí? Ptá se Filip Titlbach.

Tajné služby v poslední době řešily nejméně čtyři události: českou stopu ve velké kauze FBI, pražskou schůzku s ruským oligarchou, pobyt „zavražděného“ ruského pilota v Chebu nebo shánění peněz pro Hamás. Do jakých zpravodajských her je aktuálně Česko vtaženo? Filip Titlbach se ve Studiu N ptá Zdislavy Pokorné a Lukáše Prchala z investigativního oddělení Deníku N. 

„Nevím, kam chodí nápady, ale ke mně ne,“ přiznává v otevřeném rozhovoru ubývající síly Zdeněk Svěrák. „Člověk musí být trochu hrdina, aby stářím kráčel se vztyčenou hlavou a nebyl bolestín,“ říká. Jaké události v životě oplakal? Které lidi nemá rád? Dělají si mezi Cimrmany naschvály? A proč podle něj patří humor i na pohřeb? Odpovídá v rozhovoru s Filipem Titlbachem ve Studiu N. 

„V posledním roce podpora Benjamina Netanjahua klesala, invaze do Libanonu ale trend otáčí,“ říká reportérka Deníku N v Tel Avivu Dominika Píhová. Jak se proměnily společenské nálady v Izraeli rok po teroristickém útoku Hamásu? Může být válka na Blízkém východě rozbuškou globálního konfliktu? A existuje cesta ke zklidnění napětí? Odpovídáme ve Studiu N.

Jsme v situaci, kdy se snažíme uhájit aspoň status quo a zabránit šíření největších lží, říká Roman Samotný, majitel bratislavského baru Tepláreň, před kterým před dvěma lety při střeleckém útoku přišli o život dva queer lidé, Matúš a Juraj. „Pokud někdo cítí, že je toho na něj už moc, a má potřebu odejít ze Slovenska, úplně to chápu,“ říká ve Studiu N Samotný.

Slovenští politici podle něj používají nebezpečnou rétoriku. „Podobný slovník jsme slyšeli ve 30. letech minulého století a víme, kam to vedlo. A nemusíme se vracet do 20. století, zažili jsme to i před dvěma roky na Zámocké ulici. Štvavá rétorika se zkrátka jednoho dne změní na fyzické násilí,“ říká ve Studiu N Samotný.

Proč politici na Slovensku pokračují v útocích na LGBTQ lidi? Kdy byl naposledy v Teplárni? A bude tragédie navždy součástí jeho životního příběhu, nebo od toho lze utéct? V bratislavském studiu Denníku N se ho ptal Filip Titlbach.

CELOU VÍCE NEŽ HODINOVOU EPIZODU NAJDETE NA HEROHERO.CO/STUDION.

O české zahraniční politice mluvil Filip Titlbach ve Studiu N live s ředitelkou pro výzkum v Asociaci pro mezinárodní otázky Pavlínou Janebovou, historikem Michalem Stehlíkem z podcastu Přepište dějiny a politickou poradkyní Gabrielou Svárovskou.

Tradiční demokratické strany ztrácejí podporu po celé Evropě. Naposledy krajní pravice zvítězila v Rakousku. Podaří se ještě nebezpečnou vlnu zastavit? Filip Titlbach se ptá ve Studiu N šéfa zahraniční rubriky Jana Kudláčka a reportéra Jana Moláčka.

Aneta Langerová slaví dvacet let na hudební scéně. Proč se za tu dobu televiznímu průmyslu nepodařilo zopakovat úspěch se SuperStar? Jak slavný člověk pozná dobré přátelé? A proč přemýšlí nad tím, aby ve své hudbě oslovila outsidery? Filip Titlbach se jí ptá ve Studiu N, poslechněte si celý díl na webu HeroHero.co/StudioN.

O obtěžování na place, stereotypních rolích i funkci intimního koordinátora, který má dohlížet na sexuální scény, promluvily herečky Alžběta Malá, Alena Doláková a režisérka Klára Tasovská. V otevřeném rozhovoru odpovídaly Filipu Titlbachovi na živém natáčení Studia N na filmovém festivalu Finále Plzeň.

„Producent mi řekl, že se s režisérem shodl na tom, že mám mr*avý oči,“ vypráví herečka Alžběta Malá. „Nechala jsem si tehdy líbit věci, které už bych si dnes líbit nenechala,“ říká v rozhovoru.

S obtěžováním se na natáčení setkala i její herecká kolegyně Alena Doláková. „Komparzista mi sáhl na prso,“ popisuje nepříjemný moment. „Byla jsem už tehdy aktivistka za MeToo a stejně jsem měla problém to nahlásit.“

Režisérka Klára Tasovská vzpomíná na studia, kde jí odrazovali od výběru profese. „Na FAMU jsem se dozvěděla, že studovat režii je zbytečné, protože stejně budu mít děti a už to nikdy dělat nebudu. S tímhle se tam vychovávají ženské režisérky,“ říká.

Všechny filmové tvůrkyně se shodují na tom, že obstát coby herečka v průmyslu, kterému dominují muži, je náročné. „Producenti obsazují herečky i podle počtu sledujících na Instagramu. Musíte být populární, nekomplikovaná a nemít názor,“ tvrdí Doláková.

Proč by měli Piráti zamknout fórum za paywall? Přehnal to Martin Kuba se svým solitérstvím vůči Petru Fialovi? Proč Andrej Babiš udržuje mezi svými kolegy žárlivost? A měla by Socdem zaklepat na dveře Kateřiny Konečné? Filip Titlbach hodnotí výsledek voleb ve Studiu N se šéfredaktorem Reflexu Martinem Bartkovským.

Celé díly Studia N najdete na platformě HeroHero. 

Sledovat nás můžete také na Instagramu.

Celou epizodu najdete na HeroHero.co/StudioN

Celé díly Studia N najdete na platformě HeroHero, na webu Deníku N jsou přístupné předplatitelům a předplatitelkám Klubu N. Bezplatné části zveřejňujeme v podcastových aplikacích Spotify, Apple Podcasts, Podbean či YouTube. Sledovat nás můžete také na Instagramu.

Jak vnímá konec Marka Wollnera a Nory Fridrichové? Věří vedení České televize, že ho neodstraní? A proč se o Černých ovcích v kuloárech mluví jako o uranových dolech České televize? Moderátor ČT Václav Moravec odpovídá v otevřeném rozhovoru Filipu Titlbachovi ve Studiu N.

Celé díly Studia N najdete na platformě HeroHero, na webu Deníku N jsou přístupné předplatitelům a předplatitelkám Klubu N. Bezplatné části zveřejňujeme v podcastových aplikacích Spotify, Apple Podcasts, Podbeanči YouTube. Sledovat nás můžete také na Instagramu.

Česko zpřísnilo pravidla, která umožňovala cizincům s dočasnou ochranou žít na nouzových ubytovnách zdarma. Nejohroženějším ukrajinským uprchlíkům teď hrozí propad do ještě větší chudoby. Proč jim házíme klacky pod nohy? A kam postupně mizí naše solidarita? Filip Titlbach se ve Studiu N ptá reportérek Dominiky Píhové a Petry Procházkové.

Celé díly Studia N najdete na platformě HeroHero, na webu Deníku N jsou přístupné předplatitelům a předplatitelkám Klubu N. Bezplatné části zveřejňujeme v podcastových aplikacích Spotify, Apple Podcasts, Podbeanči YouTube. Sledovat nás můžete také na Instagramu.

Snímala život v drsném undergroundu komunistického Československa, zazářila v Japonsku, kde fotila pro módní špičky, zachytila pád železné opony, ale vždycky ji to s fotoaparátem táhlo spíš k outsiderům. Za celoživotního outsidera se ostatně sama označuje. 

Možná právě díky tomu pustili Libuši Jarcovjákovou do svých životů vietnamští přistěhovalci nebo Romové. Unikátní snímky pořídila také v dnes už neexistujícím pražském T-klubu, kde se za minulého režimu scházeli gayové a lesby.

Celý život se bála, aby nedopadla jako její rodiče, oba malíři: do smrti se jim nedostalo uznání. Její fotografie se ale ukázaly jako nadčasové. Objevil ji svět a v jejích 72 letech si její tvorby začíná všímat i Česká republika. Libuše Jarcovjáková byla prvním hostem Filipa Titlbacha v novém formátu Studia N.

Celé díly Studia N najdete na platformě HeroHero, na webu Deníku N jsou přístupné předplatitelům a předplatitelkám Klubu N. Bezplatné části zveřejňujeme v podcastových aplikacích Spotify, Apple Podcasts, Podbean či YouTube. Sledovat nás můžete také na Instagramu.

Celé díly Studia N od září najdete na platformě HeroHero, na webu Deníku N budou přístupné předplatitelům a předplatitelkám Klubu N. Bezplatné části zveřejňujeme v podcastových aplikacích Spotify, Apple Podcasts, Podbean či YouTube. Sledovat nás můžete také na Instagramu.

Nové epizody Studia N najdete každý všední den odpoledne na našem webu, na YouTube a v podcastových aplikacích Spotify, Apple Podcasts, Google Podcasts a dalších. Sledovat nás můžete také na Instagramu.

Nové epizody Studia N najdete každý všední den odpoledne na našem webu, na YouTube a v podcastových aplikacích Spotify, Apple Podcasts, Google Podcasts a dalších. Sledovat nás můžete také na Instagramu.

Nové epizody Studia N najdete každý všední den odpoledne na našem webu, na YouTube a v podcastových aplikacích Spotify, Apple Podcasts, Google Podcasts a dalších. Sledovat nás můžete také na Instagramu.

Nové epizody Studia N najdete každý všední den odpoledne na našem webu, na YouTube a v podcastových aplikacích Spotify, Apple Podcasts, Google Podcasts a dalších. Sledovat nás můžete také na Instagramu.

Nové epizody Studia N najdete každý všední den odpoledne na našem webu, na YouTube a v podcastových aplikacích Spotify, Apple Podcasts, Google Podcasts a dalších. Sledovat nás můžete také na Instagramu.

Nové epizody Studia N najdete každý všední den odpoledne na našem webu, na YouTube a v podcastových aplikacích Spotify, Apple Podcasts, Google Podcasts a dalších. Sledovat nás můžete také na Instagramu.

Nové epizody Studia N najdete každý všední den odpoledne na našem webu, na YouTube a v podcastových aplikacích Spotify, Apple Podcasts, Google Podcasts a dalších. Sledovat nás můžete také na Instagramu.

Nové epizody Studia N najdete každý všední den odpoledne na našem webu, na YouTube a v podcastových aplikacích Spotify, Apple Podcasts, Google Podcasts a dalších. Sledovat nás můžete také na Instagramu.

Nové epizody Studia N najdete každý všední den odpoledne na našem webu, na YouTube a v podcastových aplikacích Spotify, Apple Podcasts, Google Podcasts a dalších. Sledovat nás můžete také na Instagramu.

Nové epizody Studia N najdete každý všední den odpoledne na našem webu, na YouTube a v podcastových aplikacích Spotify, Apple Podcasts, Google Podcasts a dalších. Sledovat nás můžete také na Instagramu.

Nové epizody Studia N najdete každý všední den odpoledne na našem webu, na YouTube a v podcastových aplikacích Spotify, Apple Podcasts, Google Podcasts a dalších. Sledovat nás můžete také na Instagramu.

Nové epizody Studia N najdete každý všední den odpoledne na našem webu, na YouTube a v podcastových aplikacích Spotify, Apple Podcasts, Google Podcasts a dalších. Sledovat nás můžete také na Instagramu.

Nové epizody Studia N najdete každý všední den odpoledne na našem webu, na YouTube a v podcastových aplikacích Spotify, Apple Podcasts, Google Podcasts a dalších. Sledovat nás můžete také na Instagramu.

Nové epizody Studia N najdete každý všední den odpoledne na našem webu, na YouTube a v podcastových aplikacích Spotify, Apple Podcasts, Google Podcasts a dalších. Sledovat nás můžete také na Instagramu.

Nové epizody Studia N najdete každý všední den odpoledne na našem webu, na YouTube a v podcastových aplikacích Spotify, Apple Podcasts, Google Podcasts a dalších. Sledovat nás můžete také na Instagramu.

Nové epizody Studia N najdete každý všední den odpoledne na našem webu, na YouTube a v podcastových aplikacích Spotify, Apple Podcasts, Google Podcasts a dalších. Sledovat nás můžete také na Instagramu.

Nové epizody Studia N najdete každý všední den odpoledne na našem webu, na YouTube a v podcastových aplikacích Spotify, Apple Podcasts, Google Podcasts a dalších. Sledovat nás můžete také na Instagramu.

Nové epizody Studia N najdete každý všední den odpoledne na našem webu, na YouTube a v podcastových aplikacích Spotify, Apple Podcasts, Google Podcasts a dalších. Sledovat nás můžete také na Instagramu.

Nové epizody Studia N najdete každý všední den odpoledne na našem webu, na YouTube a v podcastových aplikacích Spotify, Apple Podcasts, Google Podcasts a dalších. Sledovat nás můžete také na Instagramu.

Nové epizody Studia N najdete každý všední den odpoledne na našem webu, na YouTube a v podcastových aplikacích Spotify, Apple Podcasts, Google Podcasts a dalších. Sledovat nás můžete také na Instagramu.

Nové epizody Studia N najdete každý všední den odpoledne na našem webu, na YouTube a v podcastových aplikacích Spotify, Apple Podcasts, Google Podcasts a dalších. Sledovat nás můžete také na Instagramu.

Nové epizody Studia N najdete každý všední den odpoledne na našem webu, na YouTube a v podcastových aplikacích Spotify, Apple Podcasts, Google Podcasts a dalších. Sledovat nás můžete také na Instagramu.

Nové epizody Studia N najdete každý všední den odpoledne na našem webu, na YouTube a v podcastových aplikacích Spotify, Apple Podcasts, Google Podcasts a dalších. Sledovat nás můžete také na Instagramu.

Britové a Britky jsou ale z politiky otrávení a od nastupující administrativy si toho příliš neslibují, říká v rozhovoru s Filipem Titlbachem politoložka ze St. Antony’s College na University of Oxford Magda Leichtová. Obyvatelé ostrovního státu jsou přitom ohroženi chudbou nejvíce za desítky let.

V jakém stavu premiér Starmer zemi přebírá? Má nová vláda šanci nastartovat ekonomický růst po letech stagnující životní úrovně? A jak s volebními výsledky zamával většinový volební systém? Odpovídáme ve Studiu N.

Nové epizody Studia N najdete každý všední den odpoledne na našem webu, na YouTube a v podcastových aplikacích Spotify, Apple Podcasts, Google Podcasts a dalších. Sledovat nás můžete také na Instagramu.

Ukrajina se v pondělí stala opět terčem masivního vzdušného útoku Ruska. Podle ukrajinských představitelů zabily Putinovy rakety za jediný den nejméně třicet lidí a přes 150 jich zranily. I když Moskva tvrdí, že útočila na vojenské cíle, zasáhla mimo jiné největší ukrajinskou dětskou nemocnici v Kyjevě. V hlavním ukrajinském městě je i reportérka Deníku N Dominika Píhová, se kterou mluví Filip Titlbach ve Studiu N.

Proč Bolívie čelila pokusu o převrat? Ptáme se politologa Jaroslava Bílka z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.

Jak mladí lidé z válkou zmítané země přemýšlí nad budoucností? Ptáme se jich ve Studiu N.

Co nového jsme se dozvěděli? A kde policie udělala chybu? Ptáme se redaktorek Deníku N Elišky Hradilkové Bártové a Ludmily Blažkové.

Se zpravodajkou Deníku N v USA Janou Ciglerovou diskutují amerikanistka Jana Sehnálková z Katedry amerických studií FSV UK, bývalý zpravodaj Českého rozhlasu ve Spojených státech Jan Kaliba a Kateřina Vodvářková ze zahraniční redakce televize Nova.

Někteří účastníci včetně Brazílie, Mexika, Saúdské Arábie nebo Indie se k závěrečné deklaraci jednání ve Švýcarsku nepřihlásili. Proč? A kdy k jednáním o míru přizveme i Vladimira Putina?

Ptáme se zahraniční reportérky Deníku N Petry Procházkové.

Co pro reportérku tato země znamená? A kdo jsou dnešní Rusové? Petry Procházkové se ptáme v podcastu.

Ptáme se experta na mezinárodní právo z Právnické fakulty UK Milana Lipovského.

Ptáme se reportérky Deníku N Dominiky Píhové.

Pozvání přijali advokátka a spoluzakladatelka Institutu pro restorativní justici Adéla Hořejší, advokát a odborný asistent Daniel Bartoň a psychoterapeutka Dana Pokorná.

Proč se Putin pustil do boje s vlastními lidmi? A pokud jde o válku mocenských klanů, kdo je další na řadě?

Ptáme se zahraniční reportérky Deníku N Petry Procházkové.

Ptáme se reportérů Deníku N Lukáše Prchala a Prokopa Vodrážky.

Jak se z ruského příběhu můžeme poučit? A míří Evropa do náruče autoritářů? Zeptali jsme se jich při Studiu N live v pražském divadle X10.

Ptáme se redaktora Deníku N Jana Wirnitzera, který má v redakci na starosti armádní a vojenská témata.